Tulák po hviezdach

Tak jsme s Leou 30.7.2005 přelezli Tuláka na Kežmaráku. Pro ty, kdo neví o co jde, jen krátce: je to jedna z cest v plotnách vysoko nahoře v Kežmaráku, takže je k ní potřeba buď dolézt nebo dojít, což je obojí dost otravné. Nicméně lezení je to moc pěkné. Obtížnost je podle průvodce 8-, přičemž nejtěžší místo má být převislý kout ve druhé délce. Podle mého subjektivní dojmu je ovšem nejtěžších asi pětadvacet metrů plotny nad převisem. Cesta pak pokračuje jen o něco málo lehčími plotnami až ke slaňáku. Pro zájemce o cestu dodávám, že jsou zde osazeny většinou dobré nýty a místy staré jištění – skoby a viklavé nýty. K dojištění se hodí pár mikráčů a friendy č. 2 a 3. Sem tam je možné najít i trochu delší odlez s nevratnými rajbasovými kroky, ale kromě pár modřin po omlácení v plotně by si žádný případný padač neměl nijak zvlášť ublížit. Je to opravdu pěkné lezení. Shrnuto: s Leou rozhodně doporučujeme! Jara 



Otravné lezení na nástup




Plotna nad převisem




Lea v plotně




V poslední délce




Polský lezec na štandu v Pochylého platňach





Převis v Pochyláčích




Slanění



SUOMI + 10% zdarma (aneb story jednoho prvovýstupu s Tirákem)

Suomi, neboli po našem Finsko, je na první pohled totální placka, na které se zdánlivě nemůže dát zakopnout o skálu. Dokonce ani kultovní Malý horolezecký zeměpis v knize Diešky a Širla Horolezectví zblízka Finsko vůbec nezmiňuje. A možná právě to byl ten pravý důvod, proč jsem zapíchl někdy v lednu prst do míst, na kterých to vypadalo na lezeckým bohem zapomenutý kraj. Začalo vyhledávání informací, shánění nejlevnějších a nejbezpečnějších variant cesty a šetření peněz (to mě šlo ze všeho nejhůř). Při všem tom shonu už jaksi nezbývalo času na ladění formy, tak jsme aspoň vždycky naladili nějakou dobrou muziku (nejlépe H-S) a tvářili se, že trénujeme jak o život!!! To nám dovolilo v naprosto teoretické rovině rozvíjet nad stáhnutými nákresy z internetu úvahy typu tady tou spárou přece musí něco vést, a jestli tam nic není, tak si uděláme ve Finsku prvovýstup (když už jsou v těch Chřibech všechny logické směry vyčerpány)…(21. 7. 2005, 12:00) po 14 dnech, kdy jsem předstíral, že dělám vedoucího na letním dětském táboře balím do batohu špinavé hadry, lana, tunu železa, jídlo, autoatlasy, průvodce ze šesti netů, které doma (na roz&díl od Kuby 666 Nováka) nemám a několik dalších věcí. Ještě si na cestu upeču buchtičku (recepis dodám zájemcům zdarma na mail), počkám až Macek dorazí z rachoty a už si to šineme rychlostí značně překračující povolené normy (rozuměj tak jak to jen naložená Felcka dovoluje) směr Krkonoše. V Krkonoších nabíráme další hromadu harampádí a taky zbytek výletníků. Ráno kolem půl osmé překračujeme hranice do Polska. Silnější zážitek z jízdy jsem ještě neměl – opravdu, bylo to pouze pro jedince se silnými nervy a nadměrně velkým močákem (na chcanec zme zastavovali enem 3 razy). Ani téměř 10 hodin tohoto šílenství však nestačilo. Do Gdaňska přijíždíme tak akorát aby sme našemu prvnímu (již zaplacenému) trajektu, který nás měl převézt do Švédska jen zamávali: „Pá pa-pá páááá!“ (Buty by nepápaly líp). Další loďka jede za 2 dny. A tak poznáváme jak se vlévá Visla do Moře, jak se noří Fiat nejmenovaného polského řidiče do naší Felcky a jak dobře funguje polská dopravní policie.



lodní lístek



pokuta

Taky zjišťujeme, že čekat 2 dny na lodičku může být docela nuda, že najít místo na sraní nemusí být zas takový problém, obzvláště, když přímo v přístavu je obrovský nápis Obsar wolny, a že spaní ve stanu přímo v přístavišti je nic-moc! No co vám budu vykládat! Byl to opravdu SKVĚLÝ ZAČÁTEK LEZECKÉ DOVOLENÉ! No ale co, však Heavy-Metal si nevyberá!!!


Veselá nálada nás neopouštěla ani po tom, co nám ujel trajekt a nabourali jsme fárko

Veselá nálada nás neopouštěla ani po tom, co nám ujel trajekt a nabourali jsme fárko

Vzhledem, k časové ztrátě, kterou jsme nabrali v Polsku, došlo k prvnímu kontaktu se skálou již na Švédském území. Poblíž města Nyköpink jsme navštívili oblast Tunaberg. Pěkné, tradiční lezení, se zakládáním, cesty od 10 do 35 metrů a pohodoví švédští lezci, kteří nám věnovali 1 výtisk internetového průvodce oblastí (dobří lidé to byli).



Skalní oblast Tunaberg, SWE




Graviditetsleden 4+, Tunaberg, SWE




Direttissiman 5+, Tunaberg, SWE




Till vänster om toppsprickan 6+, Tunaberg, SWE




V kajutě na lodi mezi Švédskem a Finskem




Na horní palubě




Záchod Slnka na lodi



Za další dva dny jsme konečně na finském území a hned z přístavu v Turku míříme do spíše sportovní oblasti nedaleko města Salo. Cliff Hyttyskalio (Moskytí stěna) poskytuje až 30 metrů dlouhé lezení, většinou fixně odjištěné od 3 po 8+ FIN, ale najde se tu i pár tradicionalistických spár. Ze sportovních stojí za zkoušku Pepe 6-, Uutta Länsirintamalla 6+, anebo kratší Pyromaani 6- a Rankkari 7-. Z tradicionalistických cest pak Puntarifiiliksiä 5+. A jak z názvu skalky plyne: repelent nebo aspoň BIOLIT s sebou!!!



Pepe 6-, Hyttyskallio, FIN




Kundes päivä 6-, Hyttyskallio, FIN




Uutta Länsirintamalla 6+, Hyttyskallio, FIN



Po povinné návštěvě Helsink míříme na Sever k Lahti do právě otevírané oblasti Reveteenvuori, kam nás pozvali Toni a Miio (další moc dobří lidé, kteří nám věnovali několik internetových průvodců a hlavně nám vyradili tuto skvělou oblast). Tady si po zevrubné prohlídce celého až 35 metrů vysokého masivu s cestami všech možných stylů i obtížností (hard, easy, sport, classic, very traditional…) dáváme na rozlez 2 lehké klasiky. Potom kdesi uprostřed nalézám zamešenou spáru. Toni nám půjčuje speciálně upravené oceláky a my asi 4 hodiny čistíme skálu od lišejníku, mechu a dalšího zbytečného bordelu (jinými slovy – vyrábíme prvovýstup – a postupujeme zásadně shora dolů). Když už jsme s čištěním téměř u konce, přijde pod skálu Toni, který do té chvíle hledal nové možnosti prvovýstupu v obrovském převisu a užasle vykřikuje něco jako:“U are absolutly crazy czech climbers (banda tupých hláv)!!! Já jsem svou poslední cestu čistil 3 dny!!!“ Nu což, když ji miluješ není co řešit!!! A tahle trhlinka byla vážně moc, moc pěkná. Cesta byla na přelez nachystaná kolem desáté večer. Nejdřív jsem chtěl nechat první RP na další den, ale začínaly se honit mraky, takže jsem obul lezky, zkontroloval uzel 3x se zhluboka nadechl a cestu vylezl. Původně jsem uvažoval o názvu Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček, ale chtěli jsme taky aby všichni věděli, že to dělali Češi. Furt mě napadaly jen takové názvy, které už kdysi, kdesi, kdosi použil, a tak nakonec zvítězil název Česká mise 6- (FIN). (Bol to jasný výstup s Tirákem!!!).



Šachovnice 5-, Reveteenvuori, FIN




Čištění skály na Reveteenvuori, FIN




První RP cesty Česká mise 6-, Reveteenvuori, FIN



Další den ráno si ještě vyběhneme 2 tradiční cesty od Toniho a nasedáme do auta abychom mohli konečně spatřit to nejlepší lezení z celého Finska. Když se přesunete od Lahti ještě kousek víc na Sever do NP Repovesi, dostanete šanci navštívit nejkrásnější a nejlepší lezení ve Finsku. Přístup ke skalám je od severního parkoviště asi 2 km po zpevněné cestě k tábořišti pod Mt. Olhava. Tady vystupuje přímo z jezera až 50 metrů vysoký masiv, na který vedou cesty fixně odjištěné, klasické i smíšené (tedy sem tam nýtek, občas dobré něco přidat). Asi největšími lákadly jsou nejdelší linie nad ostrůvkem z nichž ty „five stars“ jsou Josse 6- a Suuri Leikkaus 6 (obě jen po svých) a Kantti 6- s Puntti 6 (smíšené, ale bacha, protože na zakládání moc místa není a dost často se ocitáte v nepříjemné pozici s nytom dost hluboko pod nohami). K dispozici jsou i 2 loďky pro lezce (a to naprosto zdarma, jen podle hesla, kdo dřív přijde…).



Severní parkoviště v NP Repovesi, FIN




Olhava – the best climbing in Sukni




Josse 6-, Olhava, FIN




Josse 6-, Olhava, FIN




Suuri Leikkaus 6, Olhava, FIN




Kantti 6-, Olhava, FIN




Kantti 6-, Olhava, FIN




Nejdřív zatlačit ...




… a pak zasypat!!!



Skvělé lezení nabízejí i oblasti okolo polárního kruhu. Asi 30 km severně od hlavního města Laponska Rovaniemi, leží masivek Salo s asi 30 sportovně odjištěnými cestami do 20 metrů. Mezi nejpěknější linie patří cesty Pulp Fiction 6-, krátká Natural Born Killer 6-/6 a těžší a delší Heleppo 7-, Lapset ensin 7- a nejtěžší cesta na masivu Dynotyttö 7/7+.



Cestou na Sever




Kakunpala 4+, Sonka, FIN




Telemark prostitute 5, Sonka, FIN




Dynottyttö 7/7+, Sonka, FIN



Když už budete takto na Severu vyplatí se udělat si malou zajížďku do Švédska. U města Luleå, najdete oblast Dödlarsberget s až téměř 60m dlouhými liniemi – těmi sportovními, klasickými i smíšenými. V některých klasikách se nedá zajistit vklíněnci, ale skoby jsou tu erární. Ze sportovních cest stojí za pokus Rick Orm 5, Pimpinella 5+ a Petiatess 6+/7- - všechny vedou v nádherné červené žule. Z těch klasických linií, jsou pak zajímavé Djävules trottoar 5 (53 metrů, 2 délky), Himlastagen 6+ (téměř 60 m, 2 délky a pět hvězdiček!!!), či cesta dírou Vita leden genom Dödlarshålet 4- (40 metrů, 2 délky, ve druhé průlez úzkou dírou – čím je člověk širší, tím roste v cestě obtížnost!!!) a z „mixovek“ pak lze jednoznačně doporučit Masken za 6+ (20m, které stojí za to).



Skalní oblast Dödlarsberget, SWE




Morfars fingerkrok 6-, Dödlarsberget, SWE




Pimpinella 5+, Dödlarsberget, SWE




Petiates 6+/7-, Dödlarsberget, SWE




Viking se svou ženou při večeři
 v NP Rokua, FIN




Adéla ještě nevečeřela, NP Rokua, FIN




Ďáblova soutěska – příčný
 tektonický zlom v NP Helvetinjärvi, FIN




Rodinné foto, NP Helvetinjärvi, FIN



Ale zpátky do Finska – jednou z čistě sportovních oblastí s opravdu těžkými cestami je Halsvuori ležící asi 8 km severně od města Jyväskylä. Tato skála je vyhlášená také historickou malbou milenců. Většina cest leží v 7. a 8. stupni finské škály a 2 nejtěžší jsou za 9-. Nás ale zastavuje nepřejícné počasí. Nevadí, jedeme dál. Jižněji, v okolí měst Tampere a Nokia je také několik zajímavých oblastí. V opuštěném lomu u silnice mezi těmito městy leží Mustavuori – asi 25 metrů vysoký masivek hustě posetý nýty a borháky s celkem 18 cestami do obtížnosti 7+. Asi 8 km SV směrem od Tampere je další menší, ale pěkná oblast Viitapohja se sportovními i tradičními cestami do 20m. Odjištěné linie Sicamiehiä 6, Sormenleikkaaja 6-, Vuoden ikävä 6- (s docela dlouhým odlezem) nebo Pikku musta 6+ jsou klenoty této skalky.



Skalní oblast Viitapohja, FIN




Sicamiehiä 6, Viitapohja, FIN




Sormenleikkaaja 6-,
Viitapohja, FIN




Skalní oblast Mustavuori, FIN




The Garden of Death,
Tampere, FIN

Nejtěžší lezení a nejtvrdší klasifikace je ve Finsku v oblasti Turku. Jak říkají místní znalci – oblastem kolem Turku a jejich klasifikaci, je nutné se přizpůsobit. My jsme navštívili 4 oblasti s čistě tradičním lezením na ostrově s městečkem Kustavi. Asi nejznámějším z těchto 4 masivů je Kräkiniemi s kratšími (do 17 m) a spíše lehčími cestami do 7. stupně. Za pokus určitě stojí tyto dobře odjistitelné linky: Lumikko 6, Punaine planeetta 6-, Apollo 5+ a Masto 4.


Skalní masiv Kräkiniemi, FIN




Punainen planeetta 6-, Kräkiniemi, FIN




Masto 4, Kräkiniemi, FIN




Masto 4, Kräkiniemi, FIN




Majakka 6, Kräkiniemi, FIN




Lumikko 6, Kräkiniemi, FIN




Poslední balení ve Finsku




Náš kajak do Švédska

Každá dovolenka jednou končí a tři týdny, jsou jen tři týdny. Na zpáteční cetstě, ještě využíváme ve Švédsku 12 hodin času na přestup a krásné slunné počasí abychom shlédli  malou ale sympatickou oblast kousek od přístavního města Nynäshamn. Oblast Vårdberget poskytuje na čtyřicet tradičních i sportovních rout až do stupně 8-. Máte šanci si zde bez tříměsíčního speciálního tréninku vylézt Action Directe 6-, nebo jiné další pěkné cesty jako Björktrampet 5- nebo Prestationsångest 7-.


Oblast Vårdberget, SWE




Bjorktrampet 5-, Vårdberget, SWE




Lysmaskidyll 7-, Vårdberget, SWE




? 7-, Vårdberget, SWE



A nakonec jedna důležitá rada: Poslouchejte cestou do Finska Horkýže Slíže, neberte všechno tak vážně, dodržujte pravidla lezení v Chřibech a na Kozla si vždy berte prázdnou igelitku!!!

Pac a pusu (na žalud aj na iné lesné plody) Břeťa Lebloch

 

A co je ještě možná dobré vědět, když tam náhodou pojedete? Lezení ve Finsku je poměrně mladý a silně se rozvíjející sport. Téměř všude jsou snad nekonečné možnosti pro bouldering – nějaký šutr je v každém lese. Na lezení s lanem nejsou podmínky tak široké, ale je jasné, že i tady je stále co objevovat. Maglajz je všude povolen. Do dlouhých cest na Olhavu, ale i do některých jiných oblastí se hodí dvojité lano. Pokud se nechcete zaměřit jen na dobře odjištěné cesty vemte si sebou všechny udělátka, které doma najdete. Co se týká klasifikace, tak je to asi jako všude: oblast od oblasti, cesta od cesty. V článku použité stupně odpovídají finské respektive švédské škále. Poslední rádoby komplexní průvodce po finských skalách je z roku 2003 – je dost neúplný, pouze ve Finštině, stojí 35 éček, ale není od věci mít ho. Mimo jiné i proto, že špatně odjistitelné cesty jsou v průvodci označeny písmenem v. Spousta informací se dá najít na internetu. Pro nás co umíme Finsky akorát PERKELE! Jsou nejlepší stránky www.slouppi.net, kde je celkem dost oblastí popsáno i v Angličtině. Další informace na internetu jsou pouze ve Finštině (viz www.kruxi.fi a další). Občas se hodí i nějaký ten repelent (ovšem pouze do některých spár). Nejlepší finské pivo je s medvědem (Karhu) a laponský kult (Lapin Kulta). Pokut nechcete pít vodu kupujte si jenom ty tříčárkové – za třetinku dáte něco málo přes éčko. V každém supermarketu mají alespoň 1 druh českého piva. Kilo chleba stojí od 3 do 5 éček a s cenou roste i kvalita této základní potraviny. Litr naturalu 95 stál v průměru 1,25 éčka. Téměř všichni Finové rozumí anglicky a velká většina je schopná i anglicky mluvit. V NP je lezení a stanování povoleno pouze na vyhrazených místech (takových tábořišť je hodně a komfortně zařízených – ohniště s roštem, kůlnička plná dřeva s pilou a sekerou, záchody). Mimo rezervace se může spát kdekoliv – jen pozor v blízkosti domů – je lepší se zeptat.



Kustavi Kräkiniemi




převodní tabulka




průvodce




průvodce




lodní lístek




plánek přístupu ke skalám
Olhava v NP Repovesi




centrum Helsinek




hot girl from Suomi



Doporučená literatura:
Suomen kalliokiipeilyopas 2003
Klättrin i Sverige (Leje, Paulson 1996)
Skandinavien Atlas (Freytag & Berndt 2002)

Sumasumárum:
Vylezeno celkem 56 cest.
Uskutečněn 1 prvovýstup cestou Česká mise klas. 6- FIN – jedná se o ca 20 metrů dlouhou tradicionalistickou cestu.
Nejtěžší vylezená cesta Dynotyttö 7/7+ FIN, PP, 2. pokus.
Najeto přes 5500 km.
Na trajektech jsme strávili celkem 58 hodin.
Náklady na jednu osobu se vším všudy ca 11.000,- Kč.