Náš příběh začal v jedné nejmenované české hospůdce, kde jsme s Jarou a Pólem plánovali náš příští výlet do středomoří, kde se nachází jeden ostrůvek, zaslíbený lezcům, jeskyňářům a také freedivingu. Když už jsme dopíjeli asi třetí pivko a živě diskutovali nad fotografiemi kolmých stěn, přitočil se od vedlejšího stolu snědý klučina, vzezření asijského a že jestli se může taky mrknout. Po šestém pivku už víme jak se jmenuje a že je to velice dobrý potapěč na nádech, a protože nám jeden parťák vypadl, domlouváme se s Riem na společném výletu na náš ostrůvek. Odjezd jsme naplánovali na začátek října, kdy teploty v dané destinaci již nedosahují svého maxima, ale přes den se udržují pořád na slušné úrovni. Cesta je veselá a my zjišťujeme, že Rio je Japonec, který se narodil v Česku ale nyní už nastálo žije v Japonsku. Odtud tedy jeho dobrá čeština. Začíná se stmívat, blížíme se k pobřeží a my začínáme mít obavy, zda stihneme poslední trajekt na náš ostrov. Po zmatcích v přístavu, způsobenými naší neznalostí terénu, se naloďujeme na náš trajekt. Jeho technický stav není nejlepší, ty lepší roky už má evidentně za sebou, tak snad nás nepotká osud pasažérů z trajektu Estonia, který v osmdesátých letech zmizel navždy pod hladinou.Je noc a my přistáváme v rybářské vesničce obklopeni vápencovými věžemi.Noc trávíme nepohodlně vedle auta ale ráno nám to všechno vynahradí. Únava z dlouhé cesty je zapomenuta a před námi dlouhý čas zážitků v nádherné přírodě. Po dvou dnech aklimatizace se vydáváme na první lezení. Vybíráme si skalní klenbu která se otevírá přímo nad mořem. Rio se tváří všelijak, neboť teprve tady se dozvídáme, že je to jeho první zkušenost s lezením na skalách. Všechny dřívější pokusy se realizovaly na druhém konci lana v městských halách. Jeho nervozitu umocňuje rozbouřené moře, jehož vlny olizují polici s naším štandem. Jako první cestu vybíhá Pólo, některé chyty se sice drolí, ale i tak se rodí první výstup v obtížnosti 9-/9. Jako druhý nastupuje do cesty Rio, který statečně bojuje ale je na něm znát značná nervozita. V místě, kde strop klenby přechází do vrcholové partie, Rio nedoskočí klíčový chyt a s nohou zamotanou do lana se houpe o deset metrů níž, dotýkajíc se svou kučeravou hlavou zpěněných vln. Tenhle pro něj jistě drastický zážitek znamenal konec jeho lezení a my byli svědky jeho proměny z tvora suchozemského na tvora obojživelného. V dalších dnech odcházel brzy ráno s neoprenem, maskou a šnorchlem v batůžku, z našeho tábora a vrací se pozdě v noci, kdy my už dávno spíme. Jednoho dne se nevrátil a my netušili, kde je a jestli se nepřihodilo něco zásadního. Pár dní, před našim odjezdem, když jsme právě viseli ve druhé délce stometrové stěny, se Rio objevil v moři pod námi. Překvapilo nás, že nebyl sám … Až později nám vyprávěl svůj příběh, že potkal holku, která hověla stejné zálibě jako on. Spolu začali dobývat hlubiny moře, na nádech se potápěli téměř do padesáti metrů a celé dny trávily spolu. V den našeho odjezdu se jen přišel rozloučit, zůstal, netáhlo ho to do civilizace, byl spokojený sám se sebou …
Každý z vás, kdo se tímto příběhem prokoušete až sem, zřejmě nevěřícně kroutíte hlavou, co za hlouposti jsem to ze sebe vyzvracel. Věřte ale, že my jsme se na pouhý týden stali součástí tohoto neskutečného příběhu a pokud budete hodní, Ježíšek přinese i DVD .
Věnováno Mirovi Šreflovi a jeho filmařskému týmu, jehož součástí jsme na pár dní byli i my tři … zapsal Marek Zavřel
Účastníci: Jara Blatný, Pavel Kořán, Marek Zavřel
 |
| na trajektu |
 |
| fuck off! |
 |
| Chystáme matroš před natáčením jedné ze scén |
 |
| návrat z natáčení, vlevo Rio, vzadu chlapi ze štábu |
 |
| Mára s režisérem Mirou |
 |
| Mára při natáčení v jeskyni |
 |
| Jara před jumarováním za světlem |
 |
| v jeskyni |
 |
| vzhůru ... |
 |
| nejslavnější místní jeskyňář ... |
 |
| velký jedovatý had |
 |
| nešťastný hlavní kameraman |
 |
| chystáme slaňák |
 |
| pohled ze stěny na naši loď s filmaři |
 |
| Mára na štandu |
 |
| Pólo dolézá vrcholové partie stometrové stěny |
Žádné komentáře:
Okomentovat