 |
| první trajekt |
 |
| racek |
 |
| bdělý řidič |
 |
| ...a další trajekt |
 |
| Moskensøy, tam někde je malström |
 |
| stěny všude okolo |
 |
| zase samé stěny |
 |
| chytání večeře |
 |
| racci |
 |
| první večeře |
Ráno svítilo sluníčko (stejně jako odpoledne nebo o půlnoci) takže nezbylo než jít se trápit do stěn. Vybrali jsme cestu Sjørbis 6+ v nasluněné plotně Reinesveatu. Pip tvrdil že na 3 délky. Takže proč ne. Já s Káťou, Pip s Jančou. Po 4 délce mi začalo být lehce divné, že pořád nevidím konec cesty. V puse už jsme měli jak na sahaře a mizera Pip se smolil délku pod náma, tak jsme mu ani nemohli vypít vodu. Nu což, ještě že
 |
| Sjørbis 6+ |
 |
| Janča |
 |
| výhledy ze stěny |
 |
| slaňování |
 |
| chcíplá medůza |
 |
| parádní místo na koupání |
 |
| místní hřbitov |
Na dalším ostrově (Austvågøy) jsme se utábořili , vyspali a ráno že zajdeme k Prestenu , místní vyhlášené stěně, omrknout situaci a vybrat cestu. Tak se i stalo, ale bylo příšerné horko, takže na lezení nebylo ani pomyšlení, ale zase se dobře koupalo. Nikdy bych neřekl jak parádní je koupání v severním moři. Taky prohlídka městečka Hemingsvaer stála za to, jestli tam někdy budete, určitě si ji nenechte ujít, stejně jako prohlídku místního krámku se sklem a různým rukodělným zbožím, kde přímo před zákazníky vyfukují skleněné věci. Protože horko nepřestávalo, rozhodli jsme se s Pipem nastoupit do stěny až večer kolem deváté. Cestu jsme vybrali Korstoget za 8 UIAA, 11 délek, od pohledu moc pěknou a šli do toho. Skála sálala jak dobře vyžhavený radiátor, moře šumělo, mouchy žraly, no pěkně to začínalo. Naštěstí kolem půlnoci kdy jsme se dostali do nejtěžší délky už bylo příjemně a tak jsme si to pěkně užívali až do osmi do rána, kdy jsme vyvrcholili a čekal nás už jen trek přes půl ostrova zpátky do kempu. Po dobytí Prestenu, potažmo sebe, jsme se v kempu dali do předstírání spánku, ale moc to nešlo. Hovada žraly příšerně, tak nezbylo než přejet někam jinam. Lofotská příroda je docela agresivní, obzvláště hmyz. Ať už jsou to mouchy, komáři, hovada nebo jiná havěť, všechno je velice žravé a vyskytuje se v hojném počtu.
 |
| Presten |
 |
| ... ty tečky ve stěně jsme my ... |
 |
| půlnoční slunce |
 |
| lezení nejtěžší délky (8UIAA) |
 |
| Hemingsvaer |
 |
| za kopcem je drak |
Když jsme dojeli do Svolværu a obhlédli místní dominantu dvojkozy vypínající se nad místním hřbitovem, řekli jsme si že tento kvak nemusíme a zajeli do oblasti kousek odsud.
A je to tu zase…stěny všude okolo takže nezbývá než lézt. Nejdřív s holkama Colibrien za 7-, 5 délek na Trollfestingenu a další den s Pipem Odins bow za 8 A1 UIAA, 6 délek (+ 2 nástupové z Colibrien) na té samé stěně. Též moc pěkné až na 2. délku, která byla totálně mokrá a nezbylo než ji háknout…
Pomalu už začínala odcházet perioda pěkného počasí a tak už jsme nic dalšího kromě krátkých cest na útesech nad mořem nelezli, konečně si pořádně zarybařili a jeli dál na sever. Rybaří se tady za přílivu na útesech nebo u mostů. Ty které jsou na ryby nejlepší bývají označené krvavými fleky u obrubníků, jak o ně místňáci otřískávají své úlovky. Chytá se na třpytky nebo na živé rybky. Nevím jestli je to povolené, ale funguje to báječně. A čím větší návnadu dáte, tím větší rybu chytíte. To jsme bohužel zjistili až na konci když jsme přišli o obě třpytky.
 |
| Janča v nástupu Colibrien |
 |
| Janča v poslední délce Colibrien |
 |
| a jdeme hákovat (Odins Bow) |
 |
| hákování v Odins Bow |
 |
| hákování v Odins Bow |
 |
| jedna z osmičkových délek, Odins bow |
 |
| hornický výlez z Odins Bow |
 |
| výhledy ze stěny |
 |
| a zase na trajektu |
 |
| a zase na trajektu |
 |
| rybí večeře |
 |
| rybí večeře |
Dál a dál na sever…až do Švédska, do národního parku Abisko. Země jezer, vodopádů, sobů a věčně zmrzlé tundry, kterou můžete vidět když se podíváte z kopců na sever.
Tady už se náš výlet začal lámat do té horší poloviny, totiž té, kdy je třeba otočit se a pomalu jet domů.
 |
| jedna z peřejí v Abisku |
 |
| Abisko |
 |
| Sobi |
 |
| další z tisíců jezer |
 |
| duha |
 |
| sova |
 |
| cesta domů začíná |
Cestou zpátky jsme se zajeli podívat na Stetind, národní horu Norska. Je krásná a vyzývavá, se svými kilometrovými stěnami je to skutečně lákavý cíl. Bohužel nám nepřálo ani počasí, ani čas a tak jsme si na ni nesáhli. No nic, snad příště. Cestou na jih, zpátky k polárnímu kruhu, míjíme desítky žulových monolitů, ale lézt už se nebude, čas není. Taky jsme neopomněli mrknout se na slavné Trollveggen, kilometrové stěny nad parkovištěm plným turistů. Údajně nejvyšší kolmá stěna v Evropě, nahoře dokonce převislá. Občas se z vrcholu řítí basejumpeři, my jsme viděli jen to jak se z vrcholu řítí blok velikosti domu, pěkný pozdrav na uvítanou.
 |
| na cestě |
 |
| Stetind |
 |
| vrcholová část Stetindu |
 |
| jeden z desítek monolitů při cestě |
 |
| cestáři |
 |
| polární kruh |
 |
| hospoda na polárním kruhu |
 |
| Trollveggen |
 |
| nástěnka na parkovišti |
 |
| kameny se valí |
 |
| už je to dole |
 |
| prach z laviny |
 |
| cesta trollů |
A zase na cestě…tentokrát do národního parku Rondane blízko Trondheimu, kde Pip s Jančou využili místa v autě, které vzniklo zmizením jídla a mnohých flašek, doplnili zbytečně prázdný kufr suvenýry v podobě několika tašek mechů a březových polének a vyrazili jsme na definitivní cestu domů, do Čech.
 |
| pták v Rondane |
 |
| Rondane |
 |
| Pip sbírá suvenýry |
 |
| Ovce v Rondane |
Něco málo na závěr: Na Lofotech se leze většinou liniemi které jsou přirozeně odjistitelné, protože se tady na fixní jištění nehraje. Takže spáry, kouty a plotny. Nečekejte, že na štandech budou zanechané nějaké skoby nebo smyčky, nýty jsou jen v těžkých úsecích které nejdou přirozeně odjistit a občas na slaňácích. Ty cesty, které se nedají slušně odjistit mají v průvodci napsáno „poor protection“, nýty tam nejsou a bezpečnost se řeší poznámkou v průvodci, že nemáte padat. Lezení i krajina jsou moc pěkné a určitě se vyplatí tam jet. My jsme na tachometru natočili celkově 7000 km , takže je dobré vzít si dost řidičů na střídání a v Norsku dávat pozor na rychlost. Radary jsou časté, pokuty astronomické, stejně jako ceny benzínu (50kč/litr) a ceny jídla. Radary jsou propojené on-line přes satelit, takže když vás nějaký vyfotí a pak vás někde stopne policie, máte se na co těšit. Náš výlet začínal 1.7. a doma jsme byli 16.7. Celý první týden bylo naprosto plechové počasí, vítr nefoukal a na slunku bylo nechutné horko, v „noci“ to bylo o něco lepší. Druhý týden už bylo pořád pod mrakem, občas přeháňky a teplota lehce klesla, asi tak na 15°C . A to by tak bylo všechno. Snad jen že pod pseudonymem já se vyskytuje Pavel Urbánek.
Žádné komentáře:
Okomentovat