„Pojeď s nama zajet nové zbraně“, lákali mě skoro celou loňskou zimu moji kamarádi z Brodu Uherského a okolí. Páč ale zimu nemám rád a žádnou zbraň nevlastním, stále jsem je odmítal. Byli ale tak otravní, že sem nakonec zamířil do nového obchůdku u kolejí s názvem Kolty, kule, broky, Franta Ladým (dodnes nevím koho mě ten prodavač svým příjmením a zevnějškem sestávajícím z turbanu a plnovousu až skoro po kolena připomínal, ale kohosi určitě, možná nějakého chlapa z televize). Musím říct byl jsem nadšen – měli všecko od medvíděte přes medvědici až po medvěda. Jednu takovou medvědici jsem si vybral a rozhodl se ji další týden koupit. EŠTĚ ŽE sem se o tom kámošom zmínil. Ti mě totiž hnedka objasnili a možná aj ujasnili, že se nejedná o žádné bouchačky, ale o zbraně do ledu, tedy jako o pikle, neboli cepíny anebo taky zahlé blesky a že de hlavně o to sehnat si místo nábojů sadu pilníčků na tvrdou ocel a brousit a brousit. Tak sem místo magnumu koupil pilníčky a piloval a piloval až sem ze starého podomácku dělaného piklu s klasickým hrotem a rovným toporem vypiloval moderní zahnutou zbraň s banánovitým zobákem a anatomicky tvarovanou rukojetí. Mačky se mě z kloubovek na rámovky už překovat nepodařilo, ale kluci mě neustále ujišťovali, že to nevadí. A tak jsme mohli vyrazit. K
mému překvapení nebylo třeba tvrdnou několik hodin v autě a už po pár minutách mě vyháněli na mráz, jak macecha Marušku. K překvapení se přidal úžas – ty hory okolo nebyly Jeseníky, nebyla to Fatra ani Hohe Tatra. Dvacet kiláků za barákem v opuštěném lomu byly dvacet metrů dlůhé sopliska ledějku. No věřili byste tomu!?
Ony zmiňované rampouchy vytékají v bývalém porcelanitovém lomu Bučník nedaleko Rasové z rozmezí dvou geologicky různě starých vrstev, které tu lomaři odkryli svou činností. Rasová to je motorest na cestě z Uh. Brodu do Trenčína, kde si po vyblbnutí můžete zahřát nejen ruce, ale i žaludek. Asi 500 metrů před parkovištěm motorestu je odbočka doleva do lomu (když jedete z UB – viz. plánek). Tady se dá parkovat a dál musíte asi kilák pěšky, protože, jak známo, masivní železnou závoru felckou neprorazíš (ale jestli jezdíte na lezení lakatošem, tak se ta závora dá, soudě podle stop, objet). Samotné čisté ledy jsou asi 10 až 12 metrů vysoké. Je tu však ještě několik míst pro mixy s ledem asi 15 – 18 metrů dlouhých a nepřeberné množství možností pro drajtůling, ing, ing i Ing (taková ozvěna tam je). No a jak mě kluci poučili, tak drajtůling to je, že jako máte ty pikle a mačky a lezete s tím po skale bez ledu, což sem jaksi nejdřív nemohl pochopit, ale pak mě došlo, že se to asi dělá kvůli temu, že do těch zku….ě malých lezeček by v té kose nevlezl ani nejdrsnější zimní bouldrista.
| Tak nabrušte zbraně a mačky, vemte hodně lan na zajištění na tenkých vrbách a břízkách, které jsou většinou až hodně daleko za hranou galerie, termosku s horkým čajem, foťák, ať se pak máte čím chlubit před kámošema v hospodě, a hurá na ledy! Jděte s dobou! Mapa: Slovácko, Bílé Karpaty, edice KČT č. 92, 1:50 000, čtverec A6-7 |
|
Pěkné zážitky přeje Břeťa Lebloch
