Tak se zase v kalendáři objevil ten hrůzný den - 24. prosinec, Štědrý den, Vánoce. Nechtěli jsme jej s Jaroušem trávit před televizí, protože se v programu nacházely pouze pořady se zcela úchylnými názvy jako Předehra k polibku, Křesťanský magazín, Všechny děti chtějí lásku nebo Srdce k pronajmutí a oprávněně jsem se obával, že by na mne při neobratné manipulaci s televizním ovladačem mohla vykouknout ďábelská tvář Pyšné princezny, takže jsme se vydali směrem k naší nejoblíbenější chřibské skalce - ke Kozlovi. Kozel byl o vánocích moc pěkný, nikdo nebrousil na rybu slaňáky, nikdo neblokoval cesty, prostě ideální počasí na lezení. Vybalili jsme skelety, mačky, cepíny, motorové pily, příklepovky a cirkulárku ... ále né, dali jsme Rohovou, Jarouš, který asi s koncem roku definitivně zcvoknul ji dal v -5°C dokonce polonahý, aby mne trochu obveselil a jelo se na Trampa. Tady jsme dali klobásy, takže zlaté čuně se opět nekonalo a odjeli jsme vstříc dárkům, které nám nadělil Děda Mráz z Moskvy. Tentokrát to byl poměrně pěkný Štědrý den. A večer ještě na Zeppelinu ... Jara Blatný
 |
| Štědrý Kozel |
 |
| Jde do tuhého! |
 |
| A stále výš ... |
 |
| ... a výš. |
 |
| Kosa |
 |
... a nakonec přišel i Ježíšek
ve světle hvězdy Betlémské. |
Žádné komentáře:
Okomentovat