Článek je výsledkem úmorné, únavné a vysilující práce autorů. Snažili jsme se přiblížit tento nádherný ostrov především těm z vás, kteří se sem chystáte a sháníte základní informace o lezení, spaní, žraní a cestování.
Myšlenka, kam letos vyrazíme o prázdninách, nás poprvé napadla asi v únoru letošního roku. Jasné bylo jen to, že je třeba zúročit síly nabité nekonečným a tvrdým zimním tréninkem na stěně v UH a proto jsme hned ze začátku zavrhli výlet do milovaných Rumunských a Bulharských hor s tím, že nachozené už máme opravdu dost. Takže lezecká dovolená. Teď vyřešit jen cílovou destinaci a už nám zbývalo jen těšit se, v práci a ve škole se snažit tvářit, že něco děláme a škrtat dny v kalendáři.
Náš problém číslo jedna byly peníze a číslo dva auto, které nemáme. Možnosti se nám tak mírně zúžily. Požadavek další bylo mít jistotu krásného a slunného počasí, dostatek skalních oblastí z různorodého materiálu, možnost spát všude, kde se nám zlíbí a dosažitelnost autobusem, neboť letenky jsou moc drahé. Každý rok nás
do Rumunska vozila cestovka CA Jenda. A tak stačilo jen nahlédnou na jejich www stránky a bylo jasno. Pojedeme na Korsiku. Počasí ideální, ostrov je to z velké části hornatý, průvodce se dá stáhnout a trajektem jsme ještě nejeli. Pak se vynořil ovšem nečekaný problém. Batohy nejsou nafukovací a my nejsme šerpové. Zkušenosti z hor nás naučili nebrat si zbytečně moc oblečení a naopak více jídla, protože prázdný žaludek je skoro horší než zima a že i zubní kartáček je lehčí a zabere míň místa, když se rozpůlí. To jsme ovšem s sebou nevozili lano, sedáky, lezečky, sady expresek, smyček, maglajz atd. Celková váha batohů se tak vyšplhala na 30kg (rozuměj každého).
Na cestu jsme vyrazili 12. srpna 2006 Karosou z Brna směr Livorno, právě se zmiňovanou CA. V Livornu jsme byli druhý den ráno. Koupili jsme bez problémů i bez rezervace lístky na trajekt společnosti Corsica Ferries, která je nejlevnější (cena za jednoho cca 45 euro) a asi za hodinu nás již vlny nesli k vysněnému ostrovu. Cesta trvá něco kolem 6 hodin.
Příjezd do Bastie byl famózní, někteří s úlevou, že loď nešla ke dnu dokonce tleskali. V Bastii jsme bez problémů našli vlakové nádraží a poprvé a naposledy tak využili omezené možnosti veřejné dopravy. Autobusy jsou zde příliš drahé. Vlaky jezdí jen po jedné úzkokolejné trati Bastia - Ajjacio. Jejich cena není příliš vysoká a nabízí neuvěřitelné výhledy po okolní krajině. Určitě stojí za to.
Cílová stanice byla malá vesnička Francardo, kde se rovněž nalézala naše první lezecká oblast. Najít ji byl trochu oříšek. Škrábání do kopce plného ostnatých keříků vás při návštěvě této oblasti nemine. Čeká vás však docela dobré a nerušené (byli jsme tady jedinými lezci) lezení v kvalitním neoklouzaném vápně. Cesty jsou až 30 m dlouhé a jsou výborně odjištěny nýtky, slaňák je vždy tvořen ze dvou nýtků, řetězu a majlonky, jak už je na Korsice zvykem. Jak jsme později zjistili, na Korsice má použití majlonky své opodstanění. Tady se totiž neslaňuje, ale zásadně při dolezu vždy místní borci provlečou lano majlonkou a nechají se spouštět. My odchováni lezením ve Chřibech a naučeni vážit si materiálu i práce spojené s osazováním jištění jsme ukázkově slaňovali. Místní na nás nevěřícně koukali, jakoby viděli tuto možnost sestupu poprvé. Místo na spaní se dá určitě najít. My jsme spali téměř na vrchu kopce, chráněni keříky s parádním výhledem.
Na Francardu jsme se příliš nezdržovali, dali jsem pár cest na rozlez a druhý den odpoledne pokračovali stopem do již větší a známější oblasti Caporalinu, vzdálené asi 3 km. Caporalinu je nádherná oblast se spoustou cest v kvalitním neoklouzaném vápně s délkou až 50m, různých obtížností od 5a až po 7c. Cest je tu velké množství, určitě se tu dají strávit i 3 dny. Sluníčko sem svítí až pozdě odpoledne, cesty opět výborně odjištěné, míst na spaní spousta, nádherný výhled. Prostě ideální. Trefíte sem bez problémů. Ve vesnici u již nefungující pizzerie se vydáte směrem vzhůru, za mostem odbočíte doprava, vyberete si cestu vedoucí nahoru, po chvíli překročíte trať a pokračujete směrem ke zřícenině opevnění. To je vidět už z vesnice. Problém je jen s vodou. Oblast je ve vyšší poloze a neteče tu žádný potok, nevyvěrá žádný pramínek. Proto je dobré udělat si zásobu již ve vesnici, ať pak nemusíte zbytečně scházet dolů. Místní lidé jsou ochotní a vaše pet láhve vám rádi naplní. Strávili jsme tady 2 noci a pak hurá dál jak jinak než stopem.
Dalším cílem je oblast La Restonica v chráněném krajinném území hojně navštěvovaném turisty.Výchozím městem je světoznámé Corte, které jsme ale moc neprocházeli, pouze jsme doplnili potraviny a vydali se asi na 4km cestu do parku
po asfaltce. Po cestě určitě narazíte na kemp. Nám se ale nelíbil a ani ceny nebyli zrovna pro naši kapsu. Navíc celým údolím La Restonica protéká nádherný a místy hluboký čistý potok, ve kterém je možnost se okoupat, tak jsme opět volili variantu spaní na divoko. Cestu téměř po celou dobu lemují skály, tak bylo trochu obtížné najít oblast zakreslenou v průvodci, ale nakonec se to podařilo. V plánu byl rest day, tak jsme ten den nelezli,sešli jsme k potoku a celý den trávili koupáním, opalováním a jezením. Lézt jsme se vydali druhý den ráno. Bohužel jsme z nedostatku času stihli navštívit jen první oblast a nedostali se k proslavené více délkové cestě Symphonie d' Automne, 6a+. Tu si ale příště určitě ujít nenecháme. Jinak to na skále dost peklo, takže pro lezení je v tuto roční dobu vhodné maximálně dopoledne a pak je ještě vhodnější úprk do hlubin stinného lesa. Jinak si to v téhle oblasti nezapomeňte opět pořešit s vodou. Není tu žádný pramínek a ačkoliv je voda v potoce průzračně čistá, nedoporučujeme ji vzhledem ke kvantům koupajících se turistů pít ani po převaření.
Další oblastí na trase bylo Bocognano. Po neuvěřitelné cestě plné ostrých zatáček, serpentin, prudkého stoupání a klesání, kdy jedinou snahou bylo udržet snídani v žaludku nás auto vyplivlo v této malebné vesničce uprostřed hor. Korsičané mají jednu specifickou vlastnost, že místo v údolích staví své domy v prudkých stráních, na útesech, na skaliskách. To jejich vesnicím dodává punc nedobytnosti a zároveň bezpečí. Nakoupili jsme zásoby potravin-zejména výborné francouzské bagety a chleby, které jsou většinou ještě teplé z pece, jsou dobré i samotné a vyjdou levně a opět se jali hledat skály. Bocognano je oblast známá především spoustou horských řek, které jsou ideální pro kaňoning. Přístup ke skalám je od části vesnice zvané Moulinu, ke které odbočíte na začátku Bocognana a pak šlapete po asfaltce až k širokému potoku a po cestě potkáváte davy nadšených „kaňoningářů“ v neoprénech. Potok přejdete a ocitnete se na turistických trasách. Tady nastávají mírné komplikace, protože je těžké odhadnou, kterou si máte vybrat. Směřujte k údolí mezi horami v dálce, udržujte směr spíše doprava a až dojdete k pěknému dřevěnému mostku, tak určitě nepokračujte nebo si uděláte pěkný hodinový výstup na vyhlídku v plné polní a pak vám nezbude než sejít zase dolů a hledat správný směr. Nejlepší je se asi zeptat, protože popsat správnou cestu není lehké. V podstatě jdete po levé straně potoka a pak jej překročíte, proplazíte se mezi skalami, vede tam cestička, ačkoliv to tak nevypadá a jste tam. Nám se to nakonec taky podařilo, tak přejeme hodně štěstí i vám. Bocognano má své zvláštní mikroklima a tak se zde dá lézt i ve velkém horku. Je posazené hluboko v údolí mezi štíty hor a opět výborně odjištěné. Materiál je specifický, spíše obliny, ale jsou zde i plotny, kouty, převisy. Cesty mají kolem 25 m, ale dají se najít i dvou délkovky. Spíše než kvalita lezení je lákavá na této oblasti právě horská krajina, opět nádherné koupání v potocích, možnosti výstupů na okolní kopce, klid. Vodu jsme brali z potoka a převařovali.
Po lezení v Bocognanu jsme se rozhodli poznat Korsiku i z jiného pohledu. Korsika má nádherné pláže, moře je zde azurově modré a krásně teplé. Bylo čas zhojit odřená kolena a bolavé prsty ve vlnách. Navštívili jsme Propriano, neznámé opuštěné pláže směrem k Bonifaciu a rovněž i toto krásné město postavené na vápencových útesech. Tady jsme poprvé a naposled vyhledali místní kemp, abychom se mohli umýt v teplé vodě a projít si město bez zátěže na zádech. Bonifacio je stará pevnost, určitě stojí za zhlédnutí. Investovali jsme i do lodního výletu kolem pobřeží. Kemp stál 8 euro na osobu, noc a stan a výlet lodí za studentskou slevu 12 euro. Trval asi hoďku a půl a nenechte si ho ujít. Krásný je také přístav se spoustou lodí, od motorových člunů přes rybářské bárky až k obrovským plachetnicím. Většinou jsme jinak spali přímo na plážích. Stan je lepší stavět až se pláže vylidní, zbytečně neprovokovat. Párkrát jsme zkoušeli jít třeba za město, ale většina pozemků je oplocených a když není, tak jsou plné keříků, kravinců, krav, prasat a kamenů.
Po odpočinku v Bonifaciu jsme opět začali stopovat a snažili se dostat do oblasti zvané Bavella. Bavella je asi nejstarší oblastí Korsiky. Nabízí jak skalky, tak alpské výstupy. Materiál je žula. Skalkařské oblasti leží v okolí sedla Bavela v nadmořké výšce 1 400 m. Cesty jsou v obtížnosti od 4a až po 7c. My jsme lezli v sektorech Murzella, Margherita a Tarella, Prugnola a Levante. Na Murzelle jsou krásné dvou délkové cesty. Přes léto je tady hodně turistů, což jsme ale uvítali, protože nebyl problém do této horské oblasti dostopovat. Od hlavní silnice je to hodně daleko a hodně do kopce, silnice je plná zatáček a exponovaných úseků. Pěšky by jste tam šli týden. Mimo turistickou sezónu se sem ale asi tak lehce nedostanete.Na Bavelle je zakázáno kempovat, ale zas tak se to tady nedodržuje. Někteří si stavěli stany dokonce na přistávací ploše pro vrtulníky. My jsme si raději našli krásné orlí hnízdo s neuvěřitelným výhledem, na jedné straně na nekonečné hory a na druhé straně jsme dohlédli až na moře. Noci tu byli oproti ostatním místům na Korsice chladnější. Ale famózní lezení a východy a západy slunce dělají tuto oblast nejkrásnější na celé Korsice. Vodu lze nabrat u pramene kousek od parkoviště vedle restaurací. Základní potraviny tu nedoplníte.
Značným nebezpečím na Korsice jsou v horkých letních dnech požáry. I my jsme tady jeden zažili a to přímo uprostřed noci. Není to nic příjemného, když se vzbudíte a vidíte jen rudou zář, ostatní kempující na vás troubí a křičí „Fire, fire!“ a nevíte, kde hoří, jak je to daleko a kam máte běžet. Tak rychle sbaleno jsem snad nikdy neměla. A na rozdíl od ostatních lidí, kteří samozřejmě zamířili směrem od požáru, my respektive fotograf čichající senzaci, zamířili jsme co nejblíže k plamenům. Naštěstí chytla od elektrického zkratu jen dřevěná informační bouda a pár stromů. Korsičtí hasiči jsou pohotoví a brzy se tam hemžilo několik hasičských aut. Zvládli to během několika minut. Klobouk dolů. Po akci jsme se přesunuli za nejbližší kámen a dospávali ušlé hodiny, abychom byli ráno schopní něco vylézt.
Zbylých pár dnů dovolené jsme strávili poflakováním na plážích a 27. srpna nás trajekt odvezl zpět do Itálie.
Toť vše.
A na kolik že to teda vyšlo?
Cesta: Brno - Livorno a zpět: 2200 Kč
Trajekt Livorno - Bastia se společností Corsica ferries tam a zpět: 90 euro
Vlak: 9 euro
Kemp: 8 euro/ noc
Jídlo: 1euro - bageta, chleba / 2 eura- sýr, ovoce / 5 - 8 euro salám
Pivo: 2 eura
Výlet lodí: 12 euro
Suvenýry: moc euro
Z lezeckého vybavení jsme si vystačili s 50m lanem, 12 expreskami. Průvodce jsme stáhli z climbwebu, ale není moc přesný a hlavně v něm není většina cest.
Radmil + Zuzka
Žádné komentáře:
Okomentovat