Únor v plném proudu, podmínka prý dobrá, tak jsme s Přemou zase zkusili Tatry. Tentokrát severní stěnu Vysoké a Stanislawského cestu. Průvodce slibuje prahy přetékající ledem, no kdo by odolal. Vyrazili jsme vyspinkaní v sobotu v 9 z Hradiště, objeli půlku Slovenska různými objížďkami a večer už byli na čerstvém otevírání chaty pod Rysy. Viktor byl usměvavý jako vždy, jídla bylo fůra, pití taky, spaní na peci v hospodě taky super, jen je třeba slézat pozadu, jak jsem v noci zjistil po silném zadunění o dlažbu.
Za svítání už jsme si v sedle Váhy povídali s polákama a za další chvíli už stáli ve frontě pod nástupem. No kdo by to čekal. Naštěstí to docela odsýpalo, vesele jsme se proplétali s různými lanovými družstvy, délky přibývaly, jištění moc nezdržovalo a kolem třetí už jsme byli nahoře. Pak už zbývalo jenom seběhnout kolem Popradského plesa k autu a dom, abysme mohli ráno čerství do práce.
 |
| Turistická krása - mlha, sníh.. |
 |
| Ranní vyorávání myší |
 |
| Cestou do Váhy |
 |
| Poláci ve Váze |
 |
| Svítání nad Galerkou |
 |
| Úvodní délky |
 |
| Focení položených výlezů |
 |
| Střední část cesty |
 |
| Výhledy |
 |
| Slunce pražilo a vrtulníky létaly proklatě nízko |
 |
| Pochybný štand nad jednou z těžších délek |
 |
| Dolez |
 |
| Vrcholové foto |
 |
| Sestup |
 |
| Záchod slunka |
