Jelenec, Šturec, Harmanec

Po pěti letech se nám konečně podařilo vrátit do mé oblíbené slovenské oblasti. Ubytování je komlikovanější neboť žádné kempy blízko nejsou, všude samý kopec a často se objeví medvěd. Proto jsme zvolili chatu v obci Špania Dolina kousek za Banskou Bystricí, je to bývalá hornická vesnice, která vypadá jak ve středověku (jak Hobitín). Počasí nám vyšlo a Jelenec samozřejmě nezklamal, lezli jsme především v levém sektoru, kde je na hodně cest potřeba 70 m lano a více než 10 expresek, obtížnosti jsou spíše od 6, 7 nahoru, nic moc pro děti. To stejné platí i na blízkém Šturci, zde je však málo cest a až od 8 nahoru. Největší příjemné překvapení nám přinesla oblast Harmanec, kterou jsme kdysi dávno navštívili ještě málo odjištěnou, aktuálně jsou tam desítky cest od obtížnosti 5 v několika sektorech a kousek nad parkovištěm, které bývá plné a je placené, protože patří k jeskyni Harmanec.

Špania Dolina

Jelenec Piť či nepiť 8- Honza

Piť či nepiť 8-

Jelenec Konvalinka 4+ Ondra

Jelenec Osie hniezdo 9- Honza

Osie hniezdo 9-

Jelenec Šakal 9-

Harmanec Kondor 9-

Šturec Bakošova 8

Dolný Harmanec - vodný žľab Rakytovo

Špania Dolina - vodní soustava

Salamandra, Sekaniny

Letošní prázdninové objevování nových lezeckých oblastí jsme zaměřili do lokality nedaleko známé boulderové oblasti Končité. Všechny jsou v Lehotě pod Vtáčníkom, vzdálenost 120 km z UH, andezit. 

Salamandra: kousek nad lyžařským svahem, všechny cesty jsou napsané na skále, spíše nižší skalky v obtížnosti 3+ až 9-, velmi dobře odjištěné a zřejmě proto oblíbené a navštěvované.

Druhá oblast Sekaniny: starší lezecká oblast s normálně vzdáleným jištěním, můj pracovní název: lego. Pokud na nedaleké Salamadře občas letí shora kamínek, tady rovnou kostky. Z tohoto důvodu nevím jestli doporučit na oddílový výjezd s rodinami, blízká chata k pronájmu je lákavá a třeba to helmy vyřeší, uvidíme. Opět jsou všechny cesty napsané na skále, mě se zde líbilo víc než na Salamadře z důvodu dlouhých cest v obtížnostech 3+ až 8+.

   

Třetí oblast (vlastně dvě): Sekaniny nad Bunkrom a Veže nad Bunkrom, celkem asi 180 cest obtížnosti 4 až 9, skvělý přístup kousek od auta, vhodné na léto, severní stěny nad potokem. Za mě asi nejlepší oblast z důvodu dlouhých cest a výběru obtížnosti, opět velmi navštěvované.

Břestecká Špica

Letos se jel 8. ročník Břestecké Špice 20. května od Krtka. Kdo neví o co se jedná - je to cykloturistický podnik, kdy se objíždějí různě dlouhé trasy po Chřibech. Není vítězů ani poražených, jde jen o to si zajet pěkný výlet s ještě pěknějším převýšením (na 55 km trase to bylo 1500 metrů) a potkat se. Vojta, jako hlavní organizátor a stařešina našeho oddílu byl v daleko lepší formě než loni a přípravný tým taky - na startu se sešlo přes 50 startujících a atmosféra podniku byla vydařená stejně jako v předchozích letech. A snad se nás tam hradišťských lemer příště sejde víc - toto berte jako srdečné pozvání na příští ročník.
Organizátorům děkuju za hezký závod a Tondovi Vlkovi za fotky.

Vojta vypisuje diplomy

Oddílový výjezd Porúbka u Žiliny

Nejdřív jsme původní termín odložili kvůli plnému kempu, poté nám očekávání kazila předpověď, ale nakonec jsme vyjeli a udělali dobře, protože se sice ochladilo, ale nepršelo a celkový počet účastníků byl 16 lidí (včetně dětí) a výrazně překonal laťku z minulého roku nastavenou Adršpachem. Sobotu nám zpestřil Den záchranářských složek a Horské služby Malá Fatra, ale na počtu lidí na skalách to znát nebylo (asi vzhledem k předpovědi), lezli jsme skoro ve všech sektorech, především však na Lietačkách kvůli dětem (viz fota). A protože skvělé výkony a na naše oddílové poměry početnou sešlost je potřeba večer oslavit, ukrojili jsme z oddílových peněz přidělených právě na tuto příležitost. Jenže v neděli jsme zjistili, že nám půlka peněz zbyla a vymysleli jsme proto oddílový výjezd č. 2 (asi znovu na Porúbku) o letních prázdninách, termín bude upřesněn.

 

 

Vysoká - Stanislawski

   Únor v plném proudu, podmínka prý dobrá, tak jsme s Přemou zase zkusili Tatry. Tentokrát severní stěnu Vysoké a Stanislawského cestu. Průvodce slibuje prahy přetékající ledem, no kdo by odolal. Vyrazili jsme vyspinkaní v sobotu v 9 z Hradiště, objeli půlku Slovenska různými objížďkami a večer už byli na čerstvém otevírání chaty pod Rysy. Viktor byl usměvavý jako vždy, jídla bylo fůra, pití taky, spaní na peci v hospodě taky super, jen je třeba slézat pozadu, jak jsem v noci zjistil po silném zadunění o dlažbu.
   Za svítání už jsme si v sedle Váhy povídali s polákama a za další chvíli už stáli ve frontě pod nástupem. No kdo by to čekal. Naštěstí to docela odsýpalo, vesele jsme se proplétali s různými lanovými družstvy, délky přibývaly, jištění moc nezdržovalo a kolem třetí už jsme byli nahoře. Pak už zbývalo jenom seběhnout kolem Popradského plesa k autu a dom, abysme mohli ráno čerství do práce.

Turistická krása - mlha, sníh..

Ranní vyorávání myší

Cestou do Váhy

Poláci ve Váze

Svítání nad Galerkou

Úvodní délky

Focení položených výlezů

Střední část cesty

Výhledy

Slunce pražilo a vrtulníky létaly proklatě nízko

Pochybný štand nad jednou z těžších délek

Dolez

Vrcholové foto

Sestup

Záchod slunka