Nebezpečný a jedinečný výstup na Lysou horu v Beskydech

Nedávno jsem potkal na bouldrovce ve škole na Mojmíru Alexe (Alex Huber - lezec, pozn. autora), chvíli jsme spolu lezli, ukázal jsem mu několik našich bouldrů, poradil mu, jak má trénovat a pak jsme spolu šli na Dolečka na pár piv. Hovořili jsme spolu hlavně o jeho přelezech v Yosemitech a na Čimách. Celkem jsem mu je pochválil, ale vytkl jsem mu nestřídmé používání magnézia, což je samozřejmě značně nesportovní a řekl jsem mu, že by se zhodnocením jeho cest, které vytvořil s použitím maglajzu měla zabývat Yosemitská vrcholová komise. Alex uznal svou chybu a přísahal, že už to nikdy neudělá, a proto jsem ho naučil jak se váže liščí smyčka a slíbil mu, že ho s sebou někdy vezmu na Barborku, ať si taky někdy zkusí pořádné lezení.

Při našem hovoru Alex obdivoval mé výkony na skalách i v horách a vyptával se na mé další plány. Svěřil jsem se mu tehdy s mým nejbližším úkolem, který jsem pro sebe vytyčil – vylézt na Lysou horu (Alexovi jsem se to pokusil přeložit jako Cerro Torre) západní stěnou, sestoupit jižní stěnou, to vše v jednom dni bez použití závěsných postelí a dalšího bigwallového cajku a jen s minimem jídla a vody. Alex označil můj nápad za šílený a hrdinský a vyptával se taky jak se hodlám pod Lysou horu (Cerro Torre) dostat, s kterou společností letím a vůbec na vše možné ohledně logistiky. Odvětil jsem, že jedu autem přes Jarošov na Zlín, pak na Vizovice a přes Rožnov do Ostravice, odkud chci nalehko vyrazit a večer tou samou cestou zpět. Alex jen pořád kroutil hlavou, blábolil něco o sněhu a ledu a vůbec byl nějaký divný. Tenhle mládenec neleze špatně, ale myslím, že trochu moc chlastá…
 

                                                    Lysá hora, Beskydy - 5.7.2006

 

Dne 5.7.2006 jsem společně s jednou milou slečnou vystoupil z mého luxusního vozu v Ostravici a zkontrolovali jsme naši výzbroj a výstroj. Já jsem měl na sobě zánovní boty Salomon, zelené kalhoty pod kolena, zelené tričko (později vyměněno za modré) a slušivý klobouk. Slečna měla rovněž kvalitní horolezeckou obuv, černé kalhoty pod kolena a modré triko s nápisem Climber. Můj plán byl jasný, zdolat západní stěnu Lysé ve stylu OS. Slečně jsem proto zakázal jakékoliv kochací pauzy, pauzy na pití a jídlo a jiné zbytečné přestávky, které by můj plán mohly narušit. Dlouho mi plán vycházel, avšak po dolezených téměř třech čtvrtinách cesty jsem přeci jen musel pod hrozbou uštědření facky ustoupit a na chvíli si sednout. Cestu jsme tedy vylezli s jedním odsednutím, což značí nepopulární AF styl. V horách se ale přeci jen na ty styly zas tak moc nehraje, takže myslím, že i tak je to vynikající, nebo spíš více než vynikající a v každém případě fascinující výkon. Na vrcholu jsem okusil pár pivek, což mělo v kombinaci s velmi slunečným počasím a značnou nadmořskou výškou ten výsledek, že jsem začal lehce ztrácet koordinaci, točila se mi hlava a byl jsem i trochu malátný, což jsou jasné příznaky AHN, a proto jsem slečně oznámil, že musím být bezodkladně transportován pod kopec, protože mi hrozí vážná újma na zdraví, a že by bylo nejlepší kdyby mne tam odnesla. Zde jsem se však nečekaně nesetkal s pochopením a byl jsem několika popostrčeními posunut do nížiny po vlastních nohou. Vydal jsem se tedy směrem, kde jsem tušil žlutou značku, tu jsem po pěti metrech ztratil, a proto jsem se klopýtavou chůzí vydal přes hustou smrčinu a ostružiní někam dolů a slečně jsem oznámil, že jdeme zkratkou, což je mnohem lepší, než se táhnout nudnou a fádní klasickou sestupovkou. Slečna po mne sice házela šišky a občas mne do hlavy a do zad trefil i menší klacek či kámen, ale přeci jen mne následovala a nakonec jsem kupodivu opravdu našel i tu žlutou značku. K mému luxusnímu vozu jsme se pak už dostali bez větších problémů. Akci hodnotím jako velmi povedenou, ale zároveň náročnou a myslím, že zcela nevhodnou pro kohokoli z našeho klubu. Jsem zřejmě jediný, kdo si mohl pro své značné zkušenosti a mimořádnou psychickou a fyzickou odolnost takovýhle kousek dovolit!
 

PS: a už by se mi do prdele taky mohl uzdravit ten prst, ať můžu normálně lézt!

Se mějte a užívejte letního lezení a prázdnin, vy mrchy se zdravýma prstama!-)
Jara Blatný

A zase Tři Čimy - červenec 2006

Pavel Urbánek nám opět poslal něco fotek z akce na třech Čimách a jak jsme zvyklí, přidal i vyčerpávající text s kompletním popisem cest, které zde lezl. Zde to tedy máte:

Zdarec, tož tady máš fotky, holky šly pochodit a my jenom potrénovat bicáky, abychom měli sílu na překližku. Lehce sme zabouldrovali ve Švýcarské cestě a druhý den ještě kousek v Akutovi.



Pohled na Tre Cime od
hotelu Tre Cime v údolí





holky hledají cestu





večerní pohodička





nástup pod Cimu Ovest





luftózní lezení a štandování
ve Švýcarské cestě





trénujeme na překližku





pořád samý převis





hasičské cvičení při slaňování





kempování na parkáči





ranní výhledy





Tre Cime v 8 ráno





rest day v Akutovi



Čimy na začátku léta 2006

S prvními pěknými dny vhodnými pro horské lezení vyrazila k oblíbeným Čimám partička v čele s Pavlem Urbánkem a Martinem Zpěvákem, doplněná o borce z Brodu. Co to vlastně chlapci všechno lezli, co vylezli a kde nechali pytel, na to se budou muset případní zájemci zeptat přímo účastníků této jistě povedené akce. Pavel nám napsal pouze toto krátké sdělení: "Tož abys neřekl že su hajzl tak ti posílám pár fotek, možeš je mrsknout na web ..." Nicméně, přeci jen alespoň něco k této akci je možné vypozorovat přímo ze snímků, popřípadě vyčíst z popisků. Zde to tedy je:


pod jižní stěnou cima pikola,
koutek vpravo je nástup do žluté hrany




masik a radek slaňují jižní stěnou




výhledy z parkoviště pod čimama




ve žluté hraně (gelbe kante)





výhledy ze žluté hrany




vrcholové výhledy z cima picola




jižní stěna cima picola




snídaně na parkáči




Martin v Gelbe mauer




zase Zpěvák




slaňování stěnou (v Gelbe mauer
jsme zavěsili velký pytel)



Nové cesty ve Chřibech - Kozel

Půlnoční
obtížnost: 8-
autor: B. Lebloch, J. Hasmanda, J. Skryja
rok vzniku: 2002
sektor: západní stěna
popis: Pěkná technická cesta, klíčové místo v podvrcholové části.

 

Mezioddílová cesta k 37. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy a na památku Trautenberka
obtížnost: 7+
autor: T. Pilka, J. Blatný, J. Novák, T. Hoša
rok vzniku: 2005
sektor: západní stěna
popis: Silovější cesta s jedním nepříjemným boulderem v přelezu převisku.
 

 Vlevo Půlnoční, vpravo Mezioddílová cesta k 37. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy a na památku Trautenberka



Hrana Kopyta
obtížnost: 9+
autor: T. Pilka
rok vzniku: 2004
sektor: východní stěna
popis: Těžká cesta s komplikovaným cvakáním druhého borháku!



Hrana Kopyta 9+



Varianta Peteho
obtížnost: 6
autor: M. Zavřel
rok vzniku: 2005
sektor: východní stěna
popis: Narovnání klasické Peteho cesty - po překonání převisu se neodbočuje ke kruhu Svatební, ale pokračuje se přímo přes borhák.

 

Pieta
obtížnost: 4
autor: J. Čepil, P. Čupr
rok vzniku: 2003
sektor: východní stěna
popis: Lehká pěkná cesta přes dva borháky.



Vlevo Varianta Peteho 6, vpravo Pieta 4



Nové cesty ve Chřibech - Buchlovský kámen

Nuda v Brně
obtížnost: 9-
autor: M. Zavřel, M. Rožek
rok vzniku: 2003
sektor: zezadu
popis: Velmi technická cesta.



Nuda v Brně 9-