Kdy: 16.6. – 18.7. 2004
Účastníci: Radim, Tomík, Janča a Pipák
Kam: Peru, pohoří Cordiliera Blanca a Huayuash
Původním hlavním cílem této naší akce bylo vylézt na kopec Yerupaja 6634 m.n.m.. Chtěli jsme tak uskutečnit jihozápadním hřebenem. Jedním z dalších cílů byl Ferariho kuloár na Alpamayo 5947m.n.m..
To že to všechno nakonec dopadne úplně jinak jsme nečekali, ale ani žádné velké přehnané naděje s naším již pověstným štěstím na počasí jsme si nedělali. Když jsme totiž v roce 2003 byli s Pantíkem a Jančou lézt na Kavkaze v Bezingách místní nám tvrdili, že jsou nejhorší podmínky k lezení, co pamatují. No pravdou je, že na den, kdy se tam počasí během našeho měsíčního pobytu nepokazilo, si asi nikdo nevzpomeneme, ale o tom a našich dalších úspěšným misích možná zase někdy jindy.
Nicméně po příletu do Limy jsme nechtěli marnit čas, byli jsme totiž na lezení a hory už značně nadržení, tak jsme ihned sehnali autobus a dvě hodiny po příletu už jsme jeli směr Huaráz. A o asi osm hodin později jsme už byli o 3000 m výš a značně blíž našim cílům. Až doposud vše velmi pěkně klapalo. Druhý den ráno odjíždíme směrem Cebolla Pampa, kde jsme si pronajali osly (burros) i s oslařem (ariero) a vyplazili se do base campu pod Pisco 4.600 m (za 35 hodin z 0 m. n. m.). Tady jsme byli nuceni několik dnů se rádoby aklimatizovat. Všechny nás bolela hlava někomu k tomu ještě tekla pořád z nosu krev a jiní zase zvraceli, prostě idylka. Až jsme se dali trochu dohromady, vyrazili jsme po pár dnech na Pisco 5.752m. Tento kopec jsme všichni čtyři vyšli resp. vylezli až na vrchol. Dřív to byl čistě trekingový kopec, dnes už je tam po značných odtrzích ledovců i jedna pasáž s jednou delší délkou trochu firnovo-ledového lezení. Po pravdě řečeno měli jsme toho kopce všichni celkem dost hlavně kvůli výšce. Šli jsme přímo z basu na vrchol a zpět víc než 1200m převýšení a to už je v té výšce celkem znát a taky to nebylo zrovna blízko.
Po několika denním vynuceném odpočinku a mém rychlém dobrání antibiotik, jsme vyrazili na druhý kopec – Chopicalqui 6.354m. Tentokrát už s lezeckými ambicemi. Tady jsme si při transportu věcí do basu dělali osly sami, protože to bylo úplně mimo civilizaci. V basu byla ještě skupina francouzů, kteří to pojali skutečně expedičně. Měli s sebou i kuchaře a živé slepice, které postupně zabíjeli. No proč ne, lepší než instant. Počasí se rapidně začalo zhoršovat. Na Piscu to ještě celkem šlo, ale tady už bylo hůř. Já jsem ještě v basu dojídal antibiotika a kluci Radim s Tomem se rozhodli udělat vynášku do 1. tábora ať se z toho druhý den nepo.... Z 1. výškového tábora jsme šli do druhého do cca 5.300 m. Tady jsme pro úsporu váhy vzali už jen jeden stan pro čtyři s tím, že to jednu noc přežijem a stejně budem o půlnoci vyrážet tak jaké spaní. Pravda moc jsme nespali o to hůř se v noci lezlo ze spacáků a všechno oblékalo navazovalo no a šak to znáte. Janča nás čekala ve stanu a my šli ve třech nahoru. Měli jsme z Huarázu info, že podmínky jsou hodně špatné, je moc nového sněhu, nestabilní počasí no a takové to nedoporučování. Byly tady bohužel místa, které byly hodně lavinózní. Sněhu bylo dost, střídali jsme se v prošlapávání a bylo to mezi kolenama až pasem, docela fyzický masakr. Kupodivu se hodně sněhu drželo i v prudším terénu, no prostě Cordiliery. Kosa byla férová, vítr celkem taky. V 6.000m jsme museli zalézt pod sérak a čekat až bude světlo, protože jsme nevěděli kama lézt. Tomíkovi nebylo vůbec dobře, počasí nebylo ideální, ale asi by pustilo. Pravděpodobnost laviny zrovna malá taky nebyla. Tom chce dolů, balíme jdeme s ním, samotného ho pustit to v tomto terénu nehrozí. Druhý den - druhý pokus jdem sami dva s Radimem a vyrážíme o hodinu pozděj. Jde se mi výrazně líp. Cesta je po včerejšku sice zafoukaná, ale většinou se dá ze včerejška pevná krusta pod nohama najít. Samo, občas jdem až po pás, ale na to už jsme si zvykli. Včerejší místo přelézáme v pohodě. Nad tím už je to trochu nepříjemnější, hlavně morálově, ale jde to. Akorát to kurevsky odjíždí pod nohama. Zase nevíme kam, mlha jak v prd..Zalézáme pod sérak, jediné místo poskytující alespoň trochu „bezpečí“ a klidu. Štandujem ve skrutkách pod sérakem a zkoušíme to asi 75° ledíkem vedle séraku nahoru, pak traverz, ještě jeden výšvih a už stojím někde 25m nad štandem na vrcholu něčeho. Vidím tak na 3 metry, takže ani nevím, jestli je to hřeben nebo jen vrchol tohoto séraku nebo převěj, nebo co to vlastně je. Musím dolů, tady to dál taky nepůjde. Zpět pod sérak, ještě rada vysílačkou s Tomem a Jančou v táboře jak to vypadá s počasím u nich a na vrcholu a po zjištění, že stejně blbě jako tu, balíme a jdem s velkým přemáháním, ale dolů (asi záchvěv rozumu).
Následoval zase několika denní oraz v Huarázu, zevlování po kavárnách, hospůdkách a výběr dalšího kopce. Zjišťujem od ostatních lezců a místních mazáků, že podmínky jsou hodně blbé. Na Huascarán, což je normálně choďák, letos nevylezl ještě nikdo a že neví o nikom, kdo by byl na vrcholu nad šest tisíc. My jsme jedny takové potkali, asi měli hodně štěstí, morálu a síly. V úvodu uváděné kopce jsme zavrhli hned. Na Alpamayo se snaží vylézt snad všichni co sem přijeli. Je tam nátřesk a i přesto se moc nedaří. Yerupaja náš původní hlavní cíl nehrozí. Už několik let tam nikdo nelezl, protože tam jsou obrovské odtrhy a ta cesta, kterou jsme zvolili, je prý teď minimálně za ED2, ale to přesně nikdo neví. Tak vybíráme ze zakoupeného místního lezeckého průvodce a po poradě s místními severní stěnu Ranrapalky 6.162m. Po třídenním nástupu stojíme konečně sedření, ale natěšení pod stěnou. Stavíme stan, zase jen jeden a tentokrát ještě menší s tím, že ráno vyrážíme. Tomík se dobrovolně nabízí, že bude spát venku ve žďáráku. Ráno sněží a je hnusně. Odkládáme nástup do stěny o den. Přes den slyšíme stěnou padat lavinky. Další den ráno je zase hnusně. Všichni až na Radima už toho čekání máme plné brýle: čtyři spíme ve stanu pro dva i kompletně s batohama a to celý den, protože ven se nedá vylézt. Rozhodli jsme se naše účinkování v Peru ukončit. Radim se ještě snaží přesvědčit Toma, ať to nevzdává a dá tomu ještě jeden den času, ale Tomík už toho má taky dost. Mít tak jeho tah na branku! Já jsem to vzdal hned druhý den ráno, protože už několik dnů mám průjem a není mi dobře, zkrátka zdraví se na mě tentokrát vy....
Zevling v Huarázu a okolí, nahřátí se v přírodních pěkných saunách, nějaké to popolezení na místních skalkách a letíme domu. Cíle nesplněny, nic pořádného nevylezeno, ale zase zdraví a plní dojmů. Kdo to dočetl až sem, tak gratuluju a omlouvám se za pravopisné a jiné chyby. Bylo to napsané hodně narychlo. Tento článek vznikl za nátlaku Jary Blatného, abych taky někdy něco napsal a taky z důvodu, že ještě pořád nemůžu lézt. Doufám, že Pavel U. (nejlepší sportovec roku) se brzo přidá s článkem o Lyskammu, nebo jak se ta mrcha píše.
 |
| Amazonka |
 |
| Bouldrování v basu |
 |
| Huascarán z Huarázu |
 |
| Laguna Llanganuco, tady to v r. 1971 zasypalo českou expedici i s Hecklem |
 |
| Nástup do base campu pod Pisco a Huandoy Grupe |
 |
| Vpravo Severní Huascarán a jeho severní stěna, vlevo vyšší jižní vrchol |
 |
| Pisco 5752m z BC |
 |
| Chopicalqui, zleva klasicky přicházející oblačnost od pralesa |
 |
| BC 4.600m v pozadí Chopicalqui 6354m |
 |
| Huandoy |
 |
| Cesta do basu pod Chopicalqui |
 |
| Jediný obtížnější úsek na Piscu |
 |
| 1. a jediná vynáška z důvodu špatného počasí a mých antibiotik do Moréna campu |
 |
| Jediný obtížnější úsek na Piscu |
 |
| Artesonraju |
 |
| Uprostřed vzadu Alpamayo |
 |
| Standardní část cesty s Huandoy grupe v pozadí |
 |
| Huascarán |
 |
| Z Pisca do údolí |
 |
| Na vrcholu Pisca |
 |
| My jsme slanili Radim slezl (pověstný nedržící jihoamerický firn) |
 |
| Psycho dlouhá moréna |
 |
| Nejvyšší položený průsmyk pro auta v Peru výška jako Mont Blanc |
 |
| Janča |
 |
| Typický dopravní prostředek kolektivo |
 |
| Tržiště v Yungaji |
 |
| Místní motýl |
 |
| Masna (a ten smrad) |
 |
| Sandály z pneumatik |
 |
| Kuřata |
 |
| Emilio – náš úžasný domácí, u kterého jsme celý měsíc bydleli |
 |
| Cesta do basu pod Chopicalqui |
 |
| Pohled z Moréna campu 4.900m, vlevo Huandoy grupe |
 |
| Tomík |
 |
| Stavíme 1 stan pro čtyři v 2. výškovém táboře 5.300m |
 |
| Tomík a jeho oblíbená stojka |
 |
| Náš zítřejší cíl Chopicalqui |
 |
| Západ |
 |
| Severní Huascarán |
 |
| Chopicalqui při západu |
 |
| Měsíc a s ním přicházející brutální kosa |
 |
| Při 2. pokusu bohužel dál to nejde zase to počasí, čekáme pod sérakem na zlepšení |
 |
| No commend |
 |
| Konzultace počasí s Tomem a Jančou ve dvojce |
 |
| Pipák |
 |
| A balíme |
 |
| Reklamní auto místního pivovaru |
 |
| Alpaka |
 |
| Prodám dům zn.: U řeky |
 |
| Řeka nebo smetiště |
 |
| Místní bikerky |
 |
| Taxi |
 |
| I tak se bydlí |
 |
| Výběr mulo-oslíků na 3. kopec (Ranrapalca) v městečku Collón |
 |
| Ty píí.. po cestě do basu v údolí Ishinka |
 |
| Trochu místní flóry |
 |
| Výzva pro bigwall |
 |
| Údolí Ishinka – nejvíc lidí |
 |
| Campo base Ishinka 4.385m |
 |
| Kopec Ishinka |
 |
| Severní stěna Ranrapalky 6.162m náš cíl |
 |
| Ještě jednou |
 |
| Pod stěnou v 5.260m a ráno jdem do toho, Janča nás tu počká |
 |
| Už 2. den čekáme na počasí |
 |
| Tak snad příště |
 |
| Vesnice Pašpaš |
 |
| Pašpaš |
 |
| Děti |
 |
| Férová přírodní sauna vysekaná ve skále s termálním pramenem |
 |
| Trochu skalkaření ve třech tisících |
 |
| Vedro |
 |
| Čao Huaráz s Huascaránem, třeba zase někdy |
 |
| Psycho 13 hodin na letišti |
 |
| Hnusná Lima |