Fesťák - Teplice 2009

Poslední srpnový víkend je už tradičně malým svátkem horolezců, protože se koná Festival horolezeckých filmů v Teplicích nad Metují. Jak jsme mohli sledovat v diskusi na našich oddílových stránkách, formovala se početná skupina lezců, chtivých navštívit projekci zajímavých filmařských počinů a při této příležitosti zkusit pár cest v této pověstné lezecké oblasti. Jak už to tak někdy chodí, z různých příčin zájemců ubývalo, aby se konečný počet ustálil na čtveřici Pavel, Vojta, t.b. a Rum. Takže ve středu večer jsme s Pavlem vyrazili autem s tím, že druhá dvojka za námi dorazí nazítří vlakem. Aby z toho náhodou nesešlo, poslal jsem jim jízdní řád v rozsahu dvou dnů a přibalil stan, lano, asi 4 litry vína a vůbec spoustu užitečných věcí nezbytných pro takovouto expedici.Po strastiplné asi pětihodinové cestě po okresních silnicích jsme zalehli v Adršpachu pod altánek, aby nás vyplavila noční bouřka a zhatila veškeré naděje na čtvrteční lezení. Ráno se naštěstí ukázalo slunce a dvojice vedle parkujících dívek a to obojí nám vnuklo myšlenku zkusit zajet na Ostaš. K našemu překvapení skály byly docela suché, takže jsme bez váhání zkusili pár kratších cest v Dolním labyrintu a poté pár dalších v Horním. Klasifikace se obtížností podobala naší Chřibské, možná i kruhů bylo trochu více, než je v třeba v Adšpachu zvykem. Pěkná byla spára tuším na Mnicha. Hospůdka pod Ostaší zase překvapila dobrou kuchyní. Zbytek dne jsme využili k zevlování po Teplicích a obhlížením stánků s různou lezeckou výstrojí, nabízející se výrobci i překupníky za někdy až podezřelé ceny. Pár expresek jsme samozřejmě také nakoupili. Ve 21:30 jsme už netrpělivě očekávali příjezd Vojty a Toma, protože mimo jiné psali, že vezou Rulandské červené. Asi že jim ujel přípoj v Pardubicích a cestou potkali pár děvčat, přivezli akorát sebe a velmi dobrou náladu. Od loňska jsem si pamatoval, že kdo si přivstane, stihne Pavla, takže ráno jsem neváhal, všechny vzbudil a po kávičce s koláčem jsme neomylně mířili do skal. V plánu bylo odpytlit spáru na Bragliho věž a pak pokračovat dle podmínek. Přece jenom bylo ještě trochu mokro. A že nám to docela šlo padla ještě spára na Gilotiny a nakonec Stará cesta na Starostu. Protože předpověď počasí meteorologům v posledních letech vychází, na sobotu jsme si dopředu naplánovali kino a to se ukázalo jako správná volba. Mě osobně nejvíc nadchl Josef Nežerka se svojí diashow a pak film Cartens od Pavla Barabáše. Každý lezec má individuální přístup k tréninku, životosprávě a vůbec filosofii, takže jsme večer s Pavlem opustili Vojtu a Toma a odjeli do hospody v Adršpachu nabrat energie na závěrečný den s tím, že za námi ráno v 7:30 přijedou. To se k našemu šoku opravdu stalo, dodnes nevím, jak je to možné, neptal jsem se, tipuji, že jim došli prachy, pivo, nebo jim nějaká mladá lezkyně něco nepěkného řekla, no už také nejsou nejmladší .... Nicméně ráno jsme se u kafíčka sešli s Jankem Bednaříkem a Kamou a pokračovali v expedičním stylu. Pár opravdu hezkých cest ještě padlo, závěrečná Tréninková spára byla asi takovým nejlepším možným zakončením velmi povedeného výletu na 26. festival horolezeckých filmů v Teplicích nad Metují. Závěrem bych chtěl poděkovat Pavlovi za natahané metry a odvahu na první konci lana. Rum