pátek 30. září 2011

10 důvodů, proč nejezdit na Semmering!

Především je tam hrozné vedro!

Často prší, bouří a občas i padají kroupy!

Rychlá, luxusní auta Vás ohrožují i při lezení a furt na Vás někdo čumí!

Neustále rachotí a houkají vlaky!

Leze se v obrovských převisech, kde pořád natéká.

A když je to pro změnu kolmé, jsou moc malé chyty nebo dírky!

Přejištěné jak na Betonce, musíte tahat spoustu expresek a furt cvakat!

Všude děcka, psi, lezci z Čech, Slovenska, Polska, Maďarska a občas místní.

Člověk je tam pořád unavený!

A nejvíc z toho bolí nohy!

pondělí 19. září 2011

Arnoldova cesta - Tatry

Arnoldova cesta v západní stěně Lomničáku. Jako by v ní Bernd Arnold - legenda saského pískovcového lezení - zapsal svou ideu čistého lezení. Jen štandy a mezi nima nic jiného, než čistá skála. Žádné fixní železo navíc. No ty štandy teda taky zrovna nic moc. Skoby a dřevěný klín jsou snad ještě orginál z roku 1972, kdy tuto cestu Arnold udělal. Takže další parádní "zakládačka" v tatrách. 17. září 2011 jsem tuto cestu vylezl s Jarou Bednaříkem-kámošem z Hodonínského oddílu. Cestu jsme si krásně užili. Video napoví více, než mnoho slov.



Bohužel jsem nechal kameru nevědomky běžet v pouzdře a nemohl jsem zachytit naše další neuvěřitelné dobrodružství, které pokračovalo i po sesetupu. Téryho kuloár v noci-nic moc teda. Ale nějak jsme to zvládli. Ovšem největší sranda byla kupodivu už v lese na turistické značce cca 00.30 místního času. Před tím jsme eště zahlédli v lese bílé zelené světýlka-oči nějakého zvířete. No vzhledem k tomu, že byli docela daleko od sebe se jevilo, že šlo o trochu větší zvíře. Později se k těmto působivým vizuálním efektům přidaly efekty sluchové-brumlání ,které se naším postupem k civilizaci neustále přibližovalo. To nám pěkně rozproudilo krev v žilách. Únava byla ta tam. Nechtěli jsme před medvědími zvuky prchat zpět do divokého chřtánu hor a tak jsme postupovali přímo ke zdroji. Jara jako metodik zahájil protimedvědí opatření-začal rytmicky bouchat do petflašky. pomohlo to. Medvěda jsme nepotkali.

U auta v bezpečí civilizace jsme tedy mohly v klidu ulehnout do spacáků. Ale co to? Po třech hodinách spánku mě vzbudil nějaký povědomý zvuk...ne! Zase ten medvědí brumlot!!! A ono se to blížilo k autu! Sílilo to! Asi cítí naši svačinu-nevím. Vzbudil jsem Jaru a odjeli jsme se dospat někam pryč od hor-do pole před Popradem. Neděle, na poli strniště-nic se nemůže stát. Asi v šest mě vzbudil další nepříjemný zvuk! Zvuk orajícího traktoru!!! Jel přímo proti nám!!!! V tu chvíli jsem opravdu litoval, že kamera je nefunkční!!Přál bych vám vidět ten Jarův výraz když z teplého spacáku probuzen burácením motoru hledí na přibližující se podzimní orbu:-)))).

úterý 13. září 2011

Ostrva -Tatry


Popradské pleso


Galerie Ostrvy – Tatry.
Galerie Ostrvy byla vždy takovým výzkumným střediskem Tatranských možností. Díky snadnému přístupu a blízkosti civilizace (chata na Popradském) zde nemuseli mít lezci takové zábrany k posunování svých limitů. Ne náhodou právě zde vznikla ve své době nejtěžší cesta Tater „Poslední sud“, která byla dlouho trnem v oku místních tradicionalistů. Ti aby demonstrativně dali stopku skalkařským manýrům (osazování jištění z hora), Posledný sud vytloukli. To rozpoutalo v devadesátých letech velkou polemikou o tom, co v laboratoři Tater povolit a co ne. Bude Ostrva skalkařinou, nebo oblastí těžkého hákování? Vykristovalizovalo se to následovně: Poslední Sud byl znovu osazen z hora a přibylo mnoho dalších cest v podobném rázu. Lezecká tatranská komunita tedy začala Ostrvu vnímat spíše jako sportovní oblast, ve které sice stále převažujou cesty dělané v tradičním duchu tatranského horolezectví. Tedy své si zde najdou jak zastánci klasického horolezení, tak i „ubozí“ expreskáři.

Dalo by se říct, že vlnu RP lezení na Ostrvě odstartovala linie„Jar na mesiaci“. Je to cesta dělaná již za účelem volného přelezu, tedy prvovýstupce –J.Horváth- se nespokojil s pouhým vyhákováním stěny nahoru a rovnou učinil i první RP přelez svého směru. Všecko to realizoval pěkně od spodu-jak velela doba vzniku této cesty (osmdesáté léta). Ostatně-systém spárek v plotně tento klasický postup nijak neznemožňoval .
V průvodci z 91 roku "RP v Tatrách" je cesta popsána následovně:

Po vegetačně bohatej prvej dlžke nasleduje pekný kút a superlezenie v moralověj platni. Velmi pekná cesta.



Koutek


Plotna v "Jar na mesiaci"



Michal jistí v závěrečné délce



To je lahůdka!!

První zářiový víkend jsem měl tu čest tuto kultovní cestu okusit na vlastní kůži s mým Brněnským parťákem-Michalem Halvou. No nejsme si jisti, jestli jsme našli originál úvod. Nalezli jsme do jakési hojně vynýtované pětky-šestky, což tedy nijak nenasvědčovalo tomu, že bychom se měli nacházet v morálové cestě. Další délka-jasný koutek, který nelze minout- nás utvrdil v tom, že jsme správně. Zde zakládačka začíná. Pěkné rozcvičení před zlatým hřebem této cesty, kterou je čtyřicetimetrová plotna zabezpečena jen jedním nýtem uprostřed (obtížnost 7 uiaa). Těšil jsem se na ten morální aspekt cesty slibovaný průvodcem, ale zase takové vzrůšo to nebylo. Zakládání jsem si užil do mrtě-to jo, ale spárek v plotně bylo opravdu dostatek, takže nějaké velké odlezy od jištění nehrozily. No vzhledem k tomu, že se poslední dobou věnuji více svým včelám, než horám trvalo mě to instalování jistítek docela dlouho. Ztratil jsem už odhad ve velikostech a grif, takže jsem se tím matrošem docela dobře probíral, než jsem něco založil…Po té, co jsem byl z plotny vyplivnut vlevo do koutků, jsem nalezl nýt druhý, který vlastně celou tu „morálovicu“ tak nějak ukončil. Poslední délka byla již jen ve znamení nýtů. Zato lezení v ní bylo o to vypečenější. Uvodní parádní bouldříček a dolez sedmovým převislým , excelentně exponovaným koutem . Bouldříček pustil-skoro. No uklozl jsem v tom! Sakra. Řval jsem jak Adámek, páč jsem si pomýšlel na OS. Škoda-takové blbé smeknutí. No ono je vlastně každé smeknutí blbé…Chtěl jsem mít tuto rp klasiku v nějakém dobrém stylu, takže s AF jsem se nehodlal spokojit. Aspoň to PP padlo. (cvaklé první dvě presa). Závěrečný štand je fakt parádička. Dva nýty s řetězem a skvělý luft pod nohama. Takže slanění přímo cestou! (Krásně vzdušné slanění). No-tvrdá osummínuska to byla.




Michal zahajuje "Spravny čas"



Dnešní vývoj na ostrvě docela dobře ilustruje nová cesta (srpen 2010) „Správny čas“ z dílny P.Halka, který tu už několik krásných linií má (populární Ocelová nit je rovněž ověnčena tituly „nejpěknější cesta tater „ apod.) . Spravny čas vede těsně vlevo od známé a snad nejlezenější cesty ostrvy –Dieška Halás Marek 7-(závěrečný yosemitský sokolík je fakt lahůdka). Ve Správnych časech si už zakládání moc neužijete –je to bohapustá expreskovina.. Za to samotné lezení mě velice krásné. Cesta není už tak exponovaná, jako Jar na mesiaci, ale žula je zde pěknější a nabízí zajímavější, techničtější lezení. Nýty v první délce za 7- nemůžete na nástupu přehlédnout. Obzvláště druhá délka (po vylomení chytu za 8) je řádně vypečená se zajímavým boulder problémem za špatné nohy. Boulder jsem nějak uboulderoval a …spadnul jsem až za ním. Jak typické. Třetí délka-rovněž zajímavá technická polezenice s malým převískem a sokolíkem nad ním-úplně jsem si chrochtal a hulákal do údolí, jak je na tom světě krásně. Tato délka za 7+/8- pustila na OS. Délka čtvrtá-ta sousedí hned vedle zmiňovanému známému sokolíku Diešky. A světe div se-i ta naše linie je obdařena sokolíkem (7), ale se širší spárou a –trochu bohatěji zajištěnou, než u sousedů vpravo. Opět chrochtání blahem, opět s písničkou na rtech. Po této délce jsme výstup dle našeho topa ukončili. Až doma jsem se dozvěděl, že autoři dodatečně cestu prodloužili ještě o délku pátou vedoucí malým převiskem. (Prej asi 7+/8-).




Osrva v horkých letních dnech určitě nezklame jak zaryté skalkaře tak i tradiční horolezce. Je tu více těch těžších cest. Stěna je hnedle za chatou a svou vysněnou linku si v ní můžete hledat přímo na terase pěkně u piva. Snad se nám s Jarou v blízké budoucnosti podaří přelézt i to Kororo.

pondělí 5. září 2011

Chřibský hnědák 2011 - 6. ročník

Je za námi 6. ročník, vyšlo krásné počasí, lesní i skalní cesty byly suché, všichni závodníci v pořádku v limitu dojeli a hlavně se nikdo vážně nezranil. Jako každý rok to byla dřina, únava, pot, křeče, krev a zároveň skvělé výkony závodníků, večer pak výborný guláš a vydařená akce v oblíbené hospodě Pod Skalou, snad její rekonstrukce dopadne dobře i pro nás a další ročníky. A protože Hnědák je zároveň Mistrovství světa v Chřibolezení, padaly i nové bodové rekordy, letošní ročník překročil hranici 600 bodů a vítězové Břetislav Lebloch + Jakub Žítek zvedli laťku zase o kousek výš.

Celkové výsledky:
1. Břetislav Lebloch + Jakub Žítek 608,6 bodů (HO Uherský Brod + Čechy)
2. Ondřej Polehňa + Jan Sedlačík 573 (HO Uherský Brod)
3. Zdeněk Hoša + Viktor Tomášů 567,7 (HK Uherské Hradiště)
4. David Liškutín + Jan Šálek 487,1 (Průmyslovka Brno)
5. Jan Mrnuštík + Olga Stuchlíková 286,4 (Brno)
(zároveň 1. místo kategorie smíšených dvojic)
6. Petr Pilka + Ladislav Pospíšil 175,2 (HO Uherský Brod)
7. Jara Bednařík + Marek Veselka 161,8 (TJ Turist Hodonín)
8. Václav Rohrer + Jaromír Sukup 160,6 (Pálavský věšák Břeclav)
9. Jara Ordelt + Jirka Večerka 132,4 (Otrokovice)
10. Martina Fialová + Marcela Leblochová 119,6 (HO Uh. Brod + Olomouc)
(zároveň 1. místo kategorie žen)
11. Lenka Mazúrková + Dáša Maňásková 102,4 (HK Uherské Hradiště)
(zároveň 2. místo kategorie žen)

Chtěl bych velmi poděkovat realizačnímu týmu - Ireně a Petrovi bez kterých by závod nebyl, závodníkům kteří se nebáli přijet a zabojovat, rozhodčím z našeho oddílu, kteří nám pomohli a obětovali krásnou sobotu, velké díky patří sponzorovi firmě Triop a také provozovatelům hospody Pod Skalou, protože i když nemuseli vyšli nám vstříc. A nesmím zapomenout na svoji rodinu, která se také aktivně podílela na hladkém průběhu závodu. Díky moc, Zdeněk Hoša Jelen HK Uherské Hradiště.