Zobrazují se příspěvky se štítkemhory. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemhory. Zobrazit všechny příspěvky

středa 20. srpna 2025

Alpy

Tento výlet mi furt vtíravě připomínal dialogy z Cimrmanovy hry o tom, jak je všechno jinak - Otec: "Má pravdu, Tomáši.”    Tomáš: "Nemohu tomu uvěřit, vždyť tys mi, švagře, říkal..."     
Švagr: "Nejsem tvůj švagr.”      Tomáš: "Ne?"     Švagr: "Jsem tvůj bratranec.”     Tomáš: "To ovšem mění celou situaci.”     Teta: "Ne tak docela. Já totiž nejsem tvá teta."    ...a tak dále a tak dále, jen ten Vichr z hor na závěr naštěstí nebyl nutný. 

Měli jsme jet čtyři a v plánu byl Dom, pak přejezd do Chamonix a buď výstup na Aig.Verte, nebo výšlap z Montenvers přes Valée Blanche a hřeben Rochefort k Jorrasům. Předpověď byla perfektní. 

Krátce před odjezdem se v předpovědi začaly objevovat mráčky a zbyli jsme jen tři. Chvíli to vypadalo že se to ještě zlepší na 4, ale nakonec nic.

Po příjezdu do Švýcarska už předpověď tak perfektní nebyla. Naopak chcalo každý den a nahoře napadlo několik desítek cm sněhu. Výlet na Dom se smrsknul na procházku po Zermattu a tak jsme v dešti přejeli vyčkávat na počasí do Chamonix. 

V Cham pršelo i další dny, tak jsme pochodili po městě, nakoupil jsem nějaké červené a zašli jsme na návštěvu k panu Z probrat naše plány a možnosti. Všechno jsme poctivě vypili a zjistil jsem, že žiju v bludu a minulosti. Že z Moře ledu (Mer de glace) je už spíš Moře suti, Valée Blanche v kondici na procházky už taky nějaký ten pátek není a hřeben Rochefort byl ještě minulý týden úplně ledový a vůbec že se mé plány poněkud neprotínají s realitou. Tak zase všechno jinak. Když jsem pak Valée a Mer de glace viděl shora, nezbylo než Zobanovi v duchu poděkovat. Je neuvěřitelné jak to mizí.

Další den jsme přejeli tunelem do Courmayeru, vyjeli lanovkou na Helbronner, zakempili na ledovci vedle stanů s módním ansáblem co fotil nějaké modelky na sáňkách a vyrazili na obhlídku okolí. 

Ráno jsme dali budíček na půl pátou, posnídali a vyrazili na hřeben Aiguille d´Entréves. Je moc pěkný, poměrně snadný a netrvá to dlouho. Stačí na něj krátké lano. Nikde se neslaňuje a jistit není moc potřeba, nýty občas jsou. Ale dost to tam znechutí mraky vůdců s klientama, kteří se často chovají jak dobytek. Čest jedné vyjímce ze Švédska co jsme tam potkali.... 

Po sestupu jsme cestou ke stanům zase zdechali v horku na ledovci. Je to přesně takové, jak jsem si pamatoval. U stanů se fotilo o sto šest a my jsme sledovali cvrkot. Ale ty jejich historické sáňky byly vážně parádní.

Další den posunujeme budíček na čtvrtou a jdeme na Dent du Géant. Trochu mě znervózňuje, že už kolem páté ráno vidím na Zubu čelovky...moc nechápu proč to dělají, po tmě a v zimě. Ale po příchodu k nástupu už mi to začíná dávat smysl - je tam lidí jako sraček, spousta vůdců s klientama. Tlačí se jeden přes druhého a ze štandů a na fixech visí mraky lidí, no chce se mi blinkat a kdybych nebyl mrzák, tak jednomu dám i dělo.. Nejhorší nápor je brzy ráno, aby vůdci stihli sestup v dobré podmínce. My jsme první pokus o nástup vzdali, protože tlačenka byla věru nechutná. Znovu jsme nastoupili až kolem jedenácté, kdy už byl nápor pryč. Je to čas, kdy se do ploten začíná pomalu opírat slunko a lezení začíná být pěkné. Ale požitek z lezení je vykoupený sestupem rozměklým a rozbitým svahem plným volné suti, kde je třeba být velice opatrný. 

U stanů jsme navečer, stále se fotí jak o život, modelky se střídají jedna za druhou a sáňky postávají u stanů. No nic, zajdeme na chatu na pivko a večer budou moje. Už se těším na parádní sjezd.  

Po návratu z chaty po dvou hodinkách není nikde nic. Nechápu jak to mohli všechno tak rychle pobalit, to bych chtěl taky umět...tak zase nic.

Poslední den. Ráno to už moc nehrotíme a dáme jen severní stěnu na Aiguille de Toule. Takový menší kopec, stěna má něco okolo 200 metrů, ale jsme tam sami, tak je to docela hezké. Jen ten rozbitý sestup to malinko kazí. Pak už se jen vypéct na sestupu, pobalit stany, lanovka, tunel, přespání v kempu, 15 hodin jízdy v dešti domů a je posekáno.


Zakopávání tábora

Výhledy na naše stany

Ukrutné vedro na ledovci

Kluci šikovní na chatě

Výhledy na lanovku

Ranní výhledy na prázdné stany módního ansáblu

Aiguille d´Entréves - na hřebenu

Aiguille d´Entréves - na hřebenu

Aiguille d´Entréves - na hřebenu

Aiguille d´Entréves - Víťa na hřebenu

Výhledy na Blank

Ústup z prvního pokusu o Dent du Géant - tlačenka na nástupu a vůbec všude

Výhledy

Dent du Géant - Šíma v Burgenerových plotnách

Dent du Géant a jednoruká lemra

Dent du Géant - nýty okolo vrcholu

Dent du Géant - nýty okolo vrcholu

Dent du Géant - vrcholové výhledy na Blank

Dent du Géant - vrcholové výhledy na hřeben Rochefort

Dent du Géant - vrcholové výhledy na tahača

Dent du Géant - slanění

Dent du Géant

Aiguille de Toule - severní stěna

Aiguille de Toule - severní stěna

Aiguille de Toule - vrchol

Výhled na trosky

sobota 26. ledna 2019

Fatra

Jen pár fotek z lednového výletu do Vrátné s panem Blažkem. Mělo nás jet víc, ale jistě proto, že to odřekli, tak se udělalo krásné počasí s výhledem. Tak příště...







pátek 18. srpna 2017

Jorasses všech velikostí

Po dlouhém plánování, špekulování a sesouhlasování volna, se nám s Kryzákem  povedlo začátkem července vyrazit do Chamonix. Původní smělý plán byly Grandes Jorasses, info nastudované, kilometry naběhané a nalezené, předpovědi i výhledy z kamer pár dní před odjezdem vypadaly dobře. Ale pak se výhledy zakryly, odekryly se v den našeho příjezdu a ukázaly krásně bílou stěnu, ochvístanou čerstvým sněhem.

Nu což, dohrabali jsme se pod stěnu, zabivakovali v suti a druhý den pod nástup cesty, do kopce přes krásně prostorné trhliny a vzdušné mosty. Ukázalo se, že situace v cestě je přesně taková, jak se jevila při nástupu - dole tekla cestou voda, nahoře se držel čerstvý sníh. Nezbylo než vymyslet plán číslo dvě.
Na Velké Jorassy to nebylo nikam, a taky v nich nikdo celý týden nebyl, ale na Malých to vypadalo dobře. Suchá stěna, pěkná skála, jen žádné topo nebylo.

Zkusili jsme teda sejít na chatu Leschaux, dali kafe, kolu a i průvodce se tam našel.
Cest je v západní stěně Petit Jorasses fůra, my jsme nakonec vybrali La Contamine, TD, 750 metrů a v průvodci má 3 hvězdičky. Dolez a slanění přes cestu Anouk, kterou jsme už lezli, takže všechno hrálo. V průvodci to teda vypadalo i na nějaké fixní jištění v cestě, ale jsou tam jenom staré skoby a většina šla vytáhnout rukou. Takže krásně čistá cesta. Zalezli jsme si tam každopádně pěkně, slanili, vyspali se a druhý den si ještě vylezli pár délek Anouk, abysme se jen tak marně neflákali. Akorát tam bylo jaksi horko, slunko pražilo do stěny jak divé, vítr nebyl a lezačky pekelně tlačily. Tak z toho bylo už jen takové párdélkové polezení a hotovka. Další den už byla špatná předpověď, takže pobalit a šupat zpátky dolů ledem a sutí.

Když jsem byl na Jorassech poprvé (2003), ledovce bylo o poznání víc. Teď už je to čím dál tím víc suťové. Kousek pod horní stanicí vláčku je i cedulka, že v roce 1820 byl ledovec až skoro k úrovni nádraží. Teď se musí slézat asi 200 metrů po žebříkách, aby se člověk z Montenvers na ledovec dostal.
Nu co už nakonec - nevylezli jsme co jsme chtěli, ale bylo tam pěkně. Tak třeba někdy příště.

Ráno po prvním bivaku v sedle nad Cham


Stanice Montenvers, výhledy na stěnu a šikovné kluky

Nástup ke stěně

Bivak pod Jorassama

Pod stěnou

Chata Leschaux

Večerní výhledy ze spacáku

La Contamine - úvodní délky v koutě

Anoukový dolez

Slaňování

Výhledy na Blanc

Anouk - úvodní délky

Sestup po bývalém ledovci

Křápání sutí

Vláčkem z Montenvers do Chamonix