(Zdroj www.tatry.nfo.sk)
Během úvodních záseků do rozbředlých travek,kdy voda valila přímo do rukávů, jsem si říkal, že ve vinohradě u kámoše bych si to s těma krumpáčkama užil líp a eště bych byl užitečný. Balancovali jsme s Michalem na pokraji totálního znechucení, ale vzdát jsme se nechtěli, páč další letošní pytel v Tatrách bychom už trávili velice těžko a určitě by se to bez následků na našem duševním zdraví neobešlo. Stěna se nám po dvou délkách za naši trpělivost odměnila krásným koutkem s velice zajímavým lezením v ukloněné plotně. Připadlo nám to obtížnější, než bylo psáno, ale to bylo asi těma nemožnýma podmínkama.
Cesta má původně zakresleno osm délek. My jsme to celé luply na délky čtyři.
Za dobrých podmínek i ty úvodní travky určitě nabídnou pěkné lezení. Rozhodně zajímavá cesta.
Linie vás vyplivne do žlabu, kterým to můžete vydupat nahoru do sedýlka (choďák), které rozděluje stěnu malé žlutky od Stredohrotu a pak sestoupit klasickou sestupovkou. My jsme to prubli přímo dolů. Pozor! Gajbl se v závěru otáčí náhle doleva a končí velkým prahem - Cyklistickým ledem (pětkový ledík)! Naštěstí tento led je velice populární a tak o slaňáky v něm nební nouze.
Když cestu srovnám např. se Silvestrovským blues na Slav. zubech (je to cesta z té stejné kategorie), hodnotil bych ji jako obtížnější, byť Blues je čísilkově značeno výše. Proto ze svého subjektivního hlediska tomu dávám V bodů (uiaa). Michalovi to přišlo obtížnější, než letos dost lezená cesta "havraní vlasy". Ale jak jsem už podotknul - naše hodnocení mohlo být značně zkresleno nepříznivými podmínkami.
Neměli jsme tedy štěstí na ideální podmínky, ale toto negativum nám bylo kompenzováno krásným atmosférickým divadlem. To můžete zhlédnout v krátkém videíčku:-)
Tedy, já na to zimolezení moc nejsem, ale tohle je fakt pěkné. Pěkně jste mne na ty Tatry navnadili - ale počkám si přeci jen na letní podmínky:-)
OdpovědětVymazatOkopával jsi někdy zahrádku? Tak to je podobné. Nic na tom není.:-)
OdpovědětVymazat