(v článku jsou uvedeny jen výkony těch osob, které se mi podařilo sehnat nebo o kterých jsem se nějak dozvěděl, pokud by se snad někdo cítil dotčen, že se na něj zapomnělo, nechť mi to sdělí, rád článek doplním nebo poupravím)
Tak zas další rok skoro v řiti a přichází čas bilancování. popřemýšlejme tedy o tom, co jsme kde vylezli a nevylezli, co jsme nově vytvořili, kde se co urvalo a jak se kdo zranil… Hned zezačátku je třeba uznat, že to byl rok celkem dobrý. Nepadly sice žádné ultradrsné výkony ani na skalách ani v horách, ale i tak se máme celkem čím pochlubit. Ještě v zimě se nezničitelný Pavel Urbánek vydal s Pavlem Kryzem a Richardem Jurečkou do Tater, kde na Kežmaráku okusili, zač je toho loket v zimní Superdiretce. Po dvou dnech těžkého lezení se rozhodli, že cesta je natolik pěkná, že by bylo škoda ji jen tak rychle přelézt a ještě před koncem se na její dolezení vybodli, ale i taková zapytlená Superdiretka je v podmínkách, ve kterých si normální člověk dlouho rozmýšlí, jestli má vůbec vyjít z teplého baráku do té Sibérie, výkonem více než úctyhodným.
Dá se říci, že spousta těch nejlepších výkonů na skalách se odehrála už na počátku lezecké sezóny. Ta zastihla Marka Zavřela a Michala Rožka na výletě v Thajsku, kde se oddávali různým asijským radovánkám a mezi tím stíhali i poměrně slušně zalézt. Marek tady dal prý dost hnusné 7c+ Woodoo Doll PP a ještě jedno 7c a Michal si kromě nějakých 8a odvezl i svůj nejlepší letošní výkon – cestu Tantrum za 8a+ PP. Škoda jen, že to Michal asi trochu přepálil s tréninkem a i kvůli bolestivému zranění lokte se mu v těžších cestách už nezadařilo. Zranění mu pak bohužel nedovolilo pořádně lézt ani po návratu domů, a proto zůstalo jeho Thajské 8a+ i nejlepším letošním výkonem ve sportovním lezení v našem klubu. Těšme se na příští rok a na to co nám teď už snad zdravý a po nadcházející zimní přípravě jistě dobře rozlezený Michal předvede v roce 2005.
Mezitím, co se chlapci povalovali na horkých plážích se skupina Jara Blatný, Jara Ludvík a Pálavští věšáci Michal Gilány a Terka vydali na jarní zájezd na Slovinský Kotečnik. Sníh však bohužel všechny sluncechtivé účastníky zájezdu velmi brzy vyhnal zpět domů, takže nejlepším výkonem tady zůstalo pouze jedno bídné 7a RP.
Zklamání ze zájezdu do Slovinska si pak všichni vylepšovali ve Chřibech, kde už sníh pomalu slézal a navíc – Chřiby jsou na jaře moc krásné … Na skalách se objevil i Vlk a poměrně rychle dal Direkt Kouřové na Kozlovi 9-/9 PP. Jara Blatný pak dal po chvíli nadávání Komu voní hrana 8+/9- PP na Barborce a Devizák 9- RP na Kozlovi. Devizákem se proběhl i Pavel Urbánek, který si z něj postupem času udělal rozlezovou cestu. Na Břestku dala mimo jiné Petra Hrubošová Quickstep 8+ PP a Vlk tady přelezl variantu Babaletu (klasifikace 9- podle průvodce, ale jak to tak vypadá, je možné, že v novém průvodci to bude spíš okolo 8+). Jarní renesanci zažila i Budačina, která nepochopitelně nepatří zrovna k těm nejoblíbenějším skalám ve Chřibech. Vlkovi se podařilo přelézt uznávanou cestu Budačinské buoux 9-/9 PP, Jarovi Blatnému nepříjemného Lezce či úředníka 8/8+ a Marek Zavřel tady stvořil novou cestu „2nd floor“ (jakési pokračování Black and white). Obtížnost této cesty je vzhledem k jejímu stoprocentně boulderovému charakteru a občasné solivosti skály těžko určitelná a navíc má zatím jen jeden čistý přelez autorem samotným, ale bude se zřejmě pohybovat někde okolo 8 UIAA. Ve Chřibech ještě vzniklo několik nových směrů a variant na Barborce. Vesměs se jedná o lehčí a pěkné cestičky, ale jak se ukázalo, ne každému se líbil způsob jejich odjištění. Autoři si ale už vše se svými názorovými odpůrci vysvětlili a pěkné cesty určené především pohodovým lezcům zůstaly. A tak to má být … Aby byla tato část článku, týkající se přelezů ve Chřibech kompletní, je nezbytné ještě zmínit přelezy Tomáše Pilky, který pro nás přelezl to nejtěžší, co ve Chřibech vůbec je. Tak tedy zatajte dech a čtěte: Kristovy rocky 9+ (Budačina, 1. přelez), Hodina Sirael 10- (Osvětimanky, 1. přelez), Hrana Kopyta 9+ (Kozel, 1. přelez) a řada boulderů. Z nejtěžších cest Svišťovi unikl asi jen 1. přelez projektu na horní věži na Břestku, který už pro jistotu v lednu přelezl Adam Ondra z Brna – cestu pojmenoval Lednová neděle a dal ji za 9+. Z dalších výkonů stojí rozhodně za pozornost přelez cest Svatební a Peteho na Kozlovi stylem free solo Jarou Ludvíkem. Kdo tyto cesty zná, ví, že nejde o žádnou procházku (zejména Svatební) a případný pád na šutry by asi neznamenal jen zlomenou nohu … Petra Hrubošová ještě přelezla Vaskovce na Skalce u Trenčína. Je to sice „jen“ za 7, ale zároveň se jedná o cestu, které si sama Petra ze všech svých letošních přelezů cení nejvíc. Kdo Vaskovce lezl, ví že se jedná o dost namáhavou cestu, které by možná za sedmičkou slušelo i nějaké to plusko nebo dokonce lomítko ...
No, a pomalu přišlo léto a s ním spojené hnusné horko a logické výpady do hor. Bylo jich dokonce několik. Náš nejdrsnější horal Pavel Urbánek tentokrát neměl štěstí na počasí, a tak se svými druhy nevylezl v Tatrách spoustu cest. Poštěstilo se mu alespoň něco na Jatrabce – konkrétně Chlapcom z Everestu a ještě cosi. Dvojka Jara Blatný a Jara Ludvík vyrazila na Torsäule do Berchtesgadenských Alp a odvezla si Mozartů skalp za 7A1, který oba chlapci, rozradostnění, že to ve zdraví přežili, poté ještě dlouho oslavovali. Na nejvzdálenější akci se vydal Tibor Vališ, který si se svými druhy zakoupil letenky do Peru a zažil tady asi letošní nejzajímavější horskou akci našeho klubu. Do Alp si pak ještě vyrazili Břeťa Lebloch s Marcelou a přelezli Another Day in Paradise 7 na Piz Badile. Poslední zajímavá letní horská akce se odehrála v západní stěně Petit Dru, kde Jara Blatný s Kubou Novákem dali známou American Direct 7+ RK. Po přelezení cesty chtěli pokračovat Magnoneho cestou k vrcholu Dru, ale už po první délce legendárního Devadesátimetrového zářezu v obtížnosti 7+/8- stylem OS museli ze zdravotních důvodů sjet dolů.
Na skalách se v parném létě úspěšně pohyboval snad jen Vlk, který si do deníčku mohl doplnit krásnou cestu z dílny Toma Žerta Hocijaký tovar 8+/9- na Alternatívce, cestu Řetěz 9- v Krasu ve Sloupu Za hajzlama a řadu těžkých cest na písku (Teplice, Ádr) vesměs AF.
No, a pomalu přicházel podzim a s ním opět výlety do blízkých i vzdálených skal. Petra Hrubošová s Vlkem navštívila např. Osp a Kotečnik. Z nejlepších jejich výkonů je možné zmínit např. Petřino 7a Snoopy PP, které Vlk dal dokonce OS a Vlkův přelez cesty Možganski mrk za 7b+ (Vipavska Bela, Stolp). Lezlo se taky hodně v Krasu. Vlkovi se podařilo dát PP Princ a chuďas 9 na Lidomorně a variantu Cesty ponorných vod 9-/9 ve Sloupu ve Starých, Jara Blatný dal Pohled do budoucna 9- ve Starých a rozlezlo se hodně cest, aby bylo kam jezdit. Vlk završil svou pěknou sezónu ještě úspěšným výpadem do Labáku a autorstvím několika nových cest v Krasu a okolí a Jara Blatný přelezem Finale 9- na Skalce u Trenčína. Dá se říci, že jediné, co se na podzim nepodařilo zrealizovat byl očekávaný přelez cesty Sofia 9+ ve Starých Márou Zavřelem. Marek byl mockrát už hodně blízko, ale z důvodů, které se snad nacházejí mimo chápání obyvatel tohoto časoprostoru, vždy vypadl v posledním obtížném kroku. Ale nevadí, příští rok to snad vyjde, Marek každopádně své kvality potvrdil kromě svých maximálních Thajských výkonů i řadou dalších cest odlezených během celého roku.
Nejvýznamnější akcí podzimu se ale stal závod Chřibský Hnědák, který po dlouhé době trochu rozvířil stojaté vody klubového života.
V závěru roku ještě potvrdil svou stabilní horskou formu Pavel Urbánek, který spolu s Pavlem Kryzem prožil velmi zábavné dobrodružství v Alpách, kde přelezl severní stěnu Lyskammu. No, a Vlk si nedal pokoj a přebušil ještě boulderového Jiffiho na Barborce za 9-.
Z nelezeckých akcí pak ještě nelze nevzpomnět fantastické vítězství fotbalistů našeho klubu nad soupeři z Pálavského věšáku.
Zdá se tedy, že to byl celkem úspěšný rok. Zaznamenali jsme pěkné výkony, počasí celkem vycházelo a moc dobře je, že se nikomu nic vážného nestalo a všichni jsme se v relativním zdraví dočkali konce sezóny. Ať tak tomu je i v roce 2005. Dávejte na sebe všichni pozor a pořádně trénujte, ať je zase v příštím roce o čem psát. Jara Blatný
Žádné komentáře:
Okomentovat