Řecké polezeníčko

Koncem dubna jsem vyrazila s pár "Pražákama" omrknout lezení na řeckém ostrově Kalymnos.

Doprava byla malinko komplikovanější, protože letenky byly sice "za hubičku", ale z Frankfurtu. Pár hodin před odjezdem se nám konečně podařilo zajistit auťák pro 6 lidí, byl to spíš takový stroj času, ale aspoň nehrozilo, že by ho někdo ukradl. Dále letadlem na ostrov Kos, trajektem na vedlejší Kalymnos a ještě busem na opačnou stranu ostrova.

Místní autobusová zastávka s plánkem trasy

Ubytování si nás našlo samo; paní čekala u autobusové zastávky a odchytávala lidi s batohama, hned nás vedla do svého ubytovacího studia. Po dlouhém monologu o tom, že je to nejlepší, nejlevnější a nejčistší bydlení široko daleko, nás ukecala...

Naše sestava:

Průvodce měli někteří nastudovaného už z domu, ale nikde se moc nepsalo, že se furt, ale furt chodí do kopce...

Zaleze si tam každý; kompaktní vápenec - plotny, kolmé, brutální převisy, stropy v jeskyních, krápníček sem, krápníček tam... žádné sklo, dobře odjištěné.

průvodčík byl úplně promakaný

První dny jsme objevovali oblasti v nejbližším okolí...

Jeskyně "Grande Grotta"

V dáli ostrov Telendos

Posezení na krápníku

"Ivory Tower", "Stankill", "Panorama", "Odyssey", "Spartan Wall", "Spartacus"

moje maličkost :-)

Caroline - kamaráka z Kanady

Kuba s Fíkem

Olča

Viktor

"místňáci"

Pěší výlet do "Ghost Kitchen", který měl být víceméně odpočinkový (stejně se lezlo) nás úplně odrovnal tak, že další den musela být pauza. Cestou jsme potkali Pepu Rakoncaje na vyjížďce na kole, zabručel něco jako "zase další Češi", chvilku se s náma zastavil a odploužil se pryč...

Ghost Kitchen

Rest day - zmrzka, nákupy, procházka v tamním největším přístavu

špagety

Největší dobrodrúžo byla návštěva oblasti "Sikati Cave" - díra uprostřed ničeho. Původní plán - půjčit skútry a pohodlně se tam dopravit. Díky jednomu nejmenovanému členu skupiny, který rozflákal skútr hned při zkušebním kolečku, nám byla zapůjčena pouze kola...

celkem štreka

už tam budem???!!

tak to je ono, slavná Sikati Cave, není radno chodit tudy potmě :-)

První a poslední koupání, voda byla ještě studená

11 dnů uteklo jako voda, sotva se člověk trochu porozhlédl a zpátky domů... pořád je co lézt a kde lézt.

romantika na závěr

TOŤ VŠE!

Malá Fatra

 

Asi poslední skialpovou výpravu této sezóny má za sebou samozvaná hradišťská skialpová repre ve složení Pavel, Peťa, Peťa, Lenka. Start neděle 15. dubna UH, cíl Malá Fatra. V Martině se k výpravě připojil Jano (náčelník dobrovolné HS Malá Fatra). Díky němu získala akce mimo sportovně-dobrodružného i naučný charakter. Cestou na Velký Kriváň nás Jano naučil kopat lavinovou sondu. Na závěr túry, po zlyžování Chlebu a kafe-pauzičce na Chatě pod Chlebom, nám ukázal, jak se ze 2 párů lyží, lopaty a 10m provázku dají vyrobit sáňky pro transport zraněného. Skiaplová sezóna byla ukončena vydařenou akcí. Už se těšíme na tu další a přejeme si, aby se naše sestava rozrostla o další nadějné členy.

 

Tatranský výpad XY

Prázdninová předpověď počasí neslibovala dobré podmínky pro skialp a podobné aktivity, ale když je víc volných dní v řadě, většinou mizím někam na hory, většinou jsou ty hory Tatry. Teď tomu nebylo jinak. Po koštu vína na gymplu a oslavě dne učitelů s plaveckou školou jsem ve čtvrtek ve 3 ráno sbalila nějaké věci a v 7:08 už seděla ve vlaku. Bohužel/dík se vlaky loudaly, takže do Starého Smokovce jsem dorazila s dvouhodinovým zpožděním, zato docela odpočatá. Viol už na mě čekala v Polské krčmě. Pršelo…  Než jsme vyrazily do hor, stavily jsme se ve Sport Rysy pro nějaké igelitky na lyžáky. Poté, co jsme s Ivanem daly na prodejně sedmičku vína, svařeného v konvici, se počasí celkem umoudřilo. Vydaly jsme se na cestu směr Zamkovského chata. Honily se mraky, ale déšť nás ušetřil. Na Zamce se, jako vždycky, moc dobře spalo. Ráno pršelo. Posnídaly jsme, koupily si igelitová ponča a než jsme vyrazily, déšť ustal. Cestou na Zbojničku nespadla ani kapka. Daly jsme čaj a polívku, pozdravily se s personálem a poslechly radu nosičů jet dolů „Výtokom“. Sníh svou kvalitou připomínal spíš hnůj, takže jsme nasadily „alpský pluh“ a bezpečně se sešinuly dolů. Ze Smokovce jsme se električkou přesunuly na Popradské a vyšláply s lyžemi na zádech k plesu. Ubytovaly jsme se v erotiku (=sklad zboží a nosičů pro Chatu pod Rysmi) a neodmítly pozvání na vínko od dvou skialpinistů z Hranic na Moravě. Na terase hotelu jsme si při svitu úplňku domluvili túru na další den. Mrazivé ráno a téměř vymetená obloha slibovala dobrou lyžbu. Naším cílem byla Železná brána. Nahoře pořádně fičelo, takže jsme se panoramaty moc nekochali. Sjezd byl plný adrenalinu, ale báááječný! Večer  v Grandhotelu Bellevue premiéra filmu Príbehy tatranských štítov od Pala Barabáše. Vřele doporučuji! V neděli procházka na Brnčálu s cílem přemluvit Tomáše Petríka, aby mě na prázdniny chtěl (na brigáduJ! ). Uvidíme, jestli bude mít odvahu, nasadit si do chaty učitelnicu…  No a potom už jen Starý Smokovec – Poprad – Trenčín – Uherské Hradiště. Byl to povedený výlet!

 Fotky od Viol:

https://picasaweb.google.com/viol.volka/JarnySkialpTatry

Vzpomínková akce na Jindru Martiše

Jindřich Martiš - rodák z Dolního Němčí, horolezec, fotograf, kameraman, bývalý člen oddílu HO Jiskra Staré Město, zakladatel oddílu HO Tatranská Polianka, více zde: http://www.polianka.nfo.sk/03-02-2005/kto-bol-jindro-martis/

Podle zprostředkovaných informací se jedná o jednodenní vzpomínkovou akci spojenou snad s promítáním jeho filmů, více informací poskytne paní Marie Milošová knihovna@dolni-nemci.cz