Končitá - andezitové království

Průvodce jsem sice dostal k vánocům, ale návštěvy se dočkal až o letních prázdninách v ne zrovna ideálních teplotních podmínkách. Vzdálenost z Uherského Hradiště 120 km, věci necháváme na Chatě pod Končitou a kousek od parkoviště stoupáme do prudkého - naštěstí krátkého kopce. Všude okolo krásná divoká příroda a velké množství skal a kamenů z andezitu v sektorech kousek od sebe, informace a průvodce zde. První sektor Krokodíl sice míjíme, ale na majestátní highball se jednou vrátím s dostatečnou podporou. Sektoru Levitácia dominuje stejnojmenný nádherný boulder za 7A, který si už nenechám ujít a po několika dalších bouldrech se přesunujeme do sektoru Prova, kde se nachází mnoho bouldrů vyšších obtížností.

Levitácia 7A

Druhý den - rozlez v sektoru Levitácia a opět přesun do Provy, kde doslova umlátím lištový boulder Čo ťa operujú? 7A+ a zkouším další bouldry, ale teplo je snad větší než včera, proto dál jen prozkoumávám sektor Planétka a odpoledne raději trávíme na koupališti v Chalmové, voda 29 stupňů, langoše a kofola.

sektor Prova

  

Třetí den středa - restday je třeba! Nutný odpočinek a také kulturní část výjezdu musí být naplněna, čekají nás Bojnice, nádherný zámek a Zoo, navíc odpoledne hlásí bouřky a déšť. A než opravdu začne, stíháme omrknout i nedalekou skalní oblast Hrádok, velmi dobře známou hradišťským lezcům.

 

Čtvrtek - i po včerejším vydatném dešti se obava o mokré bouldry ukázala jako zbytečná, lesu a hlavně místním mechům prospěl, bouldry zůstaly převážně suché a konečně se ochladilo. Dolezl jsem v sektoru Prova Skrýšu 7A, dále Predposledného mohykána 6C+, nádherný, jen trochu morálový bouldr. V sektoru Planétka, kde trávíme zbytek posledního dne, mě zaujme výrazný převis kamene Imágo, na který vede opět stejnojmenný boulder za 7B. Chvilku sice trvá než se zorientuju v zakázaných chytech, ale potom už sázím pokusy a nakonec se mě i podaří vylézt, lehčí bouldry tu najdou i menší účastníci výjezdu.

Predposledný mohykán 6C+

Planétka

Imágo

 

 

Ostré holky 2.

Při kofole v Sherpa pubu jsem se s Katkou domluvila, že přijedu do tater i následující víkend. Jednak jsem kvůli intenzivnímu lezení a pobytu v horách nevyřídila, co jsem potřebovala, druhak jsem měla koupenou desetidenní dálniční známku a za třetí, a to především, byla na sobotu 13. června v plánu Nosičská stovka. Závod nosičů a chatových brigádniček na počest kamarádů nosičů, kteří zahynuli v horách. Letos se nás tato akce úzce dotýkala prostřednictvím Dušana Hudáka. Dušan byl opravdový Chlap… kamarád, na kterého se dalo spolehnout, věčný optimista, veselá kopa, ale taky skvělý horolezec (troufl si vzít mě na Žabáka, když jsem toho o lezení ještě moc nevěděla a dali jsme ten den hned 2 cesty), silný nosič (nosil na všechny tatranské chaty, jednou poslal na žíznivé turisty soudek piva z vodopádu). Veselých příběhů kolem Dušana je kopecJ! V březnu ho na Stubai sejmula lavina a od té doby nás jistí z horolezeckého nebe. Během Nosičské stovky se musel pořádně smát. Všichni jsme se potili pod svými náklady v tropickém vedru, které nám kluci nahoře jistotně zařídili. My s Katkou se pro tuto sváteční příležitost nahodily do šatiček a po úvodních metrech, které jsme pro diváky běžely, nám lezly zadky. Víc info o Nosičské stovce tu: http://www.cas.sk/clanok/320394/preteky-nosicov-v-tatrach-katka-sa-nahodila-do-siat-a-predbehla-aj-chlapov.html (nutno brát s rezervou, je to slovenský bulvár!)  

Po závodění jsme doplnily tekutiny pivem a jinými řádnými nápoji, pokecaly s kamarády a po anglicku se vypařily. Na neděli jsme měly v plánu lezení na Žeruchách. Cestu ze Zamky do Smokovce si moc nepamatuju, nějak jsme se dostaly na Bielou vodu, k Šalviovému prameni to šlo, na Brnčálku ze setrvačnosti a k Červenému plesu už docela na silu. Kolem desáté jsme našly přijatelný bivak, zakuklily se a snažily zalomit. Moc to nešlo, a když už to skoro šlo tak mi ve 3:35 zazvonil budíkL. Vylezla jsem z díry a zjistila, že venku je pěkná travnatá plošinka, na ní jsem se trochu dospala. V osm jsme nastoupily v Žeruchách do Puškášova pilíře (III s jedním místem za V). Cesta odpovídala naší aktuální formě, přesto jsme si lezecké délky prokládané chodeckými pasážemi pěkně užily. Nahoře jsme se dlouho nezdržely, protože nás začínal tlačit čas. Z hlediska časové úspory jsme se rozhodly sestoupit bez slaňování, průvodce popisuje sestup jako choďák. Trochu nevím, proč jsme cestou dolů minuly asi tři řetězy a dvoje smyčky… U Brnčály jsme byly něco po půl jedné a bylo třeba být ve 14:00 v T. Lomnici. Moc jsme nevěřily, že to můžeme stihnout, ale rozběhly jsme se a s pár chodeckýma pasážema jsme byly ve 13:45 na Bielé vodě, tam nám někdo přistavil auto, takže jsme vše krásně stihly. Já si zařídila, co jsem potřebovala, Katka pobalila švestky do školy a hurá směr TN – BA, UH. Další naplno prožitý víkend v horách za námiJ!

Ostré holky na Ostrém štítě

V sobotu ve 4:25 jsem vyjela směr Starý Smokovec. V 8:30 jsem dorazila na místo, kde už na mě čekala Katka. Po ranní kávičce a lehké snídani jsme sbalily materiál a vyrazily na Ostrý štít. Když jsme vycházely ze Smokovce, sluníčko už slušně pálilo. Pod nástup jsme se dostaly až kolem jedné a bohužel jsme zjistily, že v "naší" cestě (Motyka) jsou dvě dvojky pohybující se šnečím tempem. I v sousední Lopatě bylo plno. Tak Katka vybrala Ostrie JZ pilíře za V. Role byly předem dané - Katka tahač, já nosič vody a všeho potřebného. První dvě délky se povedly Katce spojit a přestože by měly být nejvýživnější, nedělaly nám velké problémy. Ve třetí délce jsme se trochu zdržely, Katčina varianta asi nešla úplně po linii autorů, ale zvládly jsme ji bez větších problémů. Zbývající tři délky už jsme si užily. Na vrcholu jsme potkaly tři Poláky a s nimi společně slanili. Před desátou jsme vyprahlé dorazily na Zbojničku, kde k horolezcům moc pochopení nemají, ale přespat nás nakonec nechali. Příště raději noc venku i bez spacáku a karimatky!

V neděli jsme chtěly do Lopaty, ale zas tam bylo plno. Tak padla volba na Haberleina za IV. Moc pěkná cesta, kterou Katka opět zpestřila odvážným variantem, díky němuž jsme se vyhnuly chodecké pasáži. Na vrcholu jsme zas potkaly kamarády z Polska, společně slanili a hurá do Sherpa pubu na kofolu. Super lezecký víkend to byl! :)    

                                         Katka právě vybrala cestu

                                          Před nástupem

                                         Ráno na Zbojničce

                                                           Pod Haberleinem

                                          Katčin variant v Haberleinovi I.

                                          Katčin variant v Haberleinovi II.

                                                    Dolez ke štandu

                                          Supr štand
                                     

                                        Když se neusmívám do objektivu, už je mi fakt blbě..

                                         Vrchol I.

                                                   Vrchol II.

Ádr

O víkendu jsem poprvé (lezecky) navštívil Adršpach, kam jsem vyrazil s Pavlem. Seznámení s místním pískem proběhlo v cestě Janebova VIIa, která vede na Džbán. Po nástupních problémech jsem se začal seznamovat se spárovým a širočinovým lezením, což byl docela nezvyk! Jako další byl dobyt Sud, kde jsme ve vrcholové knížce zjistili, že tu nikdo nestál dva roky. V této cestě si bylo možné nacvičit i stavění :-) Poslední cestou dne bylo ukřižování, na to už mi ale nezbyly síly, tak ji zvládl Pavel s Laďou a Barča. V neděli přišel na řadu Hrad s cestou Polická za VIIa cesta vede po kyzech a spárami. Na konci přišlo překvapení v podobě přeskoku! Pak přišel na řadu Amor, a po něm cesta domů...

Janebova VIIa

Na vrcholu Džbánu

Ukřižování

Štand v Polické VIIa

Vrcholová knížka

Amor

Polická VIIa

     

Rest days v Turecku

Všude bylo hnusně tak proč ne do tepla.Já,Vik,Jirka a Martina od 17-25.3.míříme směr Antalya.cíl je jasný Geyikbayiri.cca 25km od letiště směrem do hor.Na to že se příprava nechávala na poslední chvílku tak vše klaplo.Pujčujeme auto za 250éček na 10 dní.Šlo by to určo levněji,ale chce to trochu  dél brouzdat na netu.Auto čekalo na letišti,cena zahnnovala pojištěni za 7e/den.Hurá do skal než nám to rozemelou do cest

Aspendos-leží asi 15km od Antalye za Serikem

 

není nad to se probudit u nástupu

večeře-lehounce flambovaný pstruh

 

společník při lezení

výroba místních tradičních placek

když rest tak REST

JO.SI.TO.-cena za stan a osobu 6e bungalov 10e,pivo 3e kafe 2,2e

. 

Kezbanś guest house-cena za stan a osobu 5e,bungalov 10e

Climbersgarden-cena za stan a osobu 7,5e,bungalov 11,5e

Peak-stan se nestavi(aspon mi to tvrdili)bungalov 10e

pro Delliho parádní začátek sezony :-)