Jedná se o velkou Tatranskou ledovou cestu v odlehlé stěně Javorových štítů. Jenže děcka pozorte! Od dob prvovýstupců se podoba zimního lezení kapánek změnila. Dnes si chtějí ledolezci užít vrzání maček a zbraní co nejvíce a tak jim doporučuju lézt ledopádem po celé jeho délce a ne tak, jak bývá označováno v nákresech v průvodcích - tedy po cca 80 m opustit led a pokračovat dále po nepříjemných mixech (nejtěžší místo cesty). Pro docela chatrný stav ledu jsme to i my hrnuli originál lajnou dle nákresu, ale budete-li mít na led více štěstí, tak to valte fakt po něm a užijete si mnohem pěknějšího lezení než my. Ten ledopád je totiž úplně parádní a na tatranské poměry docela dlouhý s občasným sklonem 90°. Dále bych chtěl zájemce upozornit na závěr cesty. V nákresu je Ríglové sedlo znázorněno jako nějaké účko se šulkem uprostřed. Jenže nad hlavou uvidíte takové účka se šulkem dvě a věřte tomu, že to zrovna není dané vaší opilostí z vánočního cukroví, do kterého dala maminka trochu koňaku. Levé účko je to pravé a pravé účko je to špatné. Chápete? Prostě směřujte to do leva. Vím o čem mluvím - my jsme totiž zahli doprava, čímž jsme si zajistili bivak 8 metrů pod vrchem. Celkem těch bivaků jsme měli tři (první ještě pod stěnou) a v samotné stěně jsme strávili 2 a půl dne. Jak je to možné? O tom se dočtete v Montáně. V které, to eště nevím.
Účastníci: Jarda Horalík - VHS Brno (bývalý člen našeho oddílu) Kuba Novák - HKUH prosinec 2006
Bielanské Tatry
bivak č. 3
deprese v třetím bivaku
druhý bivak
druhý den ve stěně
hnus ve třetím bivaku
Cha! Netrefili jsme správné sedlo a bivak navíc 10 m pod vrcholem nás neminul
Jarda na konci druhého pole v místě, kde se hodláme zabivakovat
koukej, koukej na můj nos ...
Ladový štít
Ladový štít - sedielko
ledy vlevo představují dnes populárnější variantu
ledy v Komíně návratů
Muráň
No jo, ty slavné těžké Páleníčkovi pětky. Dyť sem si v tom rozbil držku! A seděl sem v tom!
náš průstup Komínem návratů
Kuba
Jarda
vrchol hřebene nadosah
peklo poslední noci
po přelezu poslední délky
pohled do parádních ploten velké Javorové veže
pohled nahoru do Rýglového sedla z druhého kotle, Rýglové sedlo má být to nejníže položené
pohled z druhého bivaku
pohoda v druhém bivaku
poslední metry
první bivak jsme mrskli 50 m od nástupu do Komína návratů
tak prudké sněhy jsem ještě nezažil
vpravo právě vylezená a osazená expreskama nejtěžší délka původního směru, vlevo varianta pro ledy
zleva Malý J. štít, Zadná J. veža, Velká J. veža, Rýglové sedlo, Prostredná J. veža
Tak jsme zase na konci roku a je čas trochu projít letošní zápisy s našimi výkony a seznámit veřejnost s tím, co jsme přelezli. Letos je seznam trochu chudší než loni, na čemž se podepsala především řada zranění, které nás začaly trápit už na začátku sezóny, ale i tak se pár zajímavých a velice kvalitních výkonů najde. A není to náhodou, že se v tabulce většinou objevují zase stará známá jména. Už by to taky chtělo někoho mladšího:) Škoda jen, že veškeré přelezy, které se do seznamu výkonů letos vlezly, pochází ze sportovních luhů a hájů. Z hor nebo vícedélkových cest jsem sem letos nezařadil nic. Ne, že bychom tedy letos nikam nevyjeli, byli jsme na pěkných vejletech v Paklenici, na Čimách, na Höllentalu a kdovíkde jinde, ale přiznejme si, že dosažené výkony většinou zas tak velkolepé nebyly. Buď se cesta kvůli počasí nebo jiným nepříjemným vlivům nedolezla, nebo se muselo v čistě sportovní cestě nepopulárně potáhnout za expresku, popřípadě se nadějný pokus o onsajt namáhavé cesty rozplynul v tradiční, ale nepopulární „Aspoň Free“ styl. Něco bych do seznamu snad nacpal, ale loňskému přehledu by to konkurovat nemohlo, tak jsem raději přehled horských a vícedélkových výkonů vynechal a berme to jako impuls do příštího roku!
Něco navíc oproti loňsku tady ale přeci jen najdete! Ano, je to tak, Vlk nám začal na stará kolena závodit a daří se mu překvapivě dobře. 31.3.2006 obsadil na Motyka cupu - 4. ročníku drytoolingových závodů v Plzni celkově 5. místo a 11.11.2006 na Drytool Krokodíl Cupu v Trenčíně - 1. kole Slovenského poháru v drytoolingu celkově 6.místo. A abych nezapomněl, Vlk obsadil i druhé místo na MČR veteránů v lezení v ledu na Tanvaldském Špičáku, ale toho si moc neváží, protože tady prý byla bídná konkurence ...
Takže ať nám to příští rok leze aspoň tak jako letos Vlkovi!
Hodně síly, zdravé prsty a veselou mysl přeje Jara.
Ivan Hlinka obtížnost: 9- autor: T. Pilka rok vzniku: 2005 sektor: Hlava popis: Silově technická cesta s blbým cvakáním druhého jištění, které je shodné s jištěním z cesty Pulp Fiction.
Ivan Hlinka 9-
Pulp Fiction obtížnost: 10- autor: T. Pilka rok vzniku: 2005 sektor: Hlava popis: Těžká cesta po nepříjemných chytech mezi Kantou a Ivanem Hlinkou.
Vlevo Pulp Fiction 10-, vpravo Ivan Hlinka 9-
Špatná volba obtížnost: 6- autor: M. Rožek rok vzniku: 2004 sektor: Jehla popis: Varianta - napřímení cesty Severozápadní stěna.
Špatná volba 6-
Hodina Sirael obtížnost: 10- autor: T. Pilka rok vzniku: 2004 sektor: Jehla popis: Jedna z nejtěžších cest na Moravských pískovcích. Další popis netřeba.
Hodina Sirael 10-
Severní stěna obtížnost: 9+/10- autor: M. Rožek rok vzniku: 2003 sektor: Jehla popis: Velkolepá cesta po malých chytech středem Jehly.
Tasmánský čert obtížnost: 7+ autor: M. Zavřel rok vzniku: 2004 sektor: Velká skála - náhorní stěna popis: Krátká silová cesta v levé horní části náhorní stěny Velké skály. Nastupuje se z patra.
Second floor obtížnost: 8- autor: M. Zavřel rok vzniku: 2004 sektor: Velká skála - náhorní stěna popis: Cesta podobného charakteru jako Tasmánský čert. Jde o jakési pokračování Black and white ve spodní části masivu.
Vlevo Tasmánský čert 7+, vpravo Second floor 8-
Čajový dýchánek obtížnost: 9+/10- autor: T. Pilka rok vzniku: 2005 sektor: Malá skála popis: Velmi těžká boulderová cesta po oblých chytech a stupech. Kromě kvalit lezce jsou zde pro úspěšný přelez naprosto nezbytné ideální podnebné podmínky - zima, sucho, čaj s rumem.
Berla Mrazilka obtížnost: 9-/9 autor: T. Pilka rok vzniku: 2005 sektor: Malá skála popis: Technická cesta vlevo od Čajového dýchánku.
Náš příběh začal v jedné nejmenované české hospůdce, kde jsme s Jarou a Pólem plánovali náš příští výlet do středomoří, kde se nachází jeden ostrůvek, zaslíbený lezcům, jeskyňářům a také freedivingu. Když už jsme dopíjeli asi třetí pivko a živě diskutovali nad fotografiemi kolmých stěn, přitočil se od vedlejšího stolu snědý klučina, vzezření asijského a že jestli se může taky mrknout. Po šestém pivku už víme jak se jmenuje a že je to velice dobrý potapěč na nádech, a protože nám jeden parťák vypadl, domlouváme se s Riem na společném výletu na náš ostrůvek. Odjezd jsme naplánovali na začátek října, kdy teploty v dané destinaci již nedosahují svého maxima, ale přes den se udržují pořád na slušné úrovni. Cesta je veselá a my zjišťujeme, že Rio je Japonec, který se narodil v Česku ale nyní už nastálo žije v Japonsku. Odtud tedy jeho dobrá čeština. Začíná se stmívat, blížíme se k pobřeží a my začínáme mít obavy, zda stihneme poslední trajekt na náš ostrov. Po zmatcích v přístavu, způsobenými naší neznalostí terénu, se naloďujeme na náš trajekt. Jeho technický stav není nejlepší, ty lepší roky už má evidentně za sebou, tak snad nás nepotká osud pasažérů z trajektu Estonia, který v osmdesátých letech zmizel navždy pod hladinou.Je noc a my přistáváme v rybářské vesničce obklopeni vápencovými věžemi.Noc trávíme nepohodlně vedle auta ale ráno nám to všechno vynahradí. Únava z dlouhé cesty je zapomenuta a před námi dlouhý čas zážitků v nádherné přírodě. Po dvou dnech aklimatizace se vydáváme na první lezení. Vybíráme si skalní klenbu která se otevírá přímo nad mořem. Rio se tváří všelijak, neboť teprve tady se dozvídáme, že je to jeho první zkušenost s lezením na skalách. Všechny dřívější pokusy se realizovaly na druhém konci lana v městských halách. Jeho nervozitu umocňuje rozbouřené moře, jehož vlny olizují polici s naším štandem. Jako první cestu vybíhá Pólo, některé chyty se sice drolí, ale i tak se rodí první výstup v obtížnosti 9-/9. Jako druhý nastupuje do cesty Rio, který statečně bojuje ale je na něm znát značná nervozita. V místě, kde strop klenby přechází do vrcholové partie, Rio nedoskočí klíčový chyt a s nohou zamotanou do lana se houpe o deset metrů níž, dotýkajíc se svou kučeravou hlavou zpěněných vln. Tenhle pro něj jistě drastický zážitek znamenal konec jeho lezení a my byli svědky jeho proměny z tvora suchozemského na tvora obojživelného. V dalších dnech odcházel brzy ráno s neoprenem, maskou a šnorchlem v batůžku, z našeho tábora a vrací se pozdě v noci, kdy my už dávno spíme. Jednoho dne se nevrátil a my netušili, kde je a jestli se nepřihodilo něco zásadního. Pár dní, před našim odjezdem, když jsme právě viseli ve druhé délce stometrové stěny, se Rio objevil v moři pod námi. Překvapilo nás, že nebyl sám … Až později nám vyprávěl svůj příběh, že potkal holku, která hověla stejné zálibě jako on. Spolu začali dobývat hlubiny moře, na nádech se potápěli téměř do padesáti metrů a celé dny trávily spolu. V den našeho odjezdu se jen přišel rozloučit, zůstal, netáhlo ho to do civilizace, byl spokojený sám se sebou …
Každý z vás, kdo se tímto příběhem prokoušete až sem, zřejmě nevěřícně kroutíte hlavou, co za hlouposti jsem to ze sebe vyzvracel. Věřte ale, že my jsme se na pouhý týden stali součástí tohoto neskutečného příběhu a pokud budete hodní, Ježíšek přinese i DVD .
Věnováno Mirovi Šreflovi a jeho filmařskému týmu, jehož součástí jsme na pár dní byli i my tři … zapsal Marek Zavřel
Účastníci: Jara Blatný, Pavel Kořán, Marek Zavřel
na trajektu
fuck off!
Chystáme matroš před natáčením jedné ze scén
návrat z natáčení, vlevo Rio, vzadu chlapi ze štábu
