Horolezecký oddíl Uherské Hradiště: dubna 2003

pátek 25. dubna 2003

Thajsko 2003

Letos, již potřetí, jsme se s Tomem rozhodli, že jak nastanou jarní plískanice, vyrazíme teplu vstříc a kam jinam, než do našeho druhého domova v Thajsku. Pro letošek jsme však udělali proti minulým letům tři změny. První změna byl termín, odlétali jsme totiž až 27.března a návrat byl 25.dubna, což je vlastně na hranici monzunového období. Druhá změna byla, že jsme si s sebou vzali profesionální společnice, ale obě měli nějaký handicap. Jedna byla těhotná a ta druhá byla moje dcera. Třetí změna a to změna trasy, byla dle mého soudu nejzávažnější, neboť jsme při ní málem uhořeli a vzápětí se skoro utopili ale po pořádku. Odlet z Prahy do Kieva letos proběhl bez vážnějších problémů, neboť všechny těžké věci jsme naházeli do batohů našich společnic a tudíž jsme ušetřili bezvýznamnou částku (asi 250 Euro) za nadváhu. Kievské letiště a jeho vestibul jsme si nestačili ani prohlédnout, ono ani nebylo co a už jsme nastupovali do našeho letadla Boing 767 a mířili směr Bangkok. Letadlo bylo poloprázdné a tudíž ihned po startu jsme si všichni obsadili volná sedadla, natáhli se a jedenáctihodinový let tak přečkali v pohodičce. Samozřejmě, že jsme se museli mírně zmrtvit alkoholem. Poté, co nám náš alkohol došel, přisedl si Tomáš k ukrajinskému jinochovi a pomáhal likvidovat nadměrné zásoby ještě jemu. Konečně jsme přistáli v Bangkoku. Po nutných celních a odbavovacích procedurách jsme již za další hodinu seděli v dalším letadle a směřovali na ostrov Samui, odkud po dvouhodinové plavbě speedboatem jsme přistáli na ostrově Koh Tao. To byl náš první cíl a tady jsme se týden chtěli potápět a bouldrovat na nádherných žulových kamenech. Zůstalo pouze u potápění, protože ve čtyřicetistupňovém vedru jsem neměl náladu lezačky z batohu ani vytáhnout, natož si je obout. Překvapilo mne, že i Tom tentokrát se mnou sdílel stejný názor. Potápění i díky našemu kamarádovi Vímonovi, jsme si užili a i naše profi společnice se tvářili spokojeně, ale to pouze do doby, než jsme nastoupili na nightboat. Lodička to byla malá, útulná, ale řekl bych, že byla pouze pro domorodce, kteří měří okolo 150 cm na výšku. Tomáš se naučil chodit na záchod v kleče a my ostatní jsme moc nepili, abychom náhodou na ten záchod nemuseli také. Okolo půlnoci se spustil drobný monsunový deštík, takže se naše palandy změnily v jedno koupaliště, ale brali jsme to s humorem, jen naše společnice se už moc nebavily. Po další hodině plavby mě vzbudilo něco, co se podobalo situaci, jako když usnete v nastartovaném autě v zavřené garáži. Bingo, byl to pravý nefalšovaný požár na lodi. Plameny začali šlehat kajutou, drobná domácí zvěř, která v pytlích cestovala do města na trh, začala pobíhat po palubě a nastal menší chaos. Vystrčili jsme hlavy z palubních okýnek abychom se neudusili a pozorovali thajskou posádku jak ešusama hasí třímetrové plameny. Budiž jim k dobru, že se jim to asi po hodině podařilo. Poté jsme již v klidu dopluli na pevninu, odkud jsme se autobusem dopravili do Krabi a odtud ještě hodinu a půl lodí na ostrovy Phi Phi. Na těchto, na můj vkus již hodně komerčních ostrovech, jsme podnikly nádherné ponory, kdy jsme byli nadosah žralokům leopardím (Tom si je hladil) a kteří měřili až tři metry. V nově přejištěných oblastech jsme se parádně rozlezli a hurá na poslední štaci, kam jinam než domů na Ton sai. Vystoupili jsme na pláži a už nám připadalo něco podezřelé, nikoho jsme nikde neviděli. Dovlekli jsme tedy naše bágly k domovu, kde nás s úsměvem na tváři přivítal náš homosexuální přítel Tula (dále už jen Buzna). Buzna, který po dvou letech zjistil, že nejsme homosexuálové, i když jsme se tak celou dobu tvářili, nám vybral krásné bungalovy za málo peněz a my se mohli 14 dní oddávat perfektnímu lezení. Byl konec sezóny a to co nás zpočátku překvapilo, se nyní ukázalo jako realita, nikde nikdo jen pár lezců. Začali jsme tedy hrnout cesty, bez bázně a hany. Za čtrnáct dní jsme vylezli spoustu cest od 6C až po 7B+, většinou OS, maximálně na druhý ostrý pokus. Tom ještě statečně bojoval v našem loňském restu za 7C+ a škoda pokusu, kdy spadl ve vylezeném. Ale nevadí, alespoň jsme si nezkazili oblast a můžeme se opět vrátit. Teď už byl před námi jen poslední cíl a to byl Bangkok. Nejvíce se na něj těšila asi moje společnice, neboť už od příletu do Thajska nemluvila o ničem jiném, než o nákupech v tomto málo zalidněném městečku. Osmimilionová metropole nás opět nezklamala, čtyřicetistupňové vedro a skoro 90% vlhkost nás ubíjela od samého počátku. Po dvou hodinách nákupů jsem myslel, že mě do republiky převezou v zinkové rakvi, ale i to jsem přežil. Tom mezitím své společnici, která očividně nejevila žádný zájem, ukazoval pamětihodnosti Bangkoku a po dvou hodinách vypadala na předčasný porod. Ale Tom to s děvčaty umí, takže vlídným slovem podpořil a v pět ráno jsme se odlepili z runwaye a letěli vstříc novým zítřkům a průserům v našich zaměstnáních. Snad zase někdy…

Této úsměvné akce se zúčastnili Tom a Martina Žertovi a Marek s Terkou Zavřelovi. Já ale už vím, kterou ze tří změn propříště vypustím. Marek Zavřel

Odlet v poloprázdném
letadle

Čekání v Kievě

Přivítání na Koh tao
Vimon a Angelika

Boulderový ráj na
Koh tao

Tomáš se plazí z WC
Night boat

Klid před bouří a požárem

Večeře na Koh Phi Phi

Horolezci v akci

Tady všude jsme lezli
Koh Phi Phi

Konečně doma na
Ton Sai

Phra nang

Terka bojuje v 4+
Thaiwan wall

Odpočinek po lezení

Tomáš denně posiloval

S tím se přece nedá
nažrat !?

Terka v ráji.
Nebo v pekle?

Bangkok nebo Hradiště?

Noční Bangkok - Pet pong

středa 2. dubna 2003

El Chorro 2003

Kdo: Jara Blatný, Jaryn Ludvík

Kdy: 19.3.2003 - 2.4.2003

Koncem března roku 2003 jsme navštívili známou lezeckou oblast na jihu Španělska El Chorro, a protože zdejší lezení opravdu stojí za to, rozhodli jsme se ji přiblížit všem, kteří mají třeba o podobnou rekreaci zájem. Před naším odjezdem jsme o El Chorru nějaké informace na internetu a v lezeckých časácích našli, ale za moc to nestálo, takže se tímto článkem pokusíme pomoci všem lezcům, kteří uvažují o cestě na jih a mají o El Chorru zatím jen kusé znalosti. Takovými klasickými otázkami, které řeší většina lezců před odjezdem do neznámých krajin jsou:

Jak se tam dostat?

Výchozím bodem je Malaga na jižním pobřeží Španělska. Asi nejjednoduším způsobem, jak se sem dostat je letecká přeprava. My jsme zvolili nejlevnější let, který jsme našli, se společností Fischer a za letenku vč. letištní taxy jsme zaplatili 7.890,- Kč. V Malaze je potřeba dostat se na hlavní vlakové nádraží, což je z letiště ze zastávky metro-vlaku „Aeropuerto“ jen pár minut. Vystoupíte na zastávce „Malaga - Renfe“. Lístek stojí 0,95 Euro. Vlakem se pak dostanete za 3,05 Euro až do El Chorra. Poslední odjezd vlaku je v 19:07.

Kde se tam dá spát?

První, nejdražší možností je hotel hned vedle vlakového nádraží. Ceny za ubytování zde jsme nezjišťovali, ale asi to nebude zrovna nejlevnější. Další možností je horolezecká ubytovna „Refugio“, která je situována nad přehradou asi 150 m od nádraží směrem do vesnice. Za nocleh tady zaplatíte 6 Euro a k dispozici je teplá voda a kuchyňka (vařič ovšem s sebou). Žádný luxus to není, ale jde to. V budově „Refugia“ je navíc příjemný bar, terasa, obchůdek a srandovní lezecká stěna. Ti, kteří mají hlouběji do kapsy a mají s sebou stan mohou využít kemp, který je vzdálen od „Refugia“ asi 300 m. Ceny se tady pohybují kolem 3 Euro za noc. No a ti, kteří mají do kapsy nejhlouběji, mohou spát kdekoliv pod skalami, v opuštěných barácích nebo v lesích. Obzvlášť pikantní možností je pak osídlení některé z jeskyní nad kostelem na konci El Chorra za kempem.

Dá se tam něco koupit?

Co se týče jídla, jsou zde asi 4 obchody s podobnými cenami. Nejlevněji je pravděpodobně u Miguela a na nádraží. V Chorru pak existuje i lezecký obchůdek nad „Refugiem“, kde je možné zajít i na internet. Ceny v době naší návštěvy: pivo 1 litr 1,20 E (v baru 1,80 E), dvoukilové kuře 4 E, plechovka fazolí s klobásami apod. 1 - 2,5 E, toastový chleba 1,5 E, pizza v baru 3 E.

Kde sehnat lezeckého průvodce?

Přímo v El Chorru je v lezeckém obchodě (viz výše) možné zakoupit průvodce sestaveného asi nějakým místním znalcem za 8,40 Euro. Lézt se podle něj dá, ale občas budete v sektorech, kde je velká koncentrace cest bloudit. Další možností je objednat lezeckého průvodce od firmy Rockfax. Měli jsme ale dojem, že oba průvodce jsou hodně podobné. Rozdíl byl snad jen v grafické úpravě. Úplně nejlepší možností pak je stáhnout si průvodce ze stránek firmy Coronn. Je to levné a lézt se podle něj dá. Pokud si ale projdete všechny tři průvodce, zjistíte, že se klasifikace cest mnohdy dost liší. Ale zas tak moc to nevadí.

A kde a co tam vlastně lézt?

V El Chorru je asi 42 sektorů. Navštívili jsme jich celou řadu, ale všechny jsme přeci jen nezvládli. V dalších odstavcích se pokusíme přiblížit ty, kde jsme lezli a případně i doporučímě některé pěkné cesty. Kvalitu sektorů hodnotíme vždy od jedné do pěti hvězdiček. Čím více, tím lépe.

1) Zona Castrojo / Cagadero ***

Sektor je nad jeskyněmi nad kostelem z boku tunelu. V levé části jsou převislé cesty (nejtěžší je Pane Pane Supermercado 7b+) a dále doprava pokračují středně těžké a lehčí, pěkné a dlouhé linie. Doporučené cesty: Little Brown Baby 7a+, Instinto 6c (jak řekl místní znalec „6c, ale hard“), Big Fun 6b.

2) Albercones ***

Sektor je přímo nad kolejemi mezi tunely nad kempem a ubíhá dále doprava. Vlevo jsou kolmé, hodně oklouzané cesty, vpravo pak poměrně dlouhé neoklouzané linie v kolmém až mírně převislém terénu. Doporučené cesty: El virgo de vicenteta 6b+ (fakt nádherná), El vuelo de los peluos 6a+.

3) Frontales medias *****

Sektor je tvořen impozantní stěnou, tyčící se nad El Chorrem, která je už zdálky nápadná obrovskou jeskyní v její spodní části. Ve stěně vede řada dlouhých cest od sportovních až po těžké hákovačky. V samotné jeskyni několik dlouhých cest začíná, ale kromě toho je zde i hodně jednodélkovek. Charakter cest je v menší míře kolmý ve spárách a ve větším rozsahu převislý, hodně převislý až stropovitý. Specialitou některých cest je lezení po krápnících. Jde o jeden z nejkrásnějších sektorů v El Chorru. Doporučené cesty: Poema Roca (šestidélková cesta s nejtěžším místem za 7c+, rozhodně ale stojí za to dát si alespoň první nádhernou délku za 7a), Viejo Amigo 7a.

4) Escalera Arabe ***

Jeden z nejvyšších sektorů v El Chorru. Nejjednoduší přístup je z vesnice kolem hotelu po silnici pořád nahoru. Na křižovatce nad vesnicí u sektoru Las Encantandas doleva a pak po zpevněné cestě až k improvizovanému parkovišti. Po levé ruce je několik sektorů z nichž jeden je právě „Arab“. Tam už se doptáte, který to je. Lezení je převážně v kolmém až mírně převislém terénu, ale je tu i několik hodně převislých linií. Kromě krátkých cest je tu i několik dvojdélkovek. Doporučené cesty: Escalopendra Guajani 6b+ (dvě délky), Amor Sandunguero 6c, Diedro Torpedol 6c, She’s tu dinero 6c+/7a.

5) Pasarela de los venenos *

Sektor je za prvním tunelem za El Chorrem ve stěnách masivu vlevo od vjezdu do druhého tunelu (za zeleným mostem). Nástupy, případně závěry cest jsou na tzv. lávkách - Camino del Rey. Přístup na lávky je snadný s pomocí kramlí, nastřelených do stěny, které začínají asi 20 m ve svahu pod lávkami. Při pohybu po lávkách je třeba dávat trochu pozor. Mnohdy nejsou zrovna v prvotřídním stavu. Lezení je zde hlavně v kolmých stěnách po žiletkách, což naše prolezené prsty nedokázaly zrovna moc ocenit, ale navštěva sektoru každopádně stojí za to. Když už ne kvůli lezení, tak alespoň kvůli procházce po lávkách. Doporučené cesty: Les Cutres 6a+.

6) Acuario ****

Grandiózní sektor mezi třetím a čtvrtým tunelem za vesnicí, známý především dlouhými cestami. Přelezli jsme tady cestu Zeppelin, kterou popíšeme trochu podrobněji, protože rozhodně stojí za přelezení. Nástup je u řeky pod mostem, kam se lze dostat z ochozu kolem skal sestupem sutí pod mostní pilíře a následným slezením po kramlích a drátech k řece. Pak proti proudu řeky a asi po 50 metrech je pod skupinkou stromů ve stěně nástup. První délka je tak za 4 UIAA a je nejištěná. Druhá délka začíná u stromů ve stěně a je za 6a+. Je dobře odjištěna a je vhodné spojit ji s první délkou. Třetí délka je asi za 6 UIAA a až ji budete mít za sebou, budete už natolik dobře rozlezeni, že budete moci směle nastoupit do klíčových délek Zeppelinu. Čtrvrtá délka je krátká, ale zato vydatná a vedoucí přes pěkný převis za 6c. Následuje převislá a poté ukloněná délka za 6c+ a pak si konečně vydechnete v délce zhruba za 6 UIAA, která je odjištěna jen minimálně. Pak si vychutnáte spáru za 6b+, přejdete lehkým terénem pár metrů hřebínku a vlomíte se do poslední vychutnávací délky za 6b, tvořené spárou a hranou. Cesta končí asi pětkovým nejištěným výlezem. Nezbytné vybavení do Zeppelínů: lano 60 m, 14 expresek, 4 smyce, hodí se i sada stopperů. Štandy jsou vynýtovány.

7) Polvorin ***

Za pátým tunelem za vesnicí zahněte na pěšinu, vedoucí doleva, po pěšině pak půjdete asi 300 m rovně a nakonec dolů k nástupům cest. Cesty jsou mnohdy dvoudélkové, ale se šedesátkou je možné vylézt je většinou na jeden zátah. Jen pak budete muset přesedat na štandech při slanění. Cesty jsou poměrně technické a vedou od mírně ukloněných, přes kolmé až po mírně převislé úseky. Doporučené cesty: Sueňo de Venus 6a+ (dvojdélková cesta, lezeno v kuse spíš 6b/b+).

8) El Invento **

Sektor za pátým tunelem vpravo za železným mostem u velkého stromu. Je tvořen spíše krátkými boulderovými cestami. U nás by to byl moc pěkný sektor, ale vzhledem k obrovitosti El Chorra zde jde spíše o sektor menšího významu. Přesto se zde najdou pěkné cesty. Doporučené cesty: Ahora que te Pillo Sola 7a+.

9) Los Bloques ****

Sektor nad El Inventem. Je tvořen vysokými, převislými stěnami s těžkými sportovními cestami. Další cesty jsou na "šutrech", rozházených v okolí. Doporučené cesty: moc jsme tu toho nenalezli, ale na rozlez není špatná Cómicos y Modistas 6b+.

10) Makinodromo *****

Asi nejznámější sektor z celého El Chorra, situovaný nad Los Bloques. Je zde největší seskupení těžkých cest, a proto si tady zalezou lezci, kteří lezou aspoň tak 7a - 7b. Jsou tu i lehčí cesty, ale kdo by se kvůli nim táhnul až tak daleko. V El Chorru jsou i mnohem bližší sektory:-) Stěny jsou tady ale nádherné. Doporučené cesty: neodvážili jsme se je ani vyzkoušet, ale už od nástupu vypadají dost dobře Lourdes 8a, Cous Cous 8b+ a Randi 8b+.

11) 2° Caňon la pasarela **

Sektor s kolmými až převislými cestami na konci druhého kaňonu. Za šestým tunelem doleva přes řeku (most) a po Camino del Rey pořád dále až na konec kaňonu. V době naší lezecké návštěvy byly cesty poměrně mokré, ale asi by nás nějak moc nenadchly ani za sucha. Ale kdo ví. Každopádně zde jde spíše o kratší cesty po malých chytech. Sektor je alespoň situován v ďábelských kulisách divokého kaňonu.

12) Caliza **

Sektor za vodní elektrárnou na druhé straně přehrady hned u silnice. Sektor je vhodný spíše na nějaký ten den, kdy se vám moc lézt nechce, ale přesto byste si něco menšího dali. V levé části hned na začátku je několik pěkných technických, boulderových cest, v pravé jsou pak i některé převislé linie, ale nijak lákavě nevypadaly. Prostě tak nějak jako kamenolom. Doporučené cesty: Caliza 6b+, Parecia 6a+, Aranpicare con Adan 6b.

A to je vše. Snad tyto informace někomu pomohou. Pokud byste snad chtěli vědět více, s důvěrou se obraťte na mne nebo na Jarouše.

A abychom nezapomněli, tímto článkem zdravíme naše přátele Michala a Natálku z Liberce, se kterými se nám moc dobře lezlo, pilo a hodovalo. Mějte se a na cestách hodně štěstí.