Při kofole v Sherpa pubu jsem se s Katkou domluvila, že
přijedu do tater i následující víkend. Jednak jsem kvůli intenzivnímu lezení a
pobytu v horách nevyřídila, co jsem potřebovala, druhak jsem měla koupenou
desetidenní dálniční známku a za třetí, a to především, byla na sobotu 13.
června v plánu Nosičská stovka. Závod nosičů a chatových brigádniček na
počest kamarádů nosičů, kteří zahynuli v horách. Letos se nás tato
akce úzce dotýkala prostřednictvím Dušana Hudáka. Dušan byl opravdový Chlap… kamarád, na kterého se dalo spolehnout, věčný
optimista, veselá kopa, ale taky skvělý horolezec (troufl si vzít mě na Žabáka,
když jsem toho o lezení ještě moc nevěděla a dali jsme ten den hned 2 cesty),
silný nosič (nosil na všechny tatranské chaty, jednou poslal na žíznivé turisty
soudek piva z vodopádu). Veselých příběhů kolem
Dušana je kopecJ!
V březnu ho na Stubai sejmula lavina a od té doby nás jistí
z horolezeckého nebe. Během Nosičské stovky se musel pořádně smát. Všichni
jsme se potili pod svými náklady v tropickém vedru, které nám kluci nahoře
jistotně zařídili. My s Katkou se pro tuto sváteční příležitost nahodily
do šatiček a po úvodních metrech, které jsme pro diváky běžely, nám lezly zadky.
Víc info o Nosičské stovce tu: http://www.cas.sk/clanok/320394/preteky-nosicov-v-tatrach-katka-sa-nahodila-do-siat-a-predbehla-aj-chlapov.html (nutno brát s rezervou, je to slovenský
bulvár!)
Po závodění jsme doplnily tekutiny pivem a jinými řádnými
nápoji, pokecaly s kamarády a po anglicku se vypařily. Na neděli jsme měly
v plánu lezení na Žeruchách. Cestu ze Zamky do Smokovce si moc nepamatuju,
nějak jsme se dostaly na Bielou vodu, k Šalviovému prameni to šlo, na
Brnčálku ze setrvačnosti a k Červenému plesu už docela na silu. Kolem
desáté jsme našly přijatelný bivak, zakuklily se a snažily zalomit. Moc to
nešlo, a když už to skoro šlo tak mi ve 3:35 zazvonil budíkL. Vylezla jsem
z díry a zjistila, že venku je pěkná travnatá plošinka, na ní jsem se
trochu dospala. V osm jsme nastoupily v Žeruchách do Puškášova pilíře (III
s jedním místem za V). Cesta odpovídala naší aktuální formě, přesto jsme
si lezecké délky prokládané chodeckými pasážemi pěkně užily. Nahoře jsme se
dlouho nezdržely, protože nás začínal tlačit čas. Z hlediska časové úspory
jsme se rozhodly sestoupit bez slaňování, průvodce popisuje sestup jako choďák.
Trochu nevím, proč jsme cestou dolů minuly asi tři řetězy a dvoje smyčky… U
Brnčály jsme byly něco po půl jedné a bylo třeba být ve 14:00 v T.
Lomnici. Moc jsme nevěřily, že to můžeme stihnout, ale rozběhly jsme se a
s pár chodeckýma pasážema jsme byly ve 13:45 na Bielé vodě, tam nám někdo
přistavil auto, takže jsme vše krásně stihly. Já si zařídila, co jsem
potřebovala, Katka pobalila švestky do školy a hurá směr TN – BA, UH. Další
naplno prožitý víkend v horách za námiJ!
