Horolezecký oddíl Uherské Hradiště: dubna 2004

pátek 23. dubna 2004

Kotečnik 2004 - velikonoční šlahačka

Kdo, kdy: Jaroslav, Jaromír, Michal „Pogány“ a Terka v předvelikonočním čase roku 2004

Letos nám zamýšlený návrat do El Chorra nějak nevyšel, protože nám Fischer zrušil let do Malagy a ostatní společnosti byly nehorázně drahé, takže jsme s Jaroušem vymýšleli, co s načatým jarem. Volba nakonec padla na méně známou Slovinskou oblast Kotečnik, kde jsme chtěli strávit první týden a na ten druhý se přemístit do delších cest v Paklenici. Naši sestavu ještě posílil Michal „Pogány“ z družebního Pálavského věšáku se svou Terkou a vyrazili jsme. Počasí bohužel naši dovolenou zkrátilo jen na dva a půl lezeckého dne na Kotečniku a na Paklenici už vůbec nedošlo, ale i to se občas stane. Některým z nás navíc zkrátil možnosti k lezení i Jameson, vodka Amundsen a pivo Zlatorog, kvůli kterým se tyto osoby jen nešťastně ploužily pod skalami, ale nevadí. Každopádně jsme alespoň objevili novou oblast, do které se určitě ještě vrátíme. Pro ty, kteří by si chtěli taky dobře zalézt v nedalekém kvalitním vápně v dobře odjištěných a hlavně vesměs velmi pěkných cestách je tady pár informací:

Kudy tam: Na Aralce v Hradišti naberete plnou nádrž, koupíte bagety, zařadíte jedničku, na semaforech počkáte na zelenou a vyrazíte. V Mikulově přejedete hranice, ve Vídni doprava a přes tunely na Graz, za Grazem na Maribor a pak na Celje. Jakmile minete Celje, je třeba dojet do některé z těchto vesnic – Arja Vas, Žalec, Petrovče. Z kterékoliv z nich se už snadno dostanete do vesnice Liboje. Projedete kolem hasičárny, kolem školy přes retardéry, kolem lomu a pak pořád dál a dál do kopců až dojedete do ostré levotočivé zákruty, kde je výrazná cedule, upozorňující na Plezališče Kotečnik a většinou tady v pěkných dnech bude asi někdo parkovat. Z Liboje je to asi 4 – 5 km. Ze zákruty pak půjdete serpentinami do kopce, vpravo kolem zemědělské usedlosti s traktorem Ferrari a po pěšině ke skalám.

Charakteristika oblasti: Většinou neoklouzané vápno, vesměs kolmé a více či méně převislé cesty, naleznete zde dokonce i méně obvyklé cesty ve stropech, délka cest obvykle mezi 15 – 20 m, nejdelší cesty vedou v kolmých až mírně převislých stěnách s délkou až 35 m, zaleze si zde úplně každý od rekreačních lezců až po výkonnostní drtiče.

Bydlení: Určitě by bylo možné i přímo pod skalami, my jsme však zvolili variantu v penzionu ve vesnici Povikno, kde nám jako studentům (dva z nás museli s tím studiem trochu zalhat) dali nocleh se snídaní za 6 E. Jinak v okolí je ještě pár hotelů a kempů, ale za moc to nestojí. Když se však budete hodně vytrvale ptát, něco rozumného jistě najdete.

Průvodce: Okleštěný průvodce je v Montaně 2/2002 a Slovinci lezli podle nějakého jejich průvodčíka, který bude jistě možné sehnat někde v lezeckých obchodech (na 100% v Celje). Teď, v době internetu, je ale jistě nejlepší zavítat na výborné stránky firmy Coronn, na které jsem už párkrát upozornil. Tady vám zalevno poskytnou heslo, se kterým si můžete stáhnout průvodce nejen na Kotečnik.

Pár zajímavých cest (v závorkách jsou uvedeny sektory):

Zajeda 6a+ (Oboki), Strop 7a+ (Oboki), Babalu 5c (Kača), Kapnik 6a+ (Kača), Limona 7a (Kača), Gad 6c+ (Kača), Pomaranča 6b+ (Kača).

A co jsme vlastně přelezli:

Není se moc čím chlubit. Čas, který jsme na Kotečniku strávili, jsme věnovali spíš rozlézání v lehčích cestách. Na ty těžší mělo teprve dojít, ale jak to dopadlo, to už je popsáno výše. Takže nejlepší výkon 7a RP. 7b+ se zadařilo pouze AF a na čistý přelez už nedošlo. Ale dojde, určitě ještě letos …….:-)

Poděkování: Děkujeme Boubelovi za zapůjčení dvou polovičních šedesátek, na které mělo dojít v Aniči Kuk, a které posloužily jako výborná zátěž spodních partií našeho vozidla, jež pak mnohem lépe sedělo v zatáčkách. Jara B.