neděle 14. března 2021

Turecko 2021

 Ač to víckrát během podzimu vypadalo, že spíš budem sedět doma a chodit si tak maximálně lehnout na matračku do Jarošova, jsme nakonec ve složení: Gary, Honza a  Kuba (zástupce Zlínské lezecké obce),  vyrazili a  díky vyšší moci, jsme vlastně ani nemuseli moc řešit kam .

Jediné kam to šlo bez testů při vstupu, bylo Turecko . 



Tak jsme se na Štědrý den  přežrali  jen lehce a 25.12 v 5 ráno hurá rychlíkem, který nám ještě pro malý zájem stihli jednou zrušit  do  Prahy na letiště a z tama přes Istanbul a Antalyii až do všemi známé a opěvované lezecké oblasti Geyikbayiri. 

Naštěstí jsem zaslechl v kuloárech lezeckých, že tuhle oblast už jistí jedinci od nás v minulosti navštívili . 

A zrovna jeden z nich v tu dobu vysedával už měsíc doma s nohou v gypsu, tak mi poté co jsem mu zpříjemnil jedno odpoledne nezávaznou konverzací na různá témata, zapůjčil i průvodčíka,  za což mu děkuji . 

I když nevím, jestli to stálo za ty nervy abych ho někde nezasvinil nebo neohl rožeček .   


Nemůžu si odpustit , že z celodenní cesty do Turecka  nám klasicky zabralo nejvíc času se dostat z UH na letiště do Prahy, jiná varianta bohužel nebyla . 

O nějakých rozestupech na letišti nebo snad v letadle nemůže být ani řeč seděli jsme tam , jak se na nízkonákladovou leteckou společnost sluší,  akorát jsem letos postrádal brečící dítě přes uličku.

Během letu jsme se postupně družili i s dalšíma lezeckýma grupama převážně z Prahy a Patrikem(zástupce pražských bušičů), který nakonec poslal k šípku sličnou Němku a lezl s náma po celou dobu  . 

Do Geyikbayiri je to asi 30min. autem z letiště leze se na vápně, odjištěno sportovně, na své si tu přijdou všichni a hlavně milovníci tufů.

S ubytováním má člověk na výběr z několika kempů : Josito a Kezban , které jsou hodně narvané a potom pár dalších které jsou různě po údolí. Ke skalám je to od 2minut do půl hoďky. V kempu se spí buď v chatce nebo pod stanem. 

My zvolili chatku . 

Levná varianta je i prej hotel v Antalyi s allinclusive  , které jsou přes zimu poloprázdné tím pádem ceny nízké a člověk si jistě po večerech  procvičí i ruštinu a němčinu v hotelovém salonku. 

Problém je trochu s nákupem jídla pokud člověk nemá auto v Geyikbayiri sice něco  je,  ale jinak se musí dolů asi 8km do další vesnice . 

Naštěstí v Turecku funguje perfektně stopování a nebo nad námi bděl Aláh , nevím. 

Na koupačku v moři to vážně nebylo přes den tak 10°-15° přes noc o něco míň, kdo si veme péřový, nic nezkazí .

Jinak nám vše celkem vyšlo, obešlo se to bez zranění, chcalo dycky na rest day , víno bylo dobré a výkony, ty nestojí za řeč .

Tak třeba příště s větší účastí !


 


                                                                


                                                                 
 


                                           
  


                                                             



                                                                         


                                                                         

Žádné komentáře:

Okomentovat