středa 12. července 2006

Francie, Francie, Francie a Fran ... kenjura

Tři týdny ve Francii je málo. My jsme je v ní trávili od soboty 12. července do pátku 1. srpna. Těžkou romantiku čtyřech smradlavých chlapů jsme si užívali ve složení mě (Dalíka), Oliváče, Radi Schneidera alias Mistra pekaře a Mary Goldbacha alias Hydrometeorologologa. Naše první kroky vedly do Céüse.
Céüse [čti se-ys]
Céüse je masakr. Obrovský masiv skal prstencově obepínající horu vysokou více jak 2000m. Tisíce cest, výhled na Hautes-Alps, vodopád a tiché šumění prolétajícího větroně tvoří neskutečné kouzlo této oblasti. V Céüse se leze všechno – své místo zde mají převisoví hopsači i plotnoví ošukávači. Kopec vyšlý za parného rána a sešlý za večerního foukání větru a západu slunce je velkým písmenem a krásnou tečkou za větou popisující každý nádherný den zde.  Céüse je poetické, nutno o něm poeticky psát. Nedá se. V Céüse potkáte směsku lezců z celého světa – oblíbenou večerní kratochvílí mužů, co vyrazili na výlet bez bab pak bylo srovnávání, jak to tedy je s prsy belgičanek či se zadky slovenek. ( Nedá se. Velký ho měla, uznávám, ale taky se pěkně smála.)
Z praktického infa se hodí znát že:
1) voda teče ze studně přímo na parkále  pod kopcem,
2) koupačka je v rybníce po cestě do Gapu,
3) v Gapu je obchod (v něm jídlo atd.),
4) kempař je nervní a je lepší mu nechodit na oči, pokud u něj nechcete přežívat.
V Céüse jsme strávili čtyři lezecké dny (málo, proklatě málo) a dále jsme se ubírali do St. Léger.
St. Léger
St. Léger je pohodka. Cesta do skal trvá pět minut pomalou chůzí. Cesta ze skal vede přes vířivku, kolem voní levandule a západy slunce lze sledovat oproti Céüse v triku s krátkým rukávem. Flétnička na románském mostu s výhledem na Mont Ventoux má rovněž mnoho do sebe. Pobyt v Léger jsme si zpestřili levným kanystrovým vínem (napáchalo zlo), dlouhými polety (přiměly Dalíka mluvit sprostě – řekl slovo ,,mrdat´´)  a taky strachem z mámy divokého selátka, které moc netušilo, jak to na tom prasečím světě chodí a neustále se chtělo socializovat.
Z praktického infa se opět hodí znát že:
1) spaní na parkovišti se nelíbí Forestijérovi, dojezdy z místa, kde bylo spaní povoleno, jsme dodatečně zhodnotili jako věc, která i pro líné Čechy není až tak zatěžující,
2) lezení v jiných sektorech než je Face Nord je dobré pouze brzo zrána nebo k večeru,
3) levné kanystrové víno sice v poměru cena/výkon jasně vítězí, ale co se chuti samotné týče, Mara na něj má určitě jiný názor.
Gorges du Tarn
Tarn je diskutabilní. V hlavní vodáckou sezonu je zde mrtě lidí a aut, jejichž řidiči trpí zvrácenými choutkami rvát protijedoucím vozidlům zrcátka. Lezení pěkné, nicméně oproti předchozím dvěma oblastím poněkud psychicky vyčerpávající (hlavně řidiče). S klucíma jsme se shodli, že zjara nebude pobyt zde tak divoký a po dvou dnech jsme zmizeli.
St. Laurent
Lezení v Ardéche bylo vsuvkou, sice pěknou, ale na všech už byla trochu vidět únava. Víno sice stále chutnalo, ale lezecký zápal v Céüse pozorovatelný pomalu, ale jistě vyprchával.
Frankenjura
Frankejura je mega. Parádní lezení jak čert. Jura stojí za to. Zápal se vrátil, ale byl zhašen deštěm. Škoda. Od Jury je možno být odrazen fotkami v lese zapadlých kvaků, nicméně cesty zde jsou parádní už od prvního kroku.
V Juře bylo zakončeno naše cestování. Za rok zase znova. Dalík
 


















 

středa 5. července 2006

Nebezpečný a jedinečný výstup na Lysou horu v Beskydech

Nedávno jsem potkal na bouldrovce ve škole na Mojmíru Alexe (Alex Huber - lezec, pozn. autora), chvíli jsme spolu lezli, ukázal jsem mu několik našich bouldrů, poradil mu, jak má trénovat a pak jsme spolu šli na Dolečka na pár piv. Hovořili jsme spolu hlavně o jeho přelezech v Yosemitech a na Čimách. Celkem jsem mu je pochválil, ale vytkl jsem mu nestřídmé používání magnézia, což je samozřejmě značně nesportovní a řekl jsem mu, že by se zhodnocením jeho cest, které vytvořil s použitím maglajzu měla zabývat Yosemitská vrcholová komise. Alex uznal svou chybu a přísahal, že už to nikdy neudělá, a proto jsem ho naučil jak se váže liščí smyčka a slíbil mu, že ho s sebou někdy vezmu na Barborku, ať si taky někdy zkusí pořádné lezení.
Při našem hovoru Alex obdivoval mé výkony na skalách i v horách a vyptával se na mé další plány. Svěřil jsem se mu tehdy s mým nejbližším úkolem, který jsem pro sebe vytyčil – vylézt na Lysou horu (Alexovi jsem se to pokusil přeložit jako Cerro Torre) západní stěnou, sestoupit jižní stěnou, to vše v jednom dni bez použití závěsných postelí a dalšího bigwallového cajku a jen s minimem jídla a vody. Alex označil můj nápad za šílený a hrdinský a vyptával se taky jak se hodlám pod Lysou horu (Cerro Torre) dostat, s kterou společností letím a vůbec na vše možné ohledně logistiky. Odvětil jsem, že jedu autem přes Jarošov na Zlín, pak na Vizovice a přes Rožnov do Ostravice, odkud chci nalehko vyrazit a večer tou samou cestou zpět. Alex jen pořád kroutil hlavou, blábolil něco o sněhu a ledu a vůbec byl nějaký divný. Tenhle mládenec neleze špatně, ale myslím, že trochu moc chlastá…
 
                                                    Lysá hora, Beskydy - 5.7.2006
 
Dne 5.7.2006 jsem společně s jednou milou slečnou vystoupil z mého luxusního vozu v Ostravici a zkontrolovali jsme naši výzbroj a výstroj. Já jsem měl na sobě zánovní boty Salomon, zelené kalhoty pod kolena, zelené tričko (později vyměněno za modré) a slušivý klobouk. Slečna měla rovněž kvalitní horolezeckou obuv, černé kalhoty pod kolena a modré triko s nápisem Climber. Můj plán byl jasný, zdolat západní stěnu Lysé ve stylu OS. Slečně jsem proto zakázal jakékoliv kochací pauzy, pauzy na pití a jídlo a jiné zbytečné přestávky, které by můj plán mohly narušit. Dlouho mi plán vycházel, avšak po dolezených téměř třech čtvrtinách cesty jsem přeci jen musel pod hrozbou uštědření facky ustoupit a na chvíli si sednout. Cestu jsme tedy vylezli s jedním odsednutím, což značí nepopulární AF styl. V horách se ale přeci jen na ty styly zas tak moc nehraje, takže myslím, že i tak je to vynikající, nebo spíš více než vynikající a v každém případě fascinující výkon. Na vrcholu jsem okusil pár pivek, což mělo v kombinaci s velmi slunečným počasím a značnou nadmořskou výškou ten výsledek, že jsem začal lehce ztrácet koordinaci, točila se mi hlava a byl jsem i trochu malátný, což jsou jasné příznaky AHN, a proto jsem slečně oznámil, že musím být bezodkladně transportován pod kopec, protože mi hrozí vážná újma na zdraví, a že by bylo nejlepší kdyby mne tam odnesla. Zde jsem se však nečekaně nesetkal s pochopením a byl jsem několika popostrčeními posunut do nížiny po vlastních nohou. Vydal jsem se tedy směrem, kde jsem tušil žlutou značku, tu jsem po pěti metrech ztratil, a proto jsem se klopýtavou chůzí vydal přes hustou smrčinu a ostružiní někam dolů a slečně jsem oznámil, že jdeme zkratkou, což je mnohem lepší, než se táhnout nudnou a fádní klasickou sestupovkou. Slečna po mne sice házela šišky a občas mne do hlavy a do zad trefil i menší klacek či kámen, ale přeci jen mne následovala a nakonec jsem kupodivu opravdu našel i tu žlutou značku. K mému luxusnímu vozu jsme se pak už dostali bez větších problémů. Akci hodnotím jako velmi povedenou, ale zároveň náročnou a myslím, že zcela nevhodnou pro kohokoli z našeho klubu. Jsem zřejmě jediný, kdo si mohl pro své značné zkušenosti a mimořádnou psychickou a fyzickou odolnost takovýhle kousek dovolit!
 
PS: a už by se mi do prdele taky mohl uzdravit ten prst, ať můžu normálně lézt!
Se mějte a užívejte letního lezení a prázdnin, vy mrchy se zdravýma prstama!-)
Jara Blatný

A zase Tři Čimy - červenec 2006

Pavel Urbánek nám opět poslal něco fotek z akce na třech Čimách a jak jsme zvyklí, přidal i vyčerpávající text s kompletním popisem cest, které zde lezl. Zde to tedy máte:
Zdarec, tož tady máš fotky, holky šly pochodit a my jenom potrénovat bicáky, abychom měli sílu na překližku. Lehce sme zabouldrovali ve Švýcarské cestě a druhý den ještě kousek v Akutovi.


Pohled na Tre Cime od
hotelu Tre Cime v údolí





holky hledají cestu




večerní pohodička




nástup pod Cimu Ovest




luftózní lezení a štandování
ve Švýcarské cestě




trénujeme na překližku




pořád samý převis




hasičské cvičení při slaňování




kempování na parkáči




ranní výhledy




Tre Cime v 8 ráno






rest day v Akutovi