Držková bouldry

Sobotní závod Moravské kejkle odehrávající se v této nově zpřístupněné bouldrové oblasti jsme sice nestihli, ale nevyužít státní svátek a zároveň volnou středu by byla škoda, obzvlášť v aktuálním podzimním počasí. Stejný nápad sice mělo mnoho dalších lezců, ale vzhledem k velkému množství bouldrů jsme se v pohodě vešli. Oblast má zatím asi 3 sektory z nichž největší počet bouldrů je v okolí a na masivu skal Zadní Držková, na které se s lanem zřejmě leze méně než na Předních skalách. Poměrně kvalitní materiál a nečekaně dobrý přístup od auta nás příjemně překvapil a oblast tak zvyšuje po Velé a Rusavě možnosti boulderingu v Hostýnských vrších. Průvodce je jako obvykle na Javaanes, za což jim patří dík, stejně jako všem, kteří se podíleli na úpravách terénu a čištění, děkujeme!

Léto v horách

Souhrou náhod jsem mohla letošní tropické léto prožít v příjemné blízkosti ledovce. Konkrétně v jihovýchodní části Zillertalu v dolině Zillergrund na alpenvereinovské chatě - Plauener Huette (2364m. m. m.). Pracovat na takové chatě je fajn. Jste pořád v horách, když nechcete, nemusíte za celou sezónu dolů, máte milé kolegy a úžasné pracovní prostředí. Co už tak fajn není - minimum volna. Když už nějaké to volno máte, nemáte s kým lézt, neb v daný den není po ruce spolehlivý spolulezec. A těch možností v okolí je TOLIK! Od čtyřkové hřebenovky na Richterspitze přes plotnové lezení na Spaten až po jednu z nejtěžších cest Petera Habelera na Reichenspitze. Cestou z doliny na chatu, je prý zajímavá bouldristická oblast Au. Bohužel nemůžu potvrdit ani vyvrátit, protože se mi dolů moc nechtělo, mě berou spíš vrcholy. Ty nejbližší, neledovcové jsem ve svém volnu samozřejmě obešla. Na Richterspitze (3052 m. n. m.) vede kormě čtyřkového hřebínku i příjemná ferratka, Zillerplattenspitze (3148 m. n. m.) je vrchol turistickou značkou nepoznačený a na domácí vrchol Rainbachkopfl (2690m. n. m.) jsem se snažila šlapat v každé volné chvilce. V závěru sezóny jsme na něm se šéfem navrtali dvě lehké cesty, takže vznikající Kletterkindergarten s názvem „Vzpoura na Plauener Huette“ už má čtyři cesty obtížnosti asi 3 – 4. Toto lezecké hřiště tvoříme ke zatraktivnění chaty pro alpinistické školy.

 

Plauener Huette

 

                                                   Na vrcholu Zillerplattenspitze

                                            Pohled z Rainbachkopflu

 

                                 Vrtulník, Kuchelooskopf, Reichenspitze a ledovec

                                          Domácí dolina

Začátkem září jsem dostala třídenní volno a tak jsem se mohla přesunout do jiné oblasti. Cíl byl jasný Phorzheimer Huette na Stubai a místo kde se v zimě utrhla zákeřná lavina, která nemilosrdně poslala kamaráda Dušana na druhý břeh (Dušan v zimě pracoval na Phorzheimer Huette). Na chatě se sešla tatranská banda, která se dala dohromady se stubaiskou bandou, k těmto dvěma bandám se přidal sbor německých studentů a všichni dohromady jsme kousek od místa, kde se to stalo, postavili Dušanův čhörten (neboli velkého kamenného mužíka, složeného z šutrů z různých kousků Evropy od Tater až po Maltu). Když byla stavba hotová, zazpívali studentíci, kteří Dušana vlastně vůbec neznali, dvě dojímavé písničky a po anglicku se vypařili. My ostatní jsme užívali krásný den v horách s Dušanem. Někdo nám to přece musel tak pěkně zařídit.

 

 

 

 

 

Po těchto krásných dnech přišel zlom počasí, v Zillertalu nasněžilo a my už jen uklízeli chatu a připravovali se na konec sezóny. Ještě před prvním sněhem navštívil „naši“ chatu Peter Habeler.  Je to nezmar! Po večírku, který trval do půl čtvrté a významně snížil zásoby červeného vína na chatě, měl v plánu zkoumat terén pro stavbu nového turistického chodníku… Myslím, že i on byl mile překvapený, když ráno nasněžilo. 

 

 

                                          Juval

Koncem září jsme zavřeli chatu a vyrazili na výlet do Jižního Tyrolska. Chtěli jsme navštívit Reinholda na Juvalu, ale nebyl doma. Nebo jen dělal, že není doma, protože se bál, že mu vypijeme zásoby na zimu. Pak přesun do Karwendlu a na závěr mé Rakouské mise půldenní lezení v tamní „lezecké zahrádce“ Sonnenplatten. Bylo tam hezky, aj by se tam dobře lezlo, kdyby se předtím víc lezlo… Taaak se budu těšit, že mě příští rok na Plauener Huette někdo navštívíte a něco podnikneme! 

                                         Karwendel

Chřibský hnědák 2015 - 10. ročník

Je středa ráno, dojídám zbytky dortu, který jsme dostali k 10. jubilejnímu ročníku (díky Peti Š.) a venku prší - hodně prší, proto je vzpomínka na minulý týden, kdy jsme s Markem rozhodovali jestli hnědák bude nebo ne příliš živá. Nakonec byl, jiný, říjnový, studený, zato ale konečně suchý... (až na malé odpolední přeháňky). Ráno v šest byla na Břestku tma jako v pytli, startujeme sice až o půl osmé, ale nemohl jsem dospat, nevěřil jsem totiž, že vůbec někdo dojede. Nakonec nás v tom závodníci nenechali i když účast byla vpravdě symbolická a odpovídala počasí - 10 dvojic (dojela i jedenáctá!). Většina dvojic jela hlavní kategorii - hnědáka, zbylé vedlejší - sběratele a zřejmě nedopatřením se jedna (navíc trojice) ocitla na Budačině a tím pádem už jela také hlavní kategorii. Tajná oblast Stupavská skála překvapila a troufám si tvrdit, že většina závodníků včetně mě zde nikdy nelezla, naštěstí byla pořadateli před závodem očištěna, jinak by to asi ani nešlo. Průběh závodu naznačují fotky, za sebe jako pořadatele i závodníka zároveň mohu říct jen několik postřehů. Zima, vítr, sychravo. Suché cesty pro kolo i na skalách, podmínky na těžší cesty byly výborné. Ve Chřibech se pohybovalo hodně lidí na to jaké bylo počasí, sezóna turistických pochodů začala. Rozhodčí - jako každý rok jim znovu patří velké díky, připravení, mrznoucí, ale s úsměvem a občas i s občerstvením, nádhera. Bloudění na trase patří k závodu každý rok, ale od stálých účastníků bych ho nečekal, zřejmě chtěli víc potrénovat :-). Večer v půlsedmé zhaslo - opět tma jako ráno, naštěstí v tu dobu už byli všichni závodníci v pořádku v cíli, kde pivo teklo proudem, guláš se vydával ve vyhřáté hospodě Pod skalou a čuník už se rozpadal na grilu. Vyhodnocení výsledků pod velením ředitelky Ivy, vyhlášení vítězů a předání cen bylo velkolepé, protože díky sponzorům se dostalo snad na všechny. Děkujeme i za čuníka, diplomy a hospodě Pod Břesteckou skalou. Ještě jednou gratulace vítězům a děkujeme všem, že jste přijeli! Jelen HKUH a Marek Zavřel GREEN SPORT

PS: v nálezech mám černý termohrnek viz fotka č. 18  

Hlavní kategorie - hnědák:
1. Jan Sedlačík a Zbyněk Sušil, HOUB 396 bodů 
2. Radim Králík Hlávka a Jelen, Hustopeče a HKUH 314,5   
3. Miloš Němý a Michal Rožek, Skalná hrana SK a HOUB 308,2
4. Martin Masař a Jan Lekeš, HOUB 288,4
5. Marcela Leblochová a Martina Fialová, HOUB 227,6
6. Petr Pilka a Luděk Řehořek, HOUB 227,6
7. Zdeněk Zajíček a Ivan Mrkva (a Filip), Brno 170,8
8. Jara Bednařík a  Marek Veselka, HO Hodonín 169,6
9. Dáša Maňásková a Martin Zpěvák, HKUH 157,8

Vedlejší kategorie - sběratel:
1. Přemysl Dujka a Roman Stužka, HKUH 228 bodů
2. Jan Mráček a Michal Vlachyňský STEXRS 131,4

Autoři fotek: Milan Zámečník (většina) a Marek Zavřel