neděle 16. listopadu 2003

Je Walker opravdický choďák???

Středa:
PK: Je to na k…t, Ríšovi nedají v práci volno, pojeď na Walkera??
PU: Že by?? Ale spíš ani ne..
PU: A nebo jo..hmm…Walker…Walker…to je choďák, co??
PK: No jasně!!! Za den to dáme!!
PU: Tak jo, du do toho…kdy odjíždíme??
PK: Zítra kolem oběda!!
Takhle nějak vypadal začátek výletu, který se jevil jako parádní víkendovka.
Den 1.
Po celkem nezajímavé cestě jsme dorazili v pátek ráno do Šamonic, zašli na kafe a pain au chocolat, přebalili matroš a hurá na vláček na Montenvers. Za pár minut jsme byli nahoře o 13,40 euráčů lehčí, ale aspoň jsme nevypadali jako trosky. Tak jsme působili až večer po celodenním plahočení po ledovci Mer de Glace a různých suťoviskách pod severní stěnu Grandes Jorasses.

Plahočení pod stěnu


Tam někde je Mt. Blanc

Stan se nám povedlo postavit na ledovci mezi trhlinama, asi půl hoďky od stěny. Pravda, než jsem cepínem vysekal plošinu, tak mi málem upadly ruce, ale komfortní poležení a hodinový spánek za to stály. Večer už byl jenom požer a zírání do pilíře, kudy máme zítra lézt. Spodní částí občas přeletí kamenná lavinka, ale když vyrazíme brzy, tak tam bude jistě klid. V okolí spadlo i pár velkých kamenných lavin. No co..v chytrých knížkách jsem četl, že když je to na pilíři, tak nás nemůže nic trefit.

Walkerův pilíř

 
Večer pod stěnou

Ráno zvoní budík ve 2, vstáváme ve 3, balíme matroš a dost jídla do stěny na 1 den. Pavel jednu čokoládovou tyčinku a jednu kokosku, já tatranky, fidorku a lipo, ale nakonec měknu a jako správný pesimista přibaluju i žďárák, vařič a gulášovku. Dáme snídani a valíme do stěny. Už jsem měl skoro radost, že jsem strašně rychle vypakovaný, tak se ptám kolik je hodin..a že 5. No do p..i!! Rychle pod stěnu a jdeme na to. Pavlovi nechávám první konec (který už mu zůstal celou cestu) v naivní naději že budeme strašně rychlí a nebudeme kufrovat. Bohužel nevyšlo ani jedno, hned 1. délku jsme vybrali špatně a tak si užíváme sedmičkového lezení, které by mohlo být i krásné nebýt svinské kosy a rance na zádech. Délka střídala délku, něco se dá lézt synchro, ale stejně jsme strašně pomalí.


Někde v 1. půlce stěny



 
Slunko pomalu zapadalo, my v půlce stěny, nikde police na bivak, mokré a osněžené plotny před námi, tak už to začíná vypadat zajímavě. Pavel chvilku zkoušel vlevo podle průvodčíka a že to nejde…pak rovně, to taky nešlo a pak že nová varianta vpravo. Užíval si tam fest, navíc se mi kousl špagát někde hluboko dole, tak musel zůstat viset ve friendu než jsem k tomu kouslému propletenci slanil a rozmotal to. Stihnul jsem se ještě podívat se na krásný západ slunka, hnusnou díru pod sebou a potmě se sápat dál.

hledání cesty


romantický západ slunka


absolutně zkurvená tma na krku

Naštěstí to bylo už jen 2 délky pod Cassinovým bivakem (asi nejlepší v cestě). Je to dobrá,  dost zasněžená police, takže se tam dá vyhrabat díra na sezení a je z čeho vařit čaj. Noc je parádní, oba jsme se vešli do žďáráku, není moc kosa a bavíme se čuměním na hvězdičky.   
Den 2.
Kolem druhé už mně hvězdičky nebaví, tak že jdu vařit. Samozřejmě jsem nedotáhnul vařič a po zapálení je z něj okamžitě ohnivá koule. Jo, není nad plamennou depilaci rukou, (na fanynky to jistě udělá dojem). Ale stihnul jsem to zavřít, tak žádné scény jak z akčního filmu nebyly, jen ten smrad ze spálených chlupů zůstal.
Vaříme až do svítání, pak se sbalíme a lezeme dál. Nad bivakem jsou krásné pevné plotny a dokonce suché, bohužel jenom pár délek. Pak následují už jenom délky olepené rozbředlým sněhem. No pěkný hnus, ale za to vydrží. Navíc Pavel zrušil svůj zánovní camelbag tím že mu někde urval víčko, tak máme najednou nějak míň pití. Celý den jsme v mlze a občas padají kroupy, až 2 délky pod vrcholem se mraky  rozestoupili a my si můžeme vychutnat parádní pohledy do údolí.

2. den ve stěně





vrcholová část stěny

 
Chvíli před západem slunka už stojíme na vrcholu, fotím svůj stín v mracích, dokonce je tentokrát i vrcholové foto a mažeme někam, kde tušíme sestupový hřeben Hirondelles.


vrcholová část stěny



... a po tom všem mám svatozář

 
vrcholové foto - pohled na Matterhorn


vrcholové foto
Z ledového plata na vrcholu je to jedna délka traversu rozchrastaným hřebínkem k 1. slaňáku. U něj jsme už skoro potmě, přišla mlha takže sestup je nejasný a nás čeká další bivak.

Den 3.
Noc jsem přečkal ve žďáráku dobře, Pavel se svou fólií pro přežití trochu hůř, protože ji po deseti minutách rozškubal a celou noc se do ní snažil zabalit. Je to spíš taková fólie proti nudě, asi proto si ji bere na každý výstup. Při použití ji vždycky roztrhá a do rána se baví ucpáváním děr. Konečně přišlo svítání a sestupujeme.

sestup



slanění nad col de hirondelles

Je to 15 až 20 (prostě nepočítaně) slanění do sedla Hirondelles (sedlo mezi Grandes Jorasses a Petit Jorasses). Docela to jde, jenom jsme někde u 15. slanění sjeli na italskou stranu víc než je milo a zdrávo, takže musíme traversovat zpátky do Francie okolo rozchrastané věžičky, kde to dost lítá. Navíc přišla mlha a začaly padat nějaké bílé sračky. Když už jsme konečně na poličce délku nad sedlem, zpátky na správném sestupu, tak se při stahování lano zase kouslo…no nic, zaberu víc. Lano pořád nejde, tak se do něj musím zavěšovat. Najednou to zarachotilo a lano se uvolnilo. Mrknu nahoru a nebe je plné černých teček. Tak ….. a je to v p..i a my poletíme expresně do horoucích pekel i s lavinou. Stihneme se ještě přitisknout ke stěně a klepeme se do rytmu bubnování šutrů o naše bakelitové pohlavní kryty. To co se mi přitom honilo hlavou bylo naprosto nepublikovatelné, ale život to nebyl.
Zase jsme měli kliku, trefily nás jenom malé úlomky. Blembáky jsou trochu otřískanější, Pavlovi to v báglu rozbilo pouzdro na brýle, ale jinak jsme ok, takže jedeme dál. Lano nesjelo…se zase zachytilo. Tahat za něj znovu se mi odsud vůbec nechce, tak že popojdeme po polici kousek doprava a dáme další pokus. Čumím na Pavla a myslím že se mi to zdá. Police se pod ním pohnula! Stihnul rychle skočit do madel a police velikosti šatníku se s tichým zapraskáním vydala na cestu do údolí.
Takže zpátky do laviniště, opatrně stahujeme lano a jedeme na poslední slanění do sedla. 20 metrů pod slaňákem je sněhový svah, tak už to snad bude dobré. Tak si slaňuju po tom svahu a on má dole rovný strop. No to už je moc!!! Situácia v tejto krajině smeruje do riadnej p..i, takže zbývajících 15 metrů slanění už se rychlostí blíží volnému pádu a hlavně rychle pryč.  Ze svahu se totiž nakonec vyklubal sérak, trojůhelníková ledová police, značně tající, trčí dobré 4 metry do prostoru, táhne se stovky metrů a nějakým zázrakem drží nalepená na kolmé stěně. Pod ním je velká okrajová trhlina  co nebyla přes sérak vidět. Tak tohle fakt nemusím!!
Žádné překvapení už se naštěstí nekonalo, sérak vydržel levitovat, takže jsme na ledovci v sedle, odkud už zbývají jenom 4 délky slanění dolů. Radost. A tady přišlo další překvápko…nemáme slaňáky, prostě nikde nejsou!! Ještě že Pavel mluví francouzsky, tak volá na dům horských vůdců kde že je ten sestup nebo co. A že na 1. věžičce od ledopádu. Pod námi je na ledovci fůra nové suti, skála  totálně rozchrastaná a ze stěny vysypávají náklaďáky s balvany. Vypadá to že slaňáky jsou někde dole v té suti. No nic, hledáme dál. Když se mrknem přes sedlo na Petit Jorasses, tak to vypadá nadějně. Ale i tam spadla lavinka, tak je rychle po naději. Možnost je počkat do rána, že to snad přimrzne a bude to lepší, ale do dalšího bivaku se nám nechce, na Italskou stranu sejít nemůžeme protože nemáme pasy ani peníze a je to daleko, tak chvíli přemýšlíme a nakonec si zavoláme pro vrtulník.  Pak už je to docela snadné, stoupnete si na rovné místo a už jen čekáte že se snad mlha rozpustí a opravdu pro vás přiletí. My jsme je vyhlíželi jenom půl hoďky.
Rada: až budete někdy čekat na vrtulník, tak ne na ledovém mostě. Záchranáři si pak myslí že odvážejí totální kretény!
Rychle jsme naskočili a řítíme se dolů. Je to parádní zážitek, pilot je asi veterán z Vietnamu a je vidět že má létání rád. Bohužel se s dispečerem nějak blbě domluvil a nejenže nás nevysadili u stanu, ale letí pořád směr Šamonice. U chaty jen zamávali lidem a valí dál. Tiše doufáme že nás vysadí aspoň u horní stanice vláčku, ale nic. Jenom se na nás satanisti chechtají a letí dolů. V Šamonicích na heliportu na ně chvíli nechápavě zíráme, po vysvětlení situace i oni na nás. Jsme sice dole, ale bez peněz, spacáků a vůbec všeho. Tak nám aspoň dali nějaké jídlo, půjčili prašule ,tak můžeme zajít na do Chamonix na raclette, které po tom všem fakt chutnají. Divím se že nás z restaurace nevyhodili, protože vypadáme jak bezdomovci, ale asi jsou tady zvyklí.
Pak už jdeme bivakovat na trávu do kempu, kde nás baba zkásla o 10 euráčů.  Aspoň že nás ráno vyvezou vrtulníkem zase zpátky ke stanu...

na heliportu


na heliportu

Den 4.
Na heliportu stepujeme už od sedmi, ale furt nic. Nemáme otvírák, tak tu konzervu, co nám včera dali pořád sušíme v batohu a čekáme že nás záchranáři zase zachrání a půjčí nám otvírák. Marně. Otvírák nemají…no aspoň chápeme proč nám ji dali.  Nakonec jsme ji dobyli jak by se do toho dobývaly opice: image je na nic, poslouchej svuj hlad!
V 8 se to tam začíná rozhýbávat, v 9 že ještě letěli někoho zachraňovat, tak nám dali kávu a byli zvědaví jak to vypadá s podmínkama ve Walkerovi a podobně. Mimo jiné z nich vypadlo, že angličani co nastupovali po nás schytali šutrama a odváželi je s polámanýma žebrama, na Blanku na normálce že zakalilo 5 lidí, u našeho bivaku Cassin se urval kus stěny a podobné zprávičky. Taky dost čuměli, že Pavel leze v lyžákách.

2. letecký den




stěna ze vzduchu

stěna z pohledu pozemského červa

V 11 nás konečně naložili a za 10 minut jsme byli u stanu. Cestou byly parádní výhledy, tak jsme si to fakt užili. U stanu už jsme jenom pobalili a mazali dolů koupit dárek záchranářům a pryč.
Něco málo na závěr:
Lezli jsme Cassinovu cestu na Walkerův pilíř v severní stěně Grandes Jorasses, obtížnost převážně V+ až VI, několik míst A0, A1 (RP VII), led do 60°. Převýšení 1200m, lezecký čas 12 až 15 hodin.
Lezli to Pavel Kryze a Pavel Urbánek
Poznámky:
  1. Kdybyste náhodou chtěli na Walkera, tak se na to v tak mizerných podmínkách radši vy….e.
  2. Choďák to moc není, ale kdo nevěří ať tam běží :o)
Děkujeme PGHM (peloton de Gendarmerie de Haute Montagne) za sponzoring sestupu, kempování a vůbec všeho co jsme jim sežrali a vypili.

popisky

pátek 14. listopadu 2003

Rorejsi aneb Sezóna v Krasu nekončí

Kdo, kdy: Jara Blatný, Jara Ludvík, 14.11.2003
Nemáte co dělat? Jeďte hákovat do Krasu.
S přibližující se zimou jsme s Jaroušem oprášili železo a žebříčky a vydali se směrem k Pustému žlebu v Moravském Krasu. Na druhý pokus jsme skutečně dorazili až pod impozantní stěnu Rorejsů (při prvním pokusu jsme si pozapomněli doma lano), vybrali si klasickou starou cestu Rorejsi a nedočkavě jsme se do ní zakousli. O pár hodin později jsme opět stáli na pevné zemi a já osobně jsem si připsal jeden z nejhezčích letošních lezeckých zážitků. Chcete-li tedy zažít trochu jiné pocity, než jaké Vám nabízí moderní sportovní pojetí lezení, směle se rozjeďte do podzimního a zimního Krasu.
Informace o cestě: technická cesta obtížnosti V A1 (volně 7UIAA), některé pasáže jsou dost rozbité, po cestě potkáte asi 15 rezatých skob, 3 štandy ve stěně jsou tvořeny rezatými nýty a skobami. Budete potřebovat hlavně nožovky. Volně lezené úseky můžete dojistit friendy nebo stoppery spíš malých velikostí. Osobně jsem ale raději rychle a hlavně opatrně lezl, než abych se snažil ve vratké pozici zakládat jedničkový stopper mezi dva volné šutry. Smyc raději víc než míň a nezapomeňte háčky a žebříčky. Vzhledem k tomu, že po našem působení ve stěně je cesta lehčí asi o 10 kg kamení, tak by se asi mohla hodit i helma. Sestup je slaněním v polovině stěny v jejím nejnižším bodě za strom. Přesedá se na štandu v horní části stěny. Šedesátka je kvůli slanění nutná. Lezení je možné od 15.7. do 31.12. Pro staré hákovače je tato cesta pravděpodobně jen nedělním výletem, pokud ale hákujete tak jako my, tzn. párkrát za rok, docela určitě si cestu fantasticky užijete. Good luck! Jara Blatný

Pohled do stěny


Výlez k 1. štandu






 

pondělí 3. listopadu 2003

pátek 31. října 2003

Horolezectví - Malcolm Creasey a kol.

Rebo Productions CZ, 1. vydání 2000, recenze

Kniha je velmi dobrým materiálem pro nováčky, kterou lze doporučit k seznamování laické veřejnosti s horolezeckou problematikou. Přesto není možné neupozornit na některé detaily, které jsou v rozporu s pojetím bezpečnosti dle metodiky ČHS resp. s doporučeními bezpečnostní sekce Německého alpského spolku, která jsou základním materiálem v této oblasti. Dále zde uvádím několik poznámek, které spíše poukazují na některé rozdílné zvyklosti v Británii a u nás. Tato kniha má v porovnání se stejnojmenným dílem Gartha Hattinga vyšší úroveň, takže pokud máte možnost, sáhněte raději po ní.
Str. 23
Magnezium a sáček na něj:  Dlužno upozornit, že v některých našich skalních oblastech narazíte na zákaz používání magnezia, takže bacha na ochranáře a starousedlíky
Str. 24
Výběr úvazku:  Autor v celé knize vůbec nezmiňuje používání prsního úvazu, což je z hlediska bezpečnosti navazování zejména v horách velmi nesprávné
Jistící prostředky:  Používání jistící pomůcky Gri-Gri se nedoporučuje
Obr. s expreskou:  Otočení karabin v expresce zámky opačně je není vhodné. Zámky mají být otočeny na stejnou stranu (zámky opačně = v kruhu vždy jedna karabina zámkem ke stěně!)
Str. 25
Lana:  Popis používaných typů lan je nedostatečný. Min. je nutno zmínit rozdílný způsob používání polovičního a dvojitého lana a označování lan (1; ½; )
Str. 81
Zavěšování lana:  Expresky na fotografiích nahoře mají mít zámky otočené na stejnou stranu
Str. 82
Pády:  On-sight neznamená jenom, že cesta byla přelezená bez pádu, viz.text na str. 17 knihy
Str. 84
Odstraňování jistících pomůcek:  Pro usnadnění vyndávání jistících pomůcek je dobré mít s sebou speciální „špárátko“ – klíč na vklíněnce, viz str. 111
Str.  88
Výběr úvazu:  Jak už bylo naznačeno, autor nesprávně vůbec nezmiňuje prsní úvazy (resp. kombinované)
Str.  90
Vázání osmičkového uzlu:  Dračí uzel se pro navazování na sedák vůbec nedoporučuje
Str.  92
Jištění a jistící prostředky:  Autor nevysvětluje jištění polovičním lodním uzlem přes karabinu HMS, které je v našich oblastech doporučováno jako nejbezpečnější způsob jištění. Nepopisuje také u nás asi nejpoužívanější jištění pomocí osmy. V Británii a v alpských zemích je rozšířené zejména jištění přes tzv. kýbl, kalíšek nebo jak se tomu kdo říká  (princip Stichtovy brzdy, Air Traffic Controller) – tato pomůcka je v knize uváděna. Z metodického hlediska je bez připomínek a lze ji také doporučit
Str.  93
Svírající jistící prostředky:  Pro běžné jištění při lezení se nedoporučují (např. Gri-Gri)
Str.  94
Lezení s dolním jištěním:   Doplnění: Pro tento styl se často používá výraz lezení na rybu, rybaření apod. Lezec je jištěný shora, lano je vedené přes vratný bod. Nejméně hodnotný způsob přelezení cesty. Pokud se podaří zarybařit cestu čistě a v kuse bez pádů a odsedávání, pak byla přelezena tzv. stylem TR (top rope).
Str.  95
Spouštění lezce:  Používání pomůcek Gri-Gri a SRP se nedoporučuje používat
Str.  97
Pořadí událostí:  Používat batoh jako sebejištění ??? Jen v krajním případě
Str.  99
Lezecké povely:  Použít povel „Zruš“ v doslovném významu jak je uvedeno je smrtelně nebezpečné (prvolezec je na stanovišti). Prvolezec musí být na stanovišti a zároveň mít zřízeno spolehlivé (pokud to jde) sebejištění. Teprve potom může hlásit „Zruš!“. (Ještě bezpečnější je napřed hlásit „shoď“ a teprve později „zruš“ nebo „zruš“ až po založení jištění druholezce …. - viz výklad horoškoly)
Str.  104
Etapy:  Po dosažení vratného bodu pro spouštění se cvakni k jištění pomocí odsedávačky s karabinou se zámkem. Následné provlékání lana jištěním a vázání uzlu dle trojice obr. na této straně dole se u nás nepoužívá a ani nijak zvlášť nezvyšuje bezpečnost celé procedury (oproti prostému odvázání se, provlečení lana vratným bodem a znovunavázání se). Z hlediska šetření erárního materiálu i lana není spouštění lezce přímo z vratného bodu vhodné. Doporučuje se spouštění přes dvě expresky zde cvaknuté zámky proti sobě nebo klasické slaňování.
Str.  109
Jak používat hroty:  Sebejištění podle obr. vlevo nahoře raději ne
Provlečné jištění:  S výrazy „provlečné jištění“ a „páskové smyčky“ se s nikým nedomluvíš. Páskovými smyčkami autor myslí ploché smyčky, provlečným jištěním pak jištění v hodinách
Str. 113
Hlavní jištění:  Hlavní jištění = jištění ve štandu. Autor v publikaci v podstatě nezmiňuje založení jištění ve štandu tak, aby byl odolný proti různým směrům zatížení (shora, zdola, příp. do stran). Je lepší použít při zřizování stanoviště tři jistící body. K propojení jistících bodů (obr. vlevo) viz pozn. str. 117
Str.  115
Systém – obr. vpravo:  Pokud máme spolehlivé jištění ve štandu, pak je lepší při dobírání druholezce cvaknout jistící prostředek (HMS, osma …) přímo do jištění (v daném případě do karabiny vpravo nahoře, ve které je lodní smyčka). Jištění je pak pro jistícího snadnější a bezpečnější.
Str.  117
Dolní jištění – obr.1,2,3 vlevo:  Pro spojování dvou a více jistících bodů v jeden funkční celek není nejvhodnější používat systém zde zobrazený, protože při zatížení štandu mimo osu systému (tj. vpravo nebo vlevo) dojde k nerovnoměrnému zatížení jednotlivých jistících bodů. (U nýtů na obr. je to jedno, ale u vklíněnců apod. to už vůbec jedno není). Lepší je zřízení plovoucího kotvení pomocí vyrovnávací smyčky s překrutem nebo pomocí dvojitého osmičkového uzlu (viz přednášky horoškoly)
Str.  118
Použití smyček obr. dole:  Takto nikdy při jištění nepostupuj !!! Když už, tak by jistič měl mít karabinu s polovičním lodním uzlem cvaknutou v sedáku, stejně jako plochou smyčku ze sebejištění. Systém založení sebejištění za hrot tak je na fotce použij pouze v případě krajní nouze, protože je mimořádně náchylný na smeknutí smyčky z hrotu při jakémkoliv pohybu jističe směrem vlevo nebo od skály.
Použití smyček – text:  Dávej pozor na to, že i některé relativně silné stromy nemusí ve skále dostatečně držet.
Str.  119
Spojování jistící bodů:  K textu i obrázkům nezbývá než připomenout poznámky patřící ke stranám 113 a 117
Str.  123
Užití přímého jištění – obrázky  nahoře:  Kvůli praktické manipulaci s lanem je vhodnější karabiny s jistícím prostředkem cvaknout na sebe do sedáku, ne do sebejištění
Str.  126
Horní jistící body + všechny obr.:  Opět platí poznámky ke stranám 113 a 117
Str. 130
Jak nosit výstroj a materiál:  Používání pomocné smyčky (obr. vlevo)  má zřejmě víc nevýhod než nošení materiálu přímo v sedáku a u nás se prakticky nepoužívá
Str.133
Postupové jištění všechny obr.:  Karabiny v expreskách raději zámky na jednu stranu – viz již pozn. str. 24.  Fakt je, že při cvakání do bórků a nýtů jsou bezpečné i takto
Str.  136
Užití dvojitého lana:  Pod pojmem dvojité lano zde autor  rozumí poloviční lano (ozn. ½). U nás se používá pojmenování dvojité lano spíše pro tzv. dvojčata. Tato se nesmí zakládat do jištění střídavě (viz. str. 137). Dvojčata ozn. ∞.
Str.  138
Použití vícebodového jištění:  Při zřizování štandu je vždy lepší zřídit plovoucí kotvení (viz. pozn. str. 117). Použité zobrazené provázání štandu není nefunkční, ale není to to nejlepší, co se dá udělat
Str.  140
Dračí uzel:  Pro navazování do sedacího úvazku dle obr. se dračí uzel vůbec nedoporučuje používat. Bezpečnější je používat za tímto účelem osmičkový uzel
Str.  143
Dvojitý rybářský uzel:  Na spojování smyček pro obvodové zatížení (tj. také na hexy a vklíněnce) používej raději protisměrný osmičkový uzel. Dvojitý rybářský uzel se nedoporučuje pro spojování konců lan (smyček), které mají stejný průřez a barvu.
Vůdcovský uzel ke spojování dvou konců lan (smyček) nikdy nepoužívej – kromě vázaní uzlů pro jištění na pískovci, které se zakládají do spár místo vklíněnců
Str.  147
Slaňování:  Osmu (nebo jiné „slaňovátko“) je nejbezpečnější cvaknout do sedáku pomocí karabiny se zámkem a plastovou závorou. (Platí to i pro cvakání „jistítek“ do sedáku)
Pod pojmem „kraví ocas“ myslí autor odsedávačku
Str.  148
Spojování lana:  O nepoužívání vůdcovského uzlu viz pozn. str. 143
Str.  152
Poloviční lodní smyčka:  Doplnění: Když při slaňování pomocí HMS a pol. lodní smyčky tře lano o zámek, hrozí jeho odšroubování. Proto také není dobré používat HMS karabiny se zámkem „twist-lock“
Str.  162
Obr. vravo dole:  Karabiny v expresce zámky opačně – raději ne (viz výše)
Ostatní kapitoly
Doporučuji věnovat mnohem větší pozornost otázkám první pomoci a chování v horách při bouřkách
Tento materiál slouží pouze pro vnitřní potřebu HK Uh. Hradiště.  Komentáře a vysvětlení jednotlivých zde uvedených problémů jsou součástí výuky horoškoly, pořádané HK Uh. Hradiště. V říjnu 2003 zpracoval Ivan Lepka

úterý 30. září 2003

Hradištský horoklub v Tatrách

O posledním zářijovém víkendu 2003 se do stěn nejmenších z malých vydalo několik členů našeho horoklubu. Čtverka ve složení Pípák (Tobor Vališ), Pant (Jiří Hasmanda), Marcela a Bředa Leblochovi působila ve Zlomiskové dolině v plotnách Malého Ošarpance. No a dvojka čerstvě graduovaných nováčků Opoč – Lukáš Opočenský a Ivoš Trhač zkoušela zač je toho loket v Batizovské dolině. Počasí přálo hlavně v sobotu, neděle už byla o poznání méně vlídná a prsty některým mrzly opravdu dokonale.
Uskutečněné výstupy:
Pípák a Pant: Malý Ošarpanec: Kývala – Zaidler 7- AF a Plšek 5+ RP
Bředa + Marcela: Malý Ošarpanec: Puškáš 7 OS, Plšek 5+ OS, Teoretická mechanika (Koller a spol.) 7- OS (jedno z prvních opakování a možná i FF)
Opoč a Ivoš: pokusovali až v neděli Kuttovy plotny na Batizák, ale kvůli špatné orientaci a horšícímu se počasí z cesty slanili
A shlédněte i fotky. HORE ZDAR! Břeťa Lebloch

Ošarpance J a Z stěny


Puškáš 7- / 2. délka


Puškáš 7-
konec klíčového úseku


U bivaku