Arnoldova cesta v západní stěně Lomničáku. Jako by v ní Bernd Arnold - legenda saského pískovcového lezení - zapsal svou ideu čistého lezení. Jen štandy a mezi nima nic jiného, než čistá skála. Žádné fixní železo navíc. No ty štandy teda taky zrovna nic moc. Skoby a dřevěný klín jsou snad ještě orginál z roku 1972, kdy tuto cestu Arnold udělal. Takže další parádní "zakládačka" v tatrách. 17. září 2011 jsem tuto cestu vylezl s Jarou Bednaříkem-kámošem z Hodonínského oddílu. Cestu jsme si krásně užili. Video napoví více, než mnoho slov.
Bohužel jsem nechal kameru nevědomky běžet v pouzdře a nemohl jsem zachytit naše další neuvěřitelné dobrodružství, které pokračovalo i po sesetupu. Téryho kuloár v noci-nic moc teda. Ale nějak jsme to zvládli. Ovšem největší sranda byla kupodivu už v lese na turistické značce cca 00.30 místního času. Před tím jsme eště zahlédli v lese bílé zelené světýlka-oči nějakého zvířete. No vzhledem k tomu, že byli docela daleko od sebe se jevilo, že šlo o trochu větší zvíře. Později se k těmto působivým vizuálním efektům přidaly efekty sluchové-brumlání ,které se naším postupem k civilizaci neustále přibližovalo. To nám pěkně rozproudilo krev v žilách. Únava byla ta tam. Nechtěli jsme před medvědími zvuky prchat zpět do divokého chřtánu hor a tak jsme postupovali přímo ke zdroji. Jara jako metodik zahájil protimedvědí opatření-začal rytmicky bouchat do petflašky. pomohlo to. Medvěda jsme nepotkali.
U auta v bezpečí civilizace jsme tedy mohly v klidu ulehnout do spacáků. Ale co to? Po třech hodinách spánku mě vzbudil nějaký povědomý zvuk...ne! Zase ten medvědí brumlot!!! A ono se to blížilo k autu! Sílilo to! Asi cítí naši svačinu-nevím. Vzbudil jsem Jaru a odjeli jsme se dospat někam pryč od hor-do pole před Popradem. Neděle, na poli strniště-nic se nemůže stát. Asi v šest mě vzbudil další nepříjemný zvuk! Zvuk orajícího traktoru!!! Jel přímo proti nám!!!! V tu chvíli jsem opravdu litoval, že kamera je nefunkční!!Přál bych vám vidět ten Jarův výraz když z teplého spacáku probuzen burácením motoru hledí na přibližující se podzimní orbu:-)))).
Parádní report, pobavil sem sem :))
OdpovědětVymazatLeošák
Pěkné Kubo!! Tatry se vám asi chtěly pomstít za další ukořistěný skalp :)))
OdpovědětVymazatMichal H.
Dík za článek. Moc se těším, až spolu někam vyrazíme. Letos je to bída, ale příští rok bude času snad víc. Jara
OdpovědětVymazatJeště doplním. Před 14ti dny jsem lezl tu "Jar na mesiaci". Nabízí se tedy srovnání, bo Jar na mesiaci je vždy presentována jako "morálové" a Arnoldova též (byť je v průvodci z 1991 RP v Tatrách definována jako odjištěná cesta!!!). Nuže srovnání je takové: Arnold je morálovější, byť je značen o stupínek níže. V "morálové" délce Jaru jsou aspoň dva nýty-v Arnoldu není nic. Jar je vyštandován "betonovými" štandy (nýty jak hrom), Arnold je šnandován jen ve starých tenkých skobách, které se pod tíhou karabin ohýbají (nutno dojistit čoky-frendy). Tedy z Arnolda jsem měl navrcholu větší pocit zadostiučinění, než na Jaru. Jar je už taková "téměř" sportovka.
OdpovědětVymazatKuba tatt
Kua Jaro!! Samozřejmě jsem si obhlížel sousední "Šokuj opicu". Vypadá monstrózně. Línie jak hrom. Něpěknější, co jsem v Její obtížnosti viděl (7a-7b). Plotna jak prase-o něco kolmější než Tulák po vězdach.Nové nýty!! Přesto jsou tam zachovány hovadské odlezy, ale pád by měl být bezpečný (je to fakt už kolmější:-). To si spolu někdy dáme!!! Ale první musíme ztrestat tu Čertovu Svatbu!!Ta je jedlejší, než šokuj opicu, byť je značena vyšší obtížností. Opica je projekt s velkým "P". Obdivuju Kryzáka, že něco takového dal OS.
OdpovědětVymazatsuper článek!
OdpovědětVymazatHodnotný sportovní počin a taky zábavný, když přičtu osobitost Jary Bednaříka k tomu.Zvláštní zřejmě šťastná kombinace. rum
OdpovědětVymazat