sobota 9. ledna 2016

Vánoční Tatrování

     Před vánocema se nám doneslo, že se krásně vylednil Bocekov ľadopád v Malém Kežmaráku. A protože se nám tam houpal pytel od loňska, podnikli jsme rychlý sundávací výpad.  V pátek večer vyběhnout na Brnčálku a v sobotu ráno do stěny. Už když jsme šli pod stěnu, přemítali jsme co jsme komu udělali, že nám dal takové echo. Přelez okolo prvního štandu vypadal ze spodu spíš na vesnickou zabíjačku než krásné polezení.  No nic, nalezli jsme k druhému štandu přes Sczepanské, spustili se a prubli to na rybu. Kryzák to pak dal okolo prvního štandu přímo přes malý rampouch za jedno přes držku cepínem, a já zprava travnatým žlábkem, což byl levný ojeb. Dál už to byla čistá krása po ledu a firnu. Na oběd jsme byli na Německém rebríku a protože se nám dolů ještě nechtělo, natáhli jsme si to přes Dolnů Kežmarsků štrbinu nahoru na hřeben. Na to, že to byla dvojka, byla dost ostrá. Užili jsme si pochybných glazur i jištění, nacvičili štand za A5, a se západem slunka byli na hřebeni. Sestup přes Svišťovku při měsíčku byl za odměnu a následné podřimkávání nad pivem v prázdné chatě taky. Nějak jsme se nemohli domluvit, co tak krásného ráno polezeme. Řekli jsme si, že ráno moudřejší večera a zalehli. Ráno mě napadaly úplně stejné pitomosti jako večer, ale pobalili jsme a vyrazili pod stěnu. Nadchnul nás od pohledu Poľudňajší kľud, tak jsme ho vyběhli, na chatě dali polévku, dostali pojeb za včasné nevyklizení pokoje a utíkali po ledě domů dohánět vánoční přípravy.
Žlutá je Bocek, zelená Dolná Kežmarská štrbina, červená Poľudňajší kľud
Na nástupu do Boceka


Výlez z krápníku u prvního štandu
3. délka
Krása střídá nádheru
Oběd na Německém rebríku

Štand za A5


Soumrak na hřebeni
Večer u chaty 
Nástup na Polední klid
Třetí uklidňující délka
Z výlezu to zase vypadá jako choďák..


Brnčálka
       Na Štědrý den jsem na parkovišti u Křížku potkal Masika s Honzou, kteří říkali, že by jeli po vánocích do Tater. No nedalo mi to a nalákal jsem je na krásné Tatranské polezení. Spaní na chatě se už sehnat nedalo, a tak jsme z nouze naplánovali pěkný alpský výstup ve složení já, Masik a Zbyňa. Z Tatranské Javoriny pod severní Javoráky, do Komína návratů a přes Zbojandu do Smokovca. První biváček pod stěnou byla kosa jak z nosa, ráno nás rozehřála teplá snídaně a šlapačka pod stěnu, a pak jsme si až do večera užívali luxusního ledového a mixového lezení. Když už jsme byli dost namlsaní té krásy, přišly delikátní klíčové délky. Předposlední komínová se měla podle topa oblézat zleva, ale protože v přímé komínové variantě byla stará skoba a dívat se do návodu je až poslední možnost, vyhrnul jsem to přímo.  No člověk by neřekl jak si v V- zaleze. Poslední délka už vypadala přívětivě, suchý položený žlábek po velkých chytech... ale něco tak prolhaného se jen tak nevidí. Vylezlo z toho jemné lezení po lokrech, jištění smyčkama za ony lokry, položené to zase tak není, ale zato je toho hodně. Nahoře jsem dobral Zbyňu, který už lezl potmě, protože mu chcípla jeho značková čelovka. Pak Masika a mohlo se jít do dlouhého sestupu  - travers do horného Ríglového sedla a pak dolů. Z průvodcem slibovaného "Z neho ľahko do hornej časti Rovienkovej doliny popod Zadnú Javorovú vežu" se vyklubalo x slanění za kde co zledovatělým žlabem a ve 2 ráno už jsme po různých veselých příhodách mohli chystat další bivak. Povařili jsme, vykopali plošinu a telefon začal chytat zvědavé dotazy, jestli nás neodnesl čert nebo vrtulník. Odpovědět se nedalo, tak jsme se probivakovali až do rána a kolem jedenácté už jsme dupali hornými Rovienkami zmrzlým traversem a zakrvaveným žlabem pod Malý Závrat, na Zbojandu, do Smokovce a do .....domů slavit Silvestra.

1. bivak


Cesta vede žlábkem vlevo
Z fotek to vypadá jako chození sněhem - nad komínkem

Balení bivaku

Sestup ke Zbojandě


Zbyňův pohled na akci je tady: