Ač to víckrát během podzimu vypadalo, že spíš budem sedět doma a chodit si tak maximálně lehnout na matračku do Jarošova, jsme nakonec ve složení: Gary, Honza a Kuba (zástupce Zlínské lezecké obce), vyrazili a díky vyšší moci, jsme vlastně ani nemuseli moc řešit kam .
Jediné kam to šlo bez testů při vstupu, bylo Turecko .
Tak jsme se na Štědrý den přežrali jen lehce a 25.12 v 5 ráno hurá rychlíkem, který nám ještě pro malý zájem stihli jednou zrušit do Prahy na letiště a z tama přes Istanbul a Antalyii až do všemi známé a opěvované lezecké oblasti Geyikbayiri.
Naštěstí jsem zaslechl v kuloárech lezeckých, že tuhle oblast už jistí jedinci od nás v minulosti navštívili .
A zrovna jeden z nich v tu dobu vysedával už měsíc doma s nohou v gypsu, tak mi poté co jsem mu zpříjemnil jedno odpoledne nezávaznou konverzací na různá témata, zapůjčil i průvodčíka, za což mu děkuji .
I když nevím, jestli to stálo za ty nervy abych ho někde nezasvinil nebo neohl rožeček .
Nemůžu si odpustit , že z celodenní cesty do Turecka nám klasicky zabralo nejvíc času se dostat z UH na letiště do Prahy, jiná varianta bohužel nebyla .
O nějakých rozestupech na letišti nebo snad v letadle nemůže být ani řeč seděli jsme tam , jak se na nízkonákladovou leteckou společnost sluší, akorát jsem letos postrádal brečící dítě přes uličku.
Během letu jsme se postupně družili i s dalšíma lezeckýma grupama převážně z Prahy a Patrikem(zástupce pražských bušičů), který nakonec poslal k šípku sličnou Němku a lezl s náma po celou dobu .
Do Geyikbayiri je to asi 30min. autem z letiště leze se na vápně, odjištěno sportovně, na své si tu přijdou všichni a hlavně milovníci tufů.
S ubytováním má člověk na výběr z několika kempů : Josito a Kezban , které jsou hodně narvané a potom pár dalších které jsou různě po údolí. Ke skalám je to od 2minut do půl hoďky. V kempu se spí buď v chatce nebo pod stanem.
My zvolili chatku .
Levná varianta je i prej hotel v Antalyi s allinclusive , které jsou přes zimu poloprázdné tím pádem ceny nízké a člověk si jistě po večerech procvičí i ruštinu a němčinu v hotelovém salonku.
Problém je trochu s nákupem jídla pokud člověk nemá auto v Geyikbayiri sice něco je, ale jinak se musí dolů asi 8km do další vesnice .
Naštěstí v Turecku funguje perfektně stopování a nebo nad námi bděl Aláh , nevím.
Na koupačku v moři to vážně nebylo přes den tak 10°-15° přes noc o něco míň, kdo si veme péřový, nic nezkazí .
Jinak nám vše celkem vyšlo, obešlo se to bez zranění, chcalo dycky na rest day , víno bylo dobré a výkony, ty nestojí za řeč .
Tak třeba příště s větší účastí !
Žádné komentáře:
Okomentovat