Ostrva -Tatry

Popradské pleso


Galerie Ostrvy – Tatry.
Galerie Ostrvy byla vždy takovým výzkumným střediskem Tatranských možností. Díky snadnému přístupu a blízkosti civilizace (chata na Popradském) zde nemuseli mít lezci takové zábrany k posunování svých limitů. Ne náhodou právě zde vznikla ve své době nejtěžší cesta Tater „Poslední sud“, která byla dlouho trnem v oku místních tradicionalistů. Ti aby demonstrativně dali stopku skalkařským manýrům (osazování jištění z hora), Posledný sud vytloukli. To rozpoutalo v devadesátých letech velkou polemikou o tom, co v laboratoři Tater povolit a co ne. Bude Ostrva skalkařinou, nebo oblastí těžkého hákování? Vykristovalizovalo se to následovně: Poslední Sud byl znovu osazen z hora a přibylo mnoho dalších cest v podobném rázu. Lezecká tatranská komunita tedy začala Ostrvu vnímat spíše jako sportovní oblast, ve které sice stále převažujou cesty dělané v tradičním duchu tatranského horolezectví. Tedy své si zde najdou jak zastánci klasického horolezení, tak i „ubozí“ expreskáři.

Dalo by se říct, že vlnu RP lezení na Ostrvě odstartovala linie„Jar na mesiaci“. Je to cesta dělaná již za účelem volného přelezu, tedy prvovýstupce –J.Horváth- se nespokojil s pouhým vyhákováním stěny nahoru a rovnou učinil i první RP přelez svého směru. Všecko to realizoval pěkně od spodu-jak velela doba vzniku této cesty (osmdesáté léta). Ostatně-systém spárek v plotně tento klasický postup nijak neznemožňoval .
V průvodci z 91 roku "RP v Tatrách" je cesta popsána následovně:

Po vegetačně bohatej prvej dlžke nasleduje pekný kút a superlezenie v moralověj platni. Velmi pekná cesta.



Koutek


Plotna v "Jar na mesiaci"



Michal jistí v závěrečné délce



To je lahůdka!!

První zářiový víkend jsem měl tu čest tuto kultovní cestu okusit na vlastní kůži s mým Brněnským parťákem-Michalem Halvou. No nejsme si jisti, jestli jsme našli originál úvod. Nalezli jsme do jakési hojně vynýtované pětky-šestky, což tedy nijak nenasvědčovalo tomu, že bychom se měli nacházet v morálové cestě. Další délka-jasný koutek, který nelze minout- nás utvrdil v tom, že jsme správně. Zde zakládačka začíná. Pěkné rozcvičení před zlatým hřebem této cesty, kterou je čtyřicetimetrová plotna zabezpečena jen jedním nýtem uprostřed (obtížnost 7 uiaa). Těšil jsem se na ten morální aspekt cesty slibovaný průvodcem, ale zase takové vzrůšo to nebylo. Zakládání jsem si užil do mrtě-to jo, ale spárek v plotně bylo opravdu dostatek, takže nějaké velké odlezy od jištění nehrozily. No vzhledem k tomu, že se poslední dobou věnuji více svým včelám, než horám trvalo mě to instalování jistítek docela dlouho. Ztratil jsem už odhad ve velikostech a grif, takže jsem se tím matrošem docela dobře probíral, než jsem něco založil…Po té, co jsem byl z plotny vyplivnut vlevo do koutků, jsem nalezl nýt druhý, který vlastně celou tu „morálovicu“ tak nějak ukončil. Poslední délka byla již jen ve znamení nýtů. Zato lezení v ní bylo o to vypečenější. Uvodní parádní bouldříček a dolez sedmovým převislým , excelentně exponovaným koutem . Bouldříček pustil-skoro. No uklozl jsem v tom! Sakra. Řval jsem jak Adámek, páč jsem si pomýšlel na OS. Škoda-takové blbé smeknutí. No ono je vlastně každé smeknutí blbé…Chtěl jsem mít tuto rp klasiku v nějakém dobrém stylu, takže s AF jsem se nehodlal spokojit. Aspoň to PP padlo. (cvaklé první dvě presa). Závěrečný štand je fakt parádička. Dva nýty s řetězem a skvělý luft pod nohama. Takže slanění přímo cestou! (Krásně vzdušné slanění). No-tvrdá osummínuska to byla.




Michal zahajuje "Spravny čas"



Dnešní vývoj na ostrvě docela dobře ilustruje nová cesta (srpen 2010) „Správny čas“ z dílny P.Halka, který tu už několik krásných linií má (populární Ocelová nit je rovněž ověnčena tituly „nejpěknější cesta tater „ apod.) . Spravny čas vede těsně vlevo od známé a snad nejlezenější cesty ostrvy –Dieška Halás Marek 7-(závěrečný yosemitský sokolík je fakt lahůdka). Ve Správnych časech si už zakládání moc neužijete –je to bohapustá expreskovina.. Za to samotné lezení mě velice krásné. Cesta není už tak exponovaná, jako Jar na mesiaci, ale žula je zde pěknější a nabízí zajímavější, techničtější lezení. Nýty v první délce za 7- nemůžete na nástupu přehlédnout. Obzvláště druhá délka (po vylomení chytu za 8) je řádně vypečená se zajímavým boulder problémem za špatné nohy. Boulder jsem nějak uboulderoval a …spadnul jsem až za ním. Jak typické. Třetí délka-rovněž zajímavá technická polezenice s malým převískem a sokolíkem nad ním-úplně jsem si chrochtal a hulákal do údolí, jak je na tom světě krásně. Tato délka za 7+/8- pustila na OS. Délka čtvrtá-ta sousedí hned vedle zmiňovanému známému sokolíku Diešky. A světe div se-i ta naše linie je obdařena sokolíkem (7), ale se širší spárou a –trochu bohatěji zajištěnou, než u sousedů vpravo. Opět chrochtání blahem, opět s písničkou na rtech. Po této délce jsme výstup dle našeho topa ukončili. Až doma jsem se dozvěděl, že autoři dodatečně cestu prodloužili ještě o délku pátou vedoucí malým převiskem. (Prej asi 7+/8-).




Osrva v horkých letních dnech určitě nezklame jak zaryté skalkaře tak i tradiční horolezce. Je tu více těch těžších cest. Stěna je hnedle za chatou a svou vysněnou linku si v ní můžete hledat přímo na terase pěkně u piva. Snad se nám s Jarou v blízké budoucnosti podaří přelézt i to Kororo.