úterý 5. července 2005

Chlapcom z Everestu '88

Kterýsi večer jsme seděli se členy našeho tréninkového mužstva na Koruně a nějak mne napadlo, že jsme už dlouho nebyli v Tatrách. Nadhodil jsem tedy myšlenku navštívit toto nedaleké pohoří zkušenému horolezci, odchovanému plotnami Batizovského štítu Márovi, a ten, k mému velkému překvapení, souhlasil. Snad to bylo pivem, snad steskem po olišjníkované žule, čert ví. Nicméně o měsíc později jsme skutečně zapřáhli koně do Transportéru a vyrazili vstříc rozeklaným pahrbkům kdesi na východě.
Za cíl naší cesty jsme vybrali Jastrabiu věžu, která charakterem cest nejvíce vyhovovala našim sportovním ambicím. Původně jsme chtěli lézt Sunset Boulevard za 9-, ale vlhkost materiálu po několikadenních deštích nás celkem odpudila, a proto jsme si vybrali náhradní program – cestu Chlapcom z Everestu ´88 za 8, která byla víceméně suchá. Pod nástupem do první délky jsem si na sebe navěsil 10 expresek a abych dodal našemu Tatranskému počínání na důležitosti, připnul jsem si na sedák i malou sadu stopperů a pár malých friendů. Dlužno ovšem říci, že jsem ze všeho horolezeckého materiálu použil jen ony expresky a dvojku friend, který jsem nacpal do spáry ve třetí délce jen z toho důvodu, že jsem věděl, že ve čtvrté - kompletně vynýtované délce, už nebudu nic podobného potřebovat a bylo mi líto, že bych se s tím vším táhl celou cestu zbytečně.
Cestou jsme prostoupili bez zvláštních potíží, naději na OS přelez nám ovšem vzal krátký úsek v první části poslední délky, kde se bohužel vyskytují nelehké technické vyvažovací kroky s nohama i prsty v lišejnících, což jsem bohužel na bouldrovce letos trénoval jen velmi málo. Po krátkém odsednutí byla tato délka a tedy i celá cesta odlezena AF.
No, a nastalo slaňování. V počínajícím dešti jsem se těšil na čaj a tatranku v relativním suchu pod šutrem, mé těšení však překazilo zakousnuté lano kdesi vysoko nad námi, které odolávalo i váze našich obou svalnatých těl. Nedalo se tedy nic dělat, jednoho lana jsem se chopil já a po druhém začal k deštivým nebesům stoupat Mára, vybaven moderním přístrojem Gri-gri, který měl zabránit jeho průletu do hlubin. Po nekonečné době, během které jsem přimrzal ke štandu a dlouhou chvíli si krátil přešlapováním z pravé nohy na levou a zpět se Márovi podařilo špagáty vysvobodit a poslední vzdušné slanění nás dovedlo zpět pod stěnu. Tímto vzdávám hold Márovi za bezchybnou ukázku hasičského cvičení v kulisách temných velikánů. No, a protože dál bylo hnusně, tak jsme jeli domů. Mám však takový dojem, že jsme spolu s Márou nebyli na Jastrabce naposled ...
 
Shrnutí:
5.7.2005 – Chlapcom z Everestu ´88, Jastrabia veža, 8 UIAA, přelezeno stylem AF
Zhodnocení:Krásné lezení  + 20 bodů
Chůze na nástup do kopce  - 2 body
Chůze na nástup do kopce s batohem  - 3 body
Mára neviděl kamzíka  - 5 bodů
Já jsem kamzíka viděl  + 5 bodů
AF  - 5 bodů
Výsledek: + 10 bodů, což je velice dobré
Jara Blatný
 
Márovy fotky z lezení a má jedna jediná fotka, na které se válím pod šutrem ...
 











 

Žádné komentáře:

Okomentovat