13. až 17. 11. 2004.
Protože se rok chýlil ke konci a jediný letošní extrém byly přesčasy v práci, bylo potřeba s tím něco udělat. Kryzák s Vevinou že by taky někam jeli, tak že kam?? Na Lyskamm!!
Jako aklimatizačka nějaká klasická cesta za D+ a Diretisimma za TD+ na závěr..hmm.. lákavé... Domluva byla tradičně rychlá, cíle smělé, takže v pátek po práci do Brna a pak šupem do Zermattu.
Ve 2 ráno jsme v Täschi u jezírka, takže vyspat, ráno přeparkovat k nádraží a vyjet vláčkem do Zermattu . A pak zubačkou až na předposlední stanici pod Gornergratem. Když jsme vypadli z vláčku, počasí vypadalo velice slibně…
Protože nejsme žádní bivakoví masochisté, tak jsme si spaní naplánovali na Monte Rosa Hütte. Že je tam winterraum jsme věděli, ale až takový luxus jsme nečekali. Kuchyně s papučema pro návštěvy, vařičem a plnou skříní jídla. A ve druhé místnosti 26 míst na spaní, kamna, polštářky a vůbec všechno možné. I slipy s jahůdkama se našly.
 |
| Parkoviště u nádraží |
 |
| 20 metrů od nádraží |
 |
| na moréně |
 |
| zátiší s lavičkou |
 |
| Jen oblačný prapor za Matterhornem byl nějaký divný… |
 |
| Monte Rosa htt. |
 |
| zamčené záchody |
 |
| kryzáci testují postel |
V neděli jsme dali budíček ve 3 a že půjdeme do klasické cesty.
Pro jistotu přibalujeme napřed plynový vařič, pak radši vyměníme za benzíňák, žďárák i nějakou tu polévku. Ne že bysme chtěli bivakovat, ale co kdyby.. Tak šlapeme po ledovci ke stěně, kosa jak v ruském filmu, prašánek, zasněžené trhliny, no zábavná cesta. Taky se nějak začalo rozfoukávat. Bylo to čím dál horší. Kolem deváté už jsme byli v 3500mnm a byla z toho dost odporná vichřice. Vevina začínala omrzat, tak že si dáme odpočinek, povaříme a pak se uvidí. Trhlinu k odpočívání jsme našli komfortní, Vevinu zabalili do žďáráku, vytáhli vařič, natlakovali benzín, celý hořák polili…a nic.. Do benzínu vítr sypal sníh a vařič nehořel. Nepomohlo ani závětří. Abysme si zkrátili chvíli, tak že aspoň otestujeme Pavlovy nové hodinky a změříme teplotu. Když už ukazovaly –20 a pořád měly tendenci přidávat další stupínky jsme si řekli, že toho radši necháme, že taky nemusíme vědět všechno. Pokračování dál ke stěně nepadalo do úvahy, tak jsme všechno pobalili a šli zpátky na chatu. Kolem poledne už jsme byli ve winterraumu a co teď?? Lézt?? Chodit kolem chaty?? Blbost! budeme se válet ..Ještě že jsme si vzali dost jídla, jinak bysme se jistě nudili.
 |
| ..já se do těch rybiček snad nedostanu |
 |
| nedělní výlet.. |
 |
| sněhový prapor nad Lyskammem.. |
Takže je pondělí a jdeme do toho znovu. Zase prošlapáváme stopu po ledovci. Zase se propadáme do trhlin a zase je kosa. Na ledovci už tolik nefouká, tak se dá dojít až k nástupu. Ale nahoře pořád zuří vichřice, takže nedá se svítit. Stěna by se dala vylézt, ale nešlo by sestoupit. Zase se vracíme se
na chatu. Zase dáme zastávku v oblíbené trhlině. Pavel mi gentlemansky nabídl kešu oříšky. No málem jsem se poblil, vzápětí jsem se propadl do trhliny velikosti menší chrámové lodi, no parádní výlet. Začíná se z toho stávat opravdové dobývání vrcholu. Cestou dolů ještě pozorujeme záchranáře jak se snaží přistát s vrtulníkem na Monte Rose. Moc se jim to nedaří. Je to šílenství, ti nahoře na tom musí být špatně že pro ně tak riskují. Nakonec se to povedlo a někoho vyzvedávají. No konečně jsme zase na chatě. Tak se zase válíme, jíme, sháníme předpovědi na zítřek a Vevina si chrchlá pro radost. Zítra bude poslední pokus.
 |
| ..tak jsem po ránu rozpáral Vevině koleno.. |
 |
| cesta k ledovci. |
 |
| na ledovci |
 |
| ..i lavinky padaly.. |
 |
| ..i lavinky padaly.. |
 |
| okrajová trhlina - nástup |
 |
| okrajová trhlina - nástup |
 |
| oblíbená trhlina |
 |
| a zase oblíbená trhlina |
 |
| na ledovci |
Úterý – poslední pokus.
Dáváme budíček v 1, rychlou snídani a zase šlapeme ke stěně. Kousek od chaty to Vevina vzdává, příšerně kašle, motá se a vypadá to spíš na zápal plic než na připsání Lyskammu do deníčku. Tak jsem ji uklidňoval, že do toho nejdeme, že Pavla by to bez ní určitě nebavilo a mně že takový kvak moc nebere, že su tady kvůli diretce. Ale ona že máme jít, tak jsme šli. Ve dvou. Pavel je totálně šrot. Pomalu se plouží za mnou. Celou noc solidárně nespal s Vevinou, no prostě charakter. Je to sice divné, ale už kolem osmé jsme na nástupu. Vítr nahoře přestal foukat, takže jdeme do toho. Pavel to furt chce lézt sólo, ale mně už záchvat mocné síly přešel, tak lezeme synchro a vrtáme šrouby aspoň po 40ti metrech. Pěkně jsme se vystřídali, na vrcholu jsem úplně šrot, zato Pavel je jaksi čilý. No aspoň že je tady pěkně.. Po hodince kochání a zběsilých lanových cvičení na vrcholu dáváme špagát do batohu a sestupujeme nenavázaní. Slunko zapadá a je to pěkný kriminál, hřeben ostrý jako nůž, na každou stranu kilometrová díra. No naštěstí jsme nejhorší úseky přešli do tmy a pak už jsme se jenom plahočili dolů po ledovci. Pavel jde první, prošlapává stopu a vymetá všechny trhliny. Já se za ním plížím jak zdechlina, protože on by si jinak tu cestu dolů vůbec nevychutnal...a trhliny které náhodou minul vymetám já. O půlnoci jsme na skalnatém hřebínku nad chatou, ledovec je za náma, tak se můžeme odvázat a posílám Pavla napřed. Já jsem si ještě užíval na hřebínku a dorazil něco před jednou, tak to vyšlo na pěknou 24hodinovku venku.
 |
| svítání na ledovci |
 |
| svítání na ledovci |
 |
| úvodní délky.. |
 |
| ve stěně |
 |
| vrcholový hřeben |
 |
| vrchol |
 |
| vrcholové výhledy |
 |
| …a to nahoře jsou stopy.. |
 |
| na sestupu |
Středa:
Konečně je čas zjistit jak si Vevina vedla na chatě. Zatímco jsme si užívali ve stěně, tak se válela. Najednou že slyšela vrtulník, tak vyleze ven a co?! Helikopetra velká jak chata a vypadalo to že chce přistát. Zoufale začala ukazovat že nechce aby ji zachraňovali. Tak mávala na pilota, ten mával na ni, třikrát si nalétnul a přistál. Vyběhlo 15 chlapů a začali všechno zaměřovat. Nakonec to byli jenom geodeti, že se bude přestavovat chata, takže dobrý. Pak už zbývalo jen pobalit, uklidit a zmizet. Cestou dolů jsme si ještě užívali výhledů na okolní kopce a helikopetry asi hledající cestu po ledovci.
 |
| vertical limit!! |
 |
| na ledovci |
 |
| Vrtulníky všude kolem.. |
 |
| cesta na vlak |
 |
| ..tam dole je chata.. |
 |
| ..na Gornergratu.. |
 |
| …i přes brýle se dá fotit.. |
hlášky z cesty po dálnicích..
…ve švýcarsku mně vyfotili..
v čechách: ..který kretén tady zase jede 130 v rychlém pruhu??
..kurva, tys vyblikala policajty!!
Na závěr by jistě bylo dobré říct že to byla nááááááááádhera a všichni jsme si něco odvezli:
Pavel jenom fotky, Vevina zápal plic a já omrzlé prsty a též nějaký ten zápalek.
Vylezli jsme severní stěnu Lyskammu, 4527 mnm, převýšení stěny 1km, led 60°.
Žádné komentáře:
Okomentovat