Třešničky na dortu - Tatry

Při rekreačním pobytu na Teryně, jsme si z nedostatku příležitostí k ledovým hrátkám (ledy v dolině letos technici zapomněli nainstalovat..) zablbli v okolních stěnkách a vznikly z toho zajímavé prvovýstupy.







Tyto cesty jsou charakterem srovnatelné s liniemi na Slavkovských zubech. Cesty na čtyři délky s lezením převážně mixovým do M5. Vzdálenost od chaty co by kamenem dohodil.Je možné vylézt obě cesty za jeden den. Sestup lezčíky přivede zpět k nástupu , takže můžou to v klidu drtit hned nahoru další cestou, bez toho, aniž by se složitě museli znovu někam přesouvat.







První linka - ta vlevo-je těžší. Prověří vás v ní lehce převislá stěnka uprostřed za M5.Je to takových pár shybů za cepíny. Cesta je vygradována závěrečným ryze skalním úsekem, který celou linii pěkně okoření. Levou třešničku na dortu jsem vylezl s Martinem Peratem.








Pravá třešnička na dortu je lehčí, ale za to daleko vyváženější. Je tam méně hluchých míst. Zajímavý je úsek v délce č.2, kde vás čeká z věžičky přepad do ukloněné plotny. Koutek v délce číslo tři je krásný mixařský kraul.Pravou Třešničku na dortu jsem vylezl s Jirkou Končákem.

Ještě musím zmínit, že pobyt na Téryho chatě proběhl absolutně bez problémů. Chatař Miro Jílek s jeho týmem se o nás perfektně postaral. Nebojte se tedy Téryny! Neukosnou vás tam:-)

ŽENY 2011 - JV stěna Lomnického štítu

ŽENY 2011

3.5.2011 jsme s Pavlem Kryzem definovali nový směr v jihovýchodní stěně Lomnického štítu. Tato stěna má už opravdu Alpské rozměry -700metrů od jejího úpatí až na vrchol. Bohužel z větší dramatičnosti ji ubírá fakt, že je orientována právě k jihu, což většinou v Tatrách značí dobrý přístup a blízkost civilizace ( v tomto případě stanice lanovky na skalnatém plese). Stěny severní mají v Tatrách glejt hárd kóru právě díky odlehlosti a špatné přístupnosti. Jestli ale nechcete žádný pochoďák a přesto vás láká lezba ve větší stěně, jihovýchodní stěna Lomnického je ta správná volba. Nutno podotknout, že stěna je charakterem vhodná spíše pro zimní počiny. Čistého skalního lezení si více užijete na sousedním Kežmaráku (Obrovský kout, Tulák po hvězdách atd.).
Měli jsme docela suché podmínky , což nám značně urychlilo postup. I když jsme byli připraveni na bivak ve stěně, nedošlo k němu. Výstup jsme zvládli za 8 hodin. Postup jsme urychlovali natahováním délek do napnutých lan, tedy všechny délky-kromě jedné-mají 70 metrů!!! Spodní ukloněný úsek a horní 300metrový mix jsme lezli společně bez zbytečného štandování. Tyto urychlovací opatření se nám vyplatily a nepohodlný bivak v docela dobré vychřici nás minul.
Jsem zvědavý na další opakovatele a na to, jak se jim v této naší linii poleze ve skutečných zimních podmínkách. My měli klíčovou délku (Koutová spára uprostřed stěny 5+) bez ledu-i když navlhlou z mokrého sněžení. Lezl jsem ji v botech , ale bez maček. Nebyli opravdu třeba. Proto jsem délky oklasifikoval stupnicí v uiaa. Maček jsme si užili jen ve žlabech v první polovině stěny a v závěru.

Jihovýchodní stěna Lomničáku se stala hitem konce roku 2011. Nějaká zajímavá konstalace pro prváče, nebo co. Žilinský borec Svrček na podzim udělal nějaké linie do Cmiteru (5+) a nad ním. Ovšem alpinistický skvost učinili v této stěně tři týdny před náma Bača (mixový specialista z Brna) s Mejlou. Vedle Michalovi cesty vytýčili dvacetisedmi délkovou linii "vzpomínka na Eiger". Jedná se o směsici skalního, technického a mixového lezení, která prvovýstupcům dala zabrat tři dny!! Ve stěně strávili dva bivaky a k tomu přidali ještě jeden na vrcholu. Jakoby jejich počinem Tatry povyrostly!!!

Na závěr bych chtěl ještě napsat něco o cepínech, které mě dal k zápůjčce Honza Podzimek od kluků z Total outdooru. Že prej je mám otestovat a ohodnotit, i když nevím, jestli já jsem ten pravý. Nepovažuju se za dobrého mixaře. Ale slib je slib, tedy mini recenze je zde:

Cassin x-dry
No byly krásně lehoučké. Chrochtal jsem si v parádní dvojté rukojeti. Velké oko u hlavy cepínu přišlo také vhod. Líp se mě tak cepín uzamykal k sedáku do karabin, když jsem je zrovna nepotřeboval. Cepín je svým tvarem určen jako cepín lezecký. Jedíné, co mě chybělo byly větší oka u rukojetí. Jsem totiž zvyklý lézt s gumovýma kšandama, kterýma si cepíny připínám k sedáku. Zde jsem mé kšandy jaxi aplikovat nemohl-malé karabinky pidiotvůrkem v rukojeti jaxi neprolezly.

Kuba Novák