pondělí 24. ledna 2011

Bouldrovka Jarošov - Leden 2011


Oddílová bouldrovka je po víkendu kompletně hotová (velké díky bráchovi s Máriem), mimo chytů a nového oddílového lezce přibyl i vysavač (díky Rume), kterým se vzhledem k objemné matraci bude uklízet lépe a hlavně kvalitněji než smetákem, občas trochu vynechává tak se nelekejte. Rádio kupuju dnes odpoledne, moji výzvu o výměně za nové asi někdo pochopil doslova a starého nás zbavil předčasně :-). Jelen

pondělí 17. ledna 2011

Rekonstrukce Jarošov - Leden 2011









Po páteční oddílové výročce proběhly poslední, ale nejdůležitější stavěcí brigády na stěně - stavba nového převisu, který se nám moc povedl, dodělávky, zdící práce, vycpávání staronové obří matrace ze Štěpnic, která nahradí dvě menší původní... Stěna je hotová kromě chytů, které budeme montovat o víkendu 22 - 23.1., kdy bude v Jarošově ples a lézt se stejně nedá, trénovat půjde od pondělí 24.1.2011. Sháníme na stěnu starý vysavač (klidně i nový), molitany už nepotřebujeme, ale pokud máte směřujte je Viktorovi do Boršic. Chtěl bych všem účastníkům všech brigád velmi poděkovat, děláme to pro sebe. A nezapomeňte mě co nejdřív zaplatit stěnovné na letošní rok! Díky Jelen.

úterý 11. ledna 2011

Poslední kapitola v zaprášené knize - Kyrgyzstán

Už je tomu moře let, co jsem navštívil vzdálenou zemi kousek za Uherským Brodem. Ano, mám skutečně na mysli Kyrgyzstán. Chodili jsme tam po horách, klábosili s místními obyvateli, vypili množství vodky a přesto, že se mi, po těch letech, už spousta zážitků vykouřila z hlavy, pořád zůstává dobrý pocit z krásné akce. Jen jedna věc zůstala i po těch letech otevřená. V Kyrgyzstánu jsme totiž v oblasti Terskej Alatau, spadající do Centrálního Ťan Šanu, vylezli na jakýsi kopec, jehož jméno a výška pro nás zůstaly zahaleny rouškou tajemství. Fotku, kterou jsem tehdy pořídil si můžete prohlédnout zde:


Letos v létě jsem si ale dal tu práci, že jsem se pokusil, podle fotek, „náš“ kopec někde na internetu dohledat. V létě jsem ještě úplně úspěšný nebyl, dospěl jsem sice tehdy k přesvědčení, že se jednalo o Pik Molodaja Gvardija, který vypadá dosti podobně tomu našemu, ale, jak jsem později zjistil, byl opravdu jen podobný a hlavně se nachází v úplně jiné části Ťan Šanu. Skutečný název kopce jsem odhalil až teď podle fotek z několika webů. Na stránkách jakýchsi ruských bohatýrů jsem objevil první z fotek, zachycující náš kopec včetně jeho názvu. Zde je:

Že se skutečně jedná o správný vrch i název, jsem si pak ještě ověřil i z dalšího zdroje:


Takže, aby bylo jasno – v roce 2001 jsme se vyškrábali na Pik Dementěva s výškou asi 4200 mnm. Obtížnost naší výstupové trasy by měla být asi 1B podle ruské klasifikace, což není moc, ale úplná vyklusávačka to, co si tak pamatuji, taky nebyla (spíš ale takové VHT s občasným polezením mezi 2 – 4 UIAA v rozbité skále a řadou lavinových úseků). Podle koho se kopec jmenuje, netuším. Vyhledávač mi nabídl nejčastěji Andreje Dementěva, což je, či snad byl, významný ruský básník, ale mohl to být i jakýkoliv jiný Dementěv, jméno je to v Rusku a okolí poměrně obvyklé. Tak, a to je všechno, tímto je příběh jednoho velkého letního čundru do Střední Asie uzavřen. Poslední kapitola je dopsána, autoři už poněkud zestárli, téměř všichni se od té doby oženili a zplodili asi sedm dětí, z nichž některé už snad i chodí do školy, některým vypadaly vlasy, jiným narostla břicha, ale všichni se nyní mohou hřát krásným pocitem, že vylezli na kopec, honosící se tak jedinečným jménem. Původní článek je zde.