Horolezecký oddíl Uherské Hradiště: Thajsko 2006

čtvrtek 30. března 2006

Thajsko 2006

Ve složení Maruška, Marek a já, jsem se vydal již po sedmé do mé oblíbené destinace v jihovýchodní Asii a to do Thajska. Vzhledem k tomu, že zima se neúměrně každým rokem prodlužuje, volím stále pozdější termíny odletu, to proto, abychom při návratu nebrouzdali na Ruzyni v sandálech v rozbředlém sněhu. Odlet byl tedy stanoven na 1.3.2006 a opět s mojí oblíbenou leteckou společností Aerosvit z Ukrajiny. Zpoždění se tentokrát nekonalo a kromě jednoho silně podnapilého rusky hovořícího pasažéra, proběhl let v pohodě. V Bangkoku nás čekal ještě jeden přestup do Krabi a po šílené jízdě taxíkem jsme dorazili do Aonangu, odkud nám jela lodička domů na Ton sai. Jen na okraj musím zmínit, že od roku 2000, kdy jsem byl v Thajsku poprvé, ceny vzrostly cca o 70 %. Nicméně jsou pro nás stále příznivé. Asi po třech dnech, kdy jsme se dávali dohromady z cesty, jsme začali i lézt.

Ze začátku to šlo dost ztuha, tedy alespoň mě a rozlézat se s Marekom v osm áčkách taky nebylo nic pro mé netrénované tělo. Zákonitě jsme si tedy museli odpočinout a vyrazili jsme na výlet na motorkách. To jsem ale netušil, že Marek byl v minulém životě motocyklový závodník a z motorky jsme ho dostali až poté, co mu večer došel benzín. Ale odpočinuli jsme si a plní elánu se vrhli do dalšího lezení. Můj rest z loňska padl nečekaně rychle a tak jsem si mohl do deníčku (v mém případě pouze virtuálního) zapsat své první a zřejmě i poslední 8a. Kdybych tam nebyl s Marekom, tak bych ze svého výkonu měl i radost ale když on vyleze dvě 8a denně a do toho občas přidá nějaké to 8b…to je v prdeli!!! Musel jsem počkat, až si Marek zkazí oblast tím, že vyleze všechny možné i nemožné cesty a pak jsme si začali konečně užívat i Thajska. Marušce patří dík, že se o nás tak krásně starala, i bungalov pravidelně uklízela abychom v tom bordelu našli alespoň základní věci. Můj veliký obdiv patří též Marekovi, který se bez znalosti anglického jazyka seznámil s bezva partou lezců ze Singapuru a během pár dnů je naučil to nejvulgárnější, co český nebo slovenský jazyk skýtá. Oni nás naoplátku naučili to samé ale v Singapurštině. Nakonec jsme si s nimi vyměnili dressy (špinavá trička) a na rozlučkové párty utvrdili naše věčné přátelsví hromadným přípitkem a někteří i dýmkou míru.

Je 30.3.2006 a naše letadlo těsně před přistáním krouží nad rozvodněnou Vltavou a Berounkou. Je vyhlášený třetí stupeň povodňového nebezpečí a my se vracíme domů …

Marek Zavřel
Maruška Jermářová
Marek Leitman