Léto v horách

Souhrou náhod jsem mohla letošní tropické léto prožít v příjemné blízkosti ledovce. Konkrétně v jihovýchodní části Zillertalu v dolině Zillergrund na alpenvereinovské chatě - Plauener Huette (2364m. m. m.). Pracovat na takové chatě je fajn. Jste pořád v horách, když nechcete, nemusíte za celou sezónu dolů, máte milé kolegy a úžasné pracovní prostředí. Co už tak fajn není - minimum volna. Když už nějaké to volno máte, nemáte s kým lézt, neb v daný den není po ruce spolehlivý spolulezec. A těch možností v okolí je TOLIK! Od čtyřkové hřebenovky na Richterspitze přes plotnové lezení na Spaten až po jednu z nejtěžších cest Petera Habelera na Reichenspitze. Cestou z doliny na chatu, je prý zajímavá bouldristická oblast Au. Bohužel nemůžu potvrdit ani vyvrátit, protože se mi dolů moc nechtělo, mě berou spíš vrcholy. Ty nejbližší, neledovcové jsem ve svém volnu samozřejmě obešla. Na Richterspitze (3052 m. n. m.) vede kormě čtyřkového hřebínku i příjemná ferratka, Zillerplattenspitze (3148 m. n. m.) je vrchol turistickou značkou nepoznačený a na domácí vrchol Rainbachkopfl (2690m. n. m.) jsem se snažila šlapat v každé volné chvilce. V závěru sezóny jsme na něm se šéfem navrtali dvě lehké cesty, takže vznikající Kletterkindergarten s názvem „Vzpoura na Plauener Huette“ už má čtyři cesty obtížnosti asi 3 – 4. Toto lezecké hřiště tvoříme ke zatraktivnění chaty pro alpinistické školy.

 

Plauener Huette

 

                                                   Na vrcholu Zillerplattenspitze

                                            Pohled z Rainbachkopflu

 

                                 Vrtulník, Kuchelooskopf, Reichenspitze a ledovec

                                          Domácí dolina

Začátkem září jsem dostala třídenní volno a tak jsem se mohla přesunout do jiné oblasti. Cíl byl jasný Phorzheimer Huette na Stubai a místo kde se v zimě utrhla zákeřná lavina, která nemilosrdně poslala kamaráda Dušana na druhý břeh (Dušan v zimě pracoval na Phorzheimer Huette). Na chatě se sešla tatranská banda, která se dala dohromady se stubaiskou bandou, k těmto dvěma bandám se přidal sbor německých studentů a všichni dohromady jsme kousek od místa, kde se to stalo, postavili Dušanův čhörten (neboli velkého kamenného mužíka, složeného z šutrů z různých kousků Evropy od Tater až po Maltu). Když byla stavba hotová, zazpívali studentíci, kteří Dušana vlastně vůbec neznali, dvě dojímavé písničky a po anglicku se vypařili. My ostatní jsme užívali krásný den v horách s Dušanem. Někdo nám to přece musel tak pěkně zařídit.

 

 

 

 

 

Po těchto krásných dnech přišel zlom počasí, v Zillertalu nasněžilo a my už jen uklízeli chatu a připravovali se na konec sezóny. Ještě před prvním sněhem navštívil „naši“ chatu Peter Habeler.  Je to nezmar! Po večírku, který trval do půl čtvrté a významně snížil zásoby červeného vína na chatě, měl v plánu zkoumat terén pro stavbu nového turistického chodníku… Myslím, že i on byl mile překvapený, když ráno nasněžilo. 

 

 

                                          Juval

Koncem září jsme zavřeli chatu a vyrazili na výlet do Jižního Tyrolska. Chtěli jsme navštívit Reinholda na Juvalu, ale nebyl doma. Nebo jen dělal, že není doma, protože se bál, že mu vypijeme zásoby na zimu. Pak přesun do Karwendlu a na závěr mé Rakouské mise půldenní lezení v tamní „lezecké zahrádce“ Sonnenplatten. Bylo tam hezky, aj by se tam dobře lezlo, kdyby se předtím víc lezlo… Taaak se budu těšit, že mě příští rok na Plauener Huette někdo navštívíte a něco podnikneme! 

                                         Karwendel