Francie, Francie, Francie a Fran ... kenjura

Tři týdny ve Francii je málo. My jsme je v ní trávili od soboty 12. července do pátku 1. srpna. Těžkou romantiku čtyřech smradlavých chlapů jsme si užívali ve složení mě (Dalíka), Oliváče, Radi Schneidera alias Mistra pekaře a Mary Goldbacha alias Hydrometeorologologa. Naše první kroky vedly do Céüse.

Céüse [čti se-ys]

Céüse je masakr. Obrovský masiv skal prstencově obepínající horu vysokou více jak 2000m. Tisíce cest, výhled na Hautes-Alps, vodopád a tiché šumění prolétajícího větroně tvoří neskutečné kouzlo této oblasti. V Céüse se leze všechno – své místo zde mají převisoví hopsači i plotnoví ošukávači. Kopec vyšlý za parného rána a sešlý za večerního foukání větru a západu slunce je velkým písmenem a krásnou tečkou za větou popisující každý nádherný den zde.  Céüse je poetické, nutno o něm poeticky psát. Nedá se. V Céüse potkáte směsku lezců z celého světa – oblíbenou večerní kratochvílí mužů, co vyrazili na výlet bez bab pak bylo srovnávání, jak to tedy je s prsy belgičanek či se zadky slovenek. ( Nedá se. Velký ho měla, uznávám, ale taky se pěkně smála.)

Z praktického infa se hodí znát že:

1) voda teče ze studně přímo na parkále  pod kopcem,
2) koupačka je v rybníce po cestě do Gapu,
3) v Gapu je obchod (v něm jídlo atd.),
4) kempař je nervní a je lepší mu nechodit na oči, pokud u něj nechcete přežívat.

V Céüse jsme strávili čtyři lezecké dny (málo, proklatě málo) a dále jsme se ubírali do St. Léger.

St. Léger

St. Léger je pohodka. Cesta do skal trvá pět minut pomalou chůzí. Cesta ze skal vede přes vířivku, kolem voní levandule a západy slunce lze sledovat oproti Céüse v triku s krátkým rukávem. Flétnička na románském mostu s výhledem na Mont Ventoux má rovněž mnoho do sebe. Pobyt v Léger jsme si zpestřili levným kanystrovým vínem (napáchalo zlo), dlouhými polety (přiměly Dalíka mluvit sprostě – řekl slovo ,,mrdat´´)  a taky strachem z mámy divokého selátka, které moc netušilo, jak to na tom prasečím světě chodí a neustále se chtělo socializovat.

Z praktického infa se opět hodí znát že:

1) spaní na parkovišti se nelíbí Forestijérovi, dojezdy z místa, kde bylo spaní povoleno, jsme dodatečně zhodnotili jako věc, která i pro líné Čechy není až tak zatěžující,
2) lezení v jiných sektorech než je Face Nord je dobré pouze brzo zrána nebo k večeru,
3) levné kanystrové víno sice v poměru cena/výkon jasně vítězí, ale co se chuti samotné týče, Mara na něj má určitě jiný názor.

Gorges du Tarn

Tarn je diskutabilní. V hlavní vodáckou sezonu je zde mrtě lidí a aut, jejichž řidiči trpí zvrácenými choutkami rvát protijedoucím vozidlům zrcátka. Lezení pěkné, nicméně oproti předchozím dvěma oblastím poněkud psychicky vyčerpávající (hlavně řidiče). S klucíma jsme se shodli, že zjara nebude pobyt zde tak divoký a po dvou dnech jsme zmizeli.

St. Laurent

Lezení v Ardéche bylo vsuvkou, sice pěknou, ale na všech už byla trochu vidět únava. Víno sice stále chutnalo, ale lezecký zápal v Céüse pozorovatelný pomalu, ale jistě vyprchával.

Frankenjura

Frankejura je mega. Parádní lezení jak čert. Jura stojí za to. Zápal se vrátil, ale byl zhašen deštěm. Škoda. Od Jury je možno být odrazen fotkami v lese zapadlých kvaků, nicméně cesty zde jsou parádní už od prvního kroku.

V Juře bylo zakončeno naše cestování. Za rok zase znova. Dalík