sobota 10. ledna 2009

Höllental – velké stěny kousek za Vídní!

Tentokrát nepřináším žádný článek o konkrétním lezeckém zájezdu, ale stručného miniprůvodce vápencové oblasti Höllental, která je pro výbornou dostupnost z našeho rodného Hradiště výborným víkendovým lezeckým cílem. Takže pojďme na to: Jde o naprosto skvělou oblast plnou klasických, ale především sportovních dlouhých cest ve vesměs kompaktních vápencových stěnách s možností vyžití i v krátkých cestách všech obtížností buď v některém ze sektorů přímo v Höllentalu nebo na nedalekém Semmeringu. Höllental tvoří dlouhé údolí, obklopené krásnými, velkými stěnami, které jsou dále lemovány až dvoutisícovými kopci pohoří Rax Alpe a dalšími vrcholky předhůři ještě vzdálených opravdových Alp. Příjezd je z Vídně na Graz, po pár kilácích za Vídní se odbočuje na Gloggnitz a pak se přes Reichenau a Hirschwang přijede až do osady Kaiserbrunn, kde se u cesty na bezplatném parkálu s tekoucí teplou vodou může spát. Je tady ale potřeba, jako ostatně kdekoliv v horách, udržovat pořádek a nedělat zbytečný bordel. Naprosto nechutné jsou např. večírky některých dementních návštěvníků. Ideálním obdobím pro lezení je květen, červen, září a říjen. Prázdninové měsíce můžou být sice pro lezení taky poměrně příjemné, ale bohužel z pochopitelných důvodů lákají do údolí zástupy lezců především od nás, ze Slovenska, z Maďarska a Polska, což se pak může v některých cestách a především v přelidněném kempu ukázat jako pěkný opruz. Průvodce je možné sehnat v částečné podobě na www.bergsteigen.at nebo koupit kompletní verzi např. v hospodě přímo v Höllentalu nebo v Gloggnitzu. Pokusím se zde seřadit cesty, které jsem většinou lezl, a které Vám mohu (ne)doporučit. Tento seznam se budu snažit průběžně rozšiřovat a uvítám i informace od dalších lezců, kteří by mi mohli pomoci tento seznam – miniprůvodčík rozšířit. Snad se Vám bude líbit. Krásu jednotlivých cest jsem zcela subjektivně ohodnotil maximálně pěti hvězdičkami. A nebudu zdržovat, začínáme:

1) Sektor Blechmauer
Sektor je známý dlouhými cestami především střední a vyšší obtížnosti. Nejtěžší cesta Satyricon má dokonce dvě délky v obtížnosti okolo 10-. Většina cest je výborně odjištěna nýty, borháky, skobami a smycemi, ale jsou tady i některé starší wegy, do kterých se hodí i vlastní zakládací arzenál. Přístup je z parkoviště před protilavinovým tunelem pod stěnou Gaisbauerwand ke schodišti, jím nahoru a podél stěny cestičkami k nástupům jednotlivých cest. Pod stěnou se lze dobře orientovat podle velké spáry, kterou vede cesta Blechmauernverschneidung. Ze stěny se dá pohodlně sejít nebo slanit v linii některých cest - ideální je pro tento účel cesta Absurdistan. Klasifikace cest je do šestého stupně UIAA poměrně ležérní, ale sedmičky už jsou poctivé a v osmém stupni už se slušně nadřete. 
Stěna Blechmauer - v popředí nástupové úseky Absurdistanu i jiných cest
 

Blechmauernverschneidung RP 6 (4-, 5, 4-, 6, 5+, 4 , 5-) 230 m ***
Klasická cesta, vylezená už v roce 1932, vedoucí výraznou spárou. Nelezl jsem ji, ale motal jsem se kolem ní cestou Absurdistan. Řekl bych, že půjde o celkem hezké lezení, které bude čas od času vyžadovat i založení nějakého toho frienda nebo čoka. Štandy by měly být v pohodě. Vzhledem k obtížnosti jde asi o nejlezenější cestu v této stěně.  Shrnutí: Pěkná cesta, vhodná na seznámení s delším lezením, spojeným s procvičením zakládání jistítek. Kromě cca 12 expresek se budou asi hodit i smyce a něco na občasné založení.

Absurdistan RP 8 (5-, 5+, 6+, 8-/8, 7+, 7+/8-, 7+) 215 m ****
Jde o velmi pěknou sportovní cestu vedoucí převážně vlevo od cesty Blechmauernverschneidung. Nastupuje se dvěma délkami, které jsou psány za 5- a 5+ ale budou spíše lehčí. Jsou až zbytečně přejištěné, leze se sem tam kolem drnů, občas překročíte kamzíka, ale každopádně se alespoň příjemně protáhnete před následujícími těžšími délkami. Třetí celkem fajn délka vede plotnou vlevo od spáry Blechmauernverschneidungu a je psána za 6+. Poté následuje nejtěžší délka za 8-/8 (RP 8) po malých chytech v mírně převislé stěně. Kroky tady nejsou vlastně nijak zvlášť těžké, je ovšem značně obtížné vybrat ze všech těch malých chytů ty, které jsou zapotřebí k vyřešení postupového rébusu. Délka je náročná hlavně na vytrvalost. Pátá délka za 7+ vede doprava přes spáru a ze začátku je hodně do kopce. Klíčové místo je kousek pod štandem, trochu to tady vyhazuje do vrat. Další délka vás zavede opět přes spáru, tentokrát doleva a umožní vám vychutnat lezení za 7+/8- v mírně převislé exponované stěně po malých, ale pozitivních chytech s nejtěžším místem opět pod štandem při přelezu do vertikální spáry. Poslední délka v obtížnosti 7+ je převážně technického rázu a je pěkným zakončením celého wegu. V průvodci jsme našli variantu této délky, která vede přímo na vrchol přes poslední nýt ve stěně namísto odbočení do kouta vlevo. Všude v průvodcích jsou zakresleny otazníky nebo křížky, jako že tudy ne (holt, autoři asi vrtali, zcela pochopitelně, shora), tak jsme to s Kubou před slaněním zkusili jen tak pro zajímavost přelézt s horním, jestli to vůbec jde a můžeme říct, že jo. Obtížnost poslední délky by ale určitě vzrostla někam na cca 8+ a tato dvousetmetrová cesta by tak na úplně posledních čtyřech metrech po špatných chytech a ještě horších stupech docela dost gradovala. OS přelez by asi byl docela kotel. Jděte do toho! Shrnutí: Dobře odjištěná sportovní cesta kde stačí asi 12 expresek. Její kráse ubírá pouze fakt, že jde spíše o trochu křečovitou a nelogickou linii, kdy autoři využili poslední místa v této části stěny, kudy nevedou cesty a vytvořili tak svůj Absurdistan. Štandy dobré. Cestou je možné slanit.


Pohled do předposlední délky Absurdistanu za 7+/8-, do které se právě chystá Kuba

Diesseits von Eden RP 8 (4-, 5, 6+, 7/7+, 8-/8, 7, 8) 220 m *****
Pěkná a namáhavá sportovní cesta vedoucí vpravo od cesty Blechmauernverschneidung. Nastupuje se buď stejnými úvodními délkami s cestou Hic Rhodos – Hic Salta, nebo je možné nastoupit dvěma úvodními délkami cesty Absurditan. Na konci druhé délky je u stromů na polici štand a cesta dále pokračuje mírně doprava pěknou délkou za 6+ a dále stále přímo nahoru technicko-silovým lezením. Problémy v cestě se stupňují v samotném závěru poslední délky boulderem po malých lištách a bočácích, který bude možná těžší než těch průvodcem uváděných 8.
Shrnutí: Krásné, klasicky Höllentalské sportovní lezení. Na výborných štandech a dobrém odjištění stačí 12 expresek.
Hic Rhodos – Hic Salta RP 8+ (4-, 5, 6/6+, 5, 7-, 6+, 8+, 7/7+, 5+, 7-) 280 m ****
Známá cesta, vedoucí logickým systémem spárek a koutků, což znamená, že se zájemci o její přelezení nevyhnou řadě traverzů. Obtížnostně je cesta vyrovnaná až na klíčovou délku, jejíž obtížnost byla dříve udávána jako 8-. Na stránkách
www.bergsteigen.at je v novém schématu tato délka uvedena s obtížností 8+, což podle mého názoru sedí mnohem lépe, a proto tuto klasifikaci uvádím i zde (probral jsem to i s Jelenem a s Vlkem, kteří tuto cestu kdysi taky lezli a shodli jsme se, že 8- to zcela jistě není). V této délce na Vás čeká těžké lezení po malých chytech a špatných stupech. Navíc ne vše drží tak dobře jak se tváří, což jsem měl možnost sám vyzkoušet, když jsem po vylomení jednoho z chytů hodil v této délce tlamu. Určitou nepevností skály v těchto místech je pravděpodobně možné vysvětlit nárůst obtížnosti z 8- na aktuálních nejméně 8+. Počítám, že bude stačit ještě pár přelezů a bude to tak za 10:)
Shrnutí: Klasická linie, umožňující překvapivě pěkné a fotogenické lezení. Štandy jsou výborné, odjištěno borháky a řadou smyc v hodinách. Max. 14 expresek bohatě stačí, může se hodit i nějaká smyce.

Jara v jednom z traverzů Rhodosu


Neznámý Rakušák řeší klíčový krok
poslední délky Rhodosu


 
Pandämonium 8+ (6, 7+, 8-, 8, 8-, 8-, 8, 7-, 8, 8+) 230m ****
Náročná cesta, vedoucí středem centrálního Blechmaueru. Nástup je asi 30 metrů vpravo od nástupů do Absurdistanu a Hic Rhodos – Hic Salta. Z cesty se odbočí do svahu ke stěně a nástup je neminutelný a jasně viditelný podle řady nýtů. První dvě délky jsou v pohodě, ale vše ostatní se až na jednu výjimku (která ale taky není zadarmo) motá kolem osmého stupně UIAA. Cesta stále vede ve více méně kolmém terénu a pod ruku se neustále dostávají jen malé a blbé chyty a mizerné stupy. Ovšem přesto, že jde o hroznou dřinu, je lezení v této cestě poměrně pěkné a zajímavé. V případě potíží je možné několikrát bez problémů zdrhnout do cesty Hic Rhodos – Hic Salta, kterou Pandämonium několikrát křižuje. Některé délky je možné spojit. Shrnutí: Pokud nemáte rádi osmičkové lezení v kolmé stěně, tak sem vůbec nelezte. V opačném případě si budete chrochtat blahem. Do cesty stačí jen asi 12 expresek.


Mira ve střední části
Pandämonia


Kroky, motající se okolo 8 UIAA


Předposlední výživná délka
 
Götterdiagonale 8+ (obtížnost délek neznám, ale dvě nejtěžší by měly být za 8+) **
Tak tuhle cestu jsem nelezl, ale sledoval jsem z Pandämonia Jelena s Petrou, kteří jí úspěšně prostoupili, takže zde můžu taky podat poměrně dobré, i když jen zprostředkované, informace. Jde o starou klasiku, která je nyní nově přejištěná a hlavně celá volně přelezená a ohodnocená jako 8+. Zhruba první dvě třetiny vedou v poměrně slušné skále, ale závěr cesty je hnusný až otřesný, plný vypadávajícího kamení. Nástup je buď původní vpravo od Pandämonia, což bych nedoporučoval, protože by to znamenalo lezení kamenolomem a zahrádkářstvím nebo první délkou Pandämonia, z které se odleze přímo nahoru a pak lehce doprava. Dále vás povedou nýty. Shrnutí: Kvůli špatné kvalitě skály v horní části cesty nic moc. Stačit bude asi 14 expresek. Může se hodit i jedna smyce.


Jelen s Petrou v jedné z těžších délek cesty Götterdiagonale

2) Sektor Bereich Schönbrunnerstiege
Sektor je mezi Gaisbauerwandem a Blechmauerem nad schodištěm. Vedou zde nejvíce třídélkové cesty, ale většinou spíše kratší. Obtížnost je střední a vyšší. Zajištění cest je ve sportovním duchu a brát si s sebou cokoliv jiného, než expy, je zcela zbytečné.
Malaga-Steig, varianta Mailüfterl RP 7- (6/6+, 7-, 6) 65 m ****
Pěkná cesta středem stěnky. V průvodci je na tři délky, ale v reálu se cesta většinou leze jen na dvě ke štandovacímu kruhu, ze kterého se už slaňuje. Druhá délka je docela výživná.
Shrnutí: Stačí expresky a foťák (hodně fotogenická cesta).
3) Sektor Gaisbauerwand
Tato nijak zvlášť velká, ale velmi sympatická stěna je situována nad protilavinovým tunelem a je z ní skvělý výhled do údolí. Přístup je z parkoviště před tunelem. Většina cest je ve střední obtížnosti a klasa je zde poměrně tvrdá. Jde o nádhernou stěnu, a to jak z hlediska snadného a krátkého přístupu, tak z pohledu charakteru cest. Jištění většinou dobré, sem tam něco staršího a horšího. Lehké cesty tady nenajdete!

Gaisbauerwand


Vjezd do protilavinového tunelu

Der tod des weberknechts RP 7+/8- (7+, 7-, 7+, 6+, 7) 120 m ***
Zajímavá cesta v levé části Gaisbauerwandu. První délka vede v kolmé až mírně převislé stěnce s obtížností 7+, někdy ne po úplně kompaktních chytech. Hned na začátek je to délka s několika těžšími silovými kroky. Druhá délka je spíše technická a vede nejdříve v plotně a poté pří levé hraně stěny. Obtížnost je 7-. Třetí délka má své největší obtíže hned nad štandem po malých chytech, poté se přelézá převis s dobrými madly a délka pokračuje již lehčím odlezem ke štandu. RP je hodnoceno jako 7+/8-. Následující délka je poměrně snadná, ale velice pěkná a spíše technická za 6+ a poslední, pátá délka za 7 vede kolmou až převislou horní částí stěny. Shrnutí: Pěkná, nepříliš exponovaná cesta, odjištěná nýty a místy smycemi v hodinách. Postačí max. 12 expresek. Cestou je možné slanit. Štandy dobré.   
Toy machine RP 7 (6+, 7) 90 m ***
Jde o cestu, která začíná na travním ostrůvku v levé části Gaisbauerwandu nad jeskyní. Ve druhé délce se napojuje do cesty Der tod des weberknechts. Převažuje zde spíše technické lezení. Shrnutí: Ad cesta Der tod des weberknechts.
Dir. Gaisbauerweg + Uhrenmuseum + Varianta RP 7 (7, 7 ,7-, 6+/7-, 6+) 100 m *****
Krásná cesta středem Gaisbauerwandu. Přesto, že si to lezec někdy ani neuvědomuje, leze se stále trošku do kopce nebo alespoň v kolmém, o čemž je možné se přesvědčit na štandech, kde visící špagáty poletují někde kolem stěny. Cesta je celou dobu obtížnostně vyrovnaná a je vesměs dobře odjištěná. Je ale třeba počítat s tím, že občas narazíte na staré skoby a dost shnile vypadající smyce. Třetí délka vede těmi shnilotinami úplně celá. Shrnutí: Nádherná cesta, kde se kromě cca 12 expresek budou hodit i jedna nebo dvě smyce. Štandy jsou v pohodě (až na ten předposlední ve starších skobách), stěnou se slaňuje, a to nejlépe v linii cesty Der tod des weberknechts.
4) Sektor Grossofen
Stěna v úvodní části údolí. Při vjezdu do údolí je po pravé straně vysoko ve svahu nad řekou. Nastupuje se z parkoviště před jedním z mostků. Ve stěně vedou některé dlouhé cesty, které ale pro svůj zahradnický charakter velkou krásou nevynikají a o expozici se téměř nedá mluvit. Pěknější jsou spíše některé kratší cesty v okrajových částech stěny. Obtížnost cest je většinou nižší až střední, ale najdou se samozřejmě i těžké lajny. Z vrcholu kopce je pěkný rozhled po okolí.
Himmelsleiter RP 7- (6, 6+, 4+, 6-, 6, 6-, 5-, 5+, 6+, 5+) 340 m *
Naprosto hnusná cesta vedoucí v nejdelší části stěny. Jde o lezení mezi stromy v položené stěně plné trav a keřů. Mezi štandy se pěkně projdete po kamzičích chodníčcích, natrháte si nůši hub a prohlédnete si místní veverky. Délky vedou po plotnách rozesetých ve svazích Grossofenu, odjištěny jsou kmeny stromů a ve skalněji vypadajících úsecích nýty. Obtížnost, uvedená u jednotlivých délek často sedí jen tehdy, leze-li se tím nejtěžším možným způsobem. Při půlmetrovém odšlapu bokem na hřbet právě procházejícího jezevce se z délky za šest stane okamžitě tak dvojka. Tu jednu hvězdičku jsem dal jen za pěkné rozhledy do údolí z vrcholu. Shrnutí: Cesta (nebo nějaká její varianta) je dobrá snad jen pro úplné seznámení s delším lezením v rámci třeba horoškoly, jinak zažijete velké zklamání. Navíc sestup suťoviskem taky není nic zábavného (i když, určitě to půjde i slanit).
Sonneplattenweg RP 6 (5-, 2, 4+, 6-, 6-, 6, 3+, 5+, 5-, 5+) 330 m *
O této cestě je možné napsat to stejné, co o Himmelsleiteru. Prostě hrůza. Nástup je pár metrů vpravo od Himmelsleiteru. Shrnutí: viz Himmelsleiter, jen o něco lehčí.
Tož tak, až tam zas pojedu (nebo až tam pojede někdo, kdo bude ochoten tento průvodčík trochu doplnit nebo vylepšit), tak se jistě dočkáte pokračování. Zatím to je vše Jara Blatný.

Žádné komentáře:

Okomentovat