Dovolená s Kubou a třema babama

Není špatné mít malou dceru. Člověk užije spoustu srandy, má zajištěno, že ani o víkendu nezaspí a naučí se dobře pracovat s časem (tzv. time management), aby se mu podařilo vyhradit si čas na trénink a aspoň jeden den o víkendu na lezení. Co ale s plánováním dovolené, aby se tam všem, pokud možno, aspoň trochu líbilo – tedy otci lezci, mamce nelezkyni a neuatahatelné dcerce? Nejlepší je zavolat Kubovi a Lence, jestli by se nechtěli přidat, objednat ubytování v penzionu v Zuberci na Slovensku, podívat se do průvodců, co je kolem za skály, nacpat auto matrošem, kočárkama a hračkama a může se vyrazit.

Hned na začátku popisu naší dovolené je třeba říct, že Zuberec, jako výchozí bod pro akce všeho druhu, byl vybrán výborně (já jsem ho vybral). Ubytování bylo v pohodě v příjemném penzionu chatového typu v centru Zuberce a přitom tak trochu bokem u potoka. Důležité bylo rovněž zjištění, že ve velmi blízkém okolí (do 300 m) je několik hospod s dobrým pivem, kořalkama a haluškama, což bylo snad ještě důležitější než fakt, že kousek za Zubercem je skála Vápenka a o kousek dál nad Dolným Kubínem Tupá skala.

Na Vápenku jsme se vydali druhý den naší dovolené. Přímo ze Zuberce se dá až pod skálu dojít po rovině asi za půl hodiny. Pokud odstavíte auto u družstva, je to ke skále tak 15 minut a pro otrlejší, kterým není líto trochu omlátit své auto je zde i varianta dojet až téměř ke skále autem po polní, zpočátku ne moc kvalitní, cestě. S ohledem na ochranu přírody v celých Tatrách je ale asi nejvhodnější nechat auto u družstva a příliš neprovokovat případné ochranáře. Cestu ke skále jsem vyznačil zde. Vápenka samotná je krásný kus skály, zasazený do malebného prostředí podhůří Roháčů. Prostě pod skálou mýtinka, kolem klokotá horský potůček, všude kol skály se vlní a ševelí horský lesík a tu a tam je možné slyšet i výkřik sojky. My jsme toho bohužel na Vápence moc nezalezli, protože po deštích byla skoro celá skála mokrá, takže jsme si jen užili místní atmosféry. Rád bych se ale na tohle místo někdy ještě rád vrátil. Co se týče cest, tak alespoň z pohledu zdola se zdá, že lehčí cesty jsou většinou v poměrně členitém plus minus kolmém terénu, těžší pak v mírně převislých stěnách tu a tam s nějakou spárkou a nebo vedou přes krátké, střechovité převisy. Cesty jsou tak do 20 m. Odjištění působilo v pohodě. Vzhledem k podmínkám na Vápence si Kuba s Lenkou odpoledne vyběhli na Baníkov, kde Lenka šokovala ostřílené horské turisty svým růžovým plédem a já s Maruškou a Ivčou jsme prochodili Zuberec, zajeli na Zverovku a pro nasátí atmosféry jsem zejména já ochutnal kromě piva ještě i čučoriedkovicu a borovičku s horcom (to je ovšem tedy dosti drsné pití).

Po neúspěchu na Vápence jsme další den zvolili směr Tupá skala. Z nákresu přístupu ke skále v průvodci od Pauera je vidět, že možnosti přístupu jsou v podstatě dvě, přičemž obě mají zabrat 20 minut. Vzhledem k tomu, že po cestě ze Zuberce byl blíž Dolný Kubín, zvolili jsme přístup odtud. Parkování jsme trefili bez problémů, horší to pak ale bylo s hledáním skály, která není od Dolného Kubína vidět. Chvíli jsme tedy bloumali po okolí, vystoupili jsme na jakýsi vrcholek s křížem, prošli přes několik luk a nakonec jsme s překvapením stanuli na vrcholu kopce, pod nímž se nacházela námi hledaná lezecká oblast. Malá procházka navíc nás ale nijak nerozházela. Každý si přece rád v tropickém vedru vyšlápne pár stovek výškových metrů navíc, zpotí se jako prase a odhání hejna hovad a jiného obtížného hmyzu. Konečně po necelých dvou hodinách jsme měli za sebou dvacetiminutovou příjemnou procházku a stanuli pod sektorem A Tupé skaly. K oblasti je možné říci, že je to jedna z nejpěknějších oblastí, které jsem zatím na Slovensku viděl. Nabízí všem slušné množství dobře odjištěných cest ve všech obtížnostech a délkách, celkem krátký nástup (pokud víte kudy) a i po dešti skála poměrně rychle vysychá. Není to ale oblast na horké letní dny. Po celý den jsme vlastně lezli na slunci a malé chyty těžších cest jsou prostě neudržitelné. Ideál to tedy bude na jaře a na podzim. Přímo pod skalami se dá i spát a dokonce v lese najdete i studánku s pitnou vodou. Letos na podzim sem uspořádám klubový víkendový výjezd, holoto líná! Na Tupé skale jsme tedy lezli jeden horký den, dobře se zničili a nic těžkého nevylezli. Zážitek jsme si ale odvezli příjemný. Přístup od Dolného Kubína jsem zakreslil zde, jako zřejmě jednodušší se ale jeví přístup od Vyšného Kubína (zřejmé na mapě).

Z dalšího lezeckého programu je pak už možné zmínit jen opakovaný pokus Lenky s Kubou o lezení na mírně vysychající Vápence. Jinak jsme se lezením dál nezdržovali a raději jsme podnikli např. návštěvu Muzea Oravské dědinky – tedy jakéhosi skanzenu, umístěného v dolině pod Roháči po cestě ke Zverovce. Pohled na roztomilé chaloupky, vodní mlýn, ovečky, slepičky a zurčící potůček mne dojal daleko více, než fotografie Mount Everestu, což je buď důkazem počínajícího stáří nebo nadměrného požívání borovičky s horcom. 

Na zpáteční cestě ještě Kuba s Lenkou zalezli na Skalce a já s Maruškou a Ivčou jsme to už kopli přímo do UH se zastávkou na obligátní Rasové s dobrým obědem.

Co víc říct? Pokud máte týden dovolené, vidinu dobrého počasí a hledáte místo nedaleko od UH, kde si můžete kvalitně zalézt, pochodit po hřebenech velehor, vykoupat se ve velkých přehradách a termálech (Liptovská Mara, Oravská přehrada, Oravice, Bešeňová atd.) a dobře pojíst a popit, pak je podhůří Roháčů dobrou volbou. Všichni zúčastnění doporučují. Jara B.



promočená Vápenka




procházka pod Vápenkou




Kuba s Lenkou hledají
kousek suché skály




horolezci




pohled od Vápenky
na podhůří Roháčů




zurčící potůček




V.I.P.




Oravská dědinka




Abbey road




pohoda