Thajsko 2006

Ve složení Maruška, Marek a já,  jsem se vydal již po sedmé do mé oblíbené destinace v jihovýchodní Asii a to do Thajska. Vzhledem k tomu, že zima se neúměrně každým rokem prodlužuje, volím stále pozdější termíny odletu, to proto, abychom při návratu nebrouzdali na Ruzyni v sandálech v rozbředlém sněhu. Odlet byl tedy stanoven na 1.3.2006 a opět s mojí oblíbenou leteckou společností Aerosvit z Ukrajiny. Zpoždění se tentokrát nekonalo a kromě jednoho silně podnapilého rusky hovořícího pasažéra, proběhl let v pohodě. V Bangkoku nás čekal ještě jeden přestup do Krabi a po šílené jízdě taxíkem jsme dorazili do Aonangu, odkud nám jela lodička domů na Ton sai. Jen na okraj musím zmínit, že od roku 2000, kdy jsem byl v Thajsku poprvé, ceny vzrostly cca o 70 %. Nicméně jsou pro nás stále příznivé. Asi po třech dnech, kdy jsme se dávali dohromady z cesty, jsme začali i lézt.

Ze začátku to šlo dost ztuha, tedy alespoň mě a rozlézat se s Marekom v osm áčkách taky nebylo nic pro mé netrénované tělo. Zákonitě jsme si tedy museli odpočinout a vyrazili jsme  na výlet na motorkách. To jsem ale netušil, že Marek byl v minulém životě motocyklový závodník a z motorky jsme ho dostali až poté, co mu večer došel benzín. Ale odpočinuli jsme si a plní elánu se vrhli do dalšího lezení. Můj rest z loňska padl nečekaně rychle a tak jsem si mohl do deníčku (v mém případě pouze virtuálního) zapsat své první a zřejmě i poslední 8a. Kdybych tam nebyl s Marekom, tak bych ze svého výkonu měl i radost ale když on  vyleze dvě 8a denně a do toho občas přidá nějaké to 8b…to je v prdeli!!! Musel jsem počkat, až si Marek zkazí oblast tím, že vyleze všechny možné i nemožné cesty  a pak jsme si začali konečně užívat i Thajska. Marušce patří dík, že se o nás tak krásně starala, i bungalov pravidelně uklízela abychom v  tom bordelu našli alespoň základní věci. Můj veliký obdiv patří též Marekovi, který se bez znalosti anglického jazyka seznámil s bezva partou lezců ze Singapuru a během pár dnů je naučil to nejvulgárnější, co český nebo slovenský jazyk skýtá. Oni nás naoplátku naučili to samé ale v Singapurštině. Nakonec jsme si s nimi vyměnili dressy (špinavá trička) a na rozlučkové párty utvrdili naše věčné přátelsví hromadným přípitkem a někteří i dýmkou míru.

Je 30.3.2006 a naše letadlo těsně před přistáním krouží nad rozvodněnou Vltavou a Berounkou. Je vyhlášený třetí stupeň povodňového nebezpečí a my se vracíme domů …

Marek Zavřel
Maruška Jermářová
Marek Leitman



7a




7a




Basejumperka




BC 8b




BC 8b




Caffe Andaman 7b




Caffe Andaman 7b




Elefant 8a




Elefant 8a




Greed 8c




Greed 8c




Greed 8c




just married




Marek v 7a+




Maruška taky jinak




něco na zub 




pavouček




Phet mak 8a




Phet mak 8a




Phet mak 8a




Phet mak 8a




punk ala Slovakia




to čumíte




Ton sai jinak




Ton sai z lodě




Valentino Rossi




vydatná večeře




Woodoo Doll 7c+ leze Hata (Singapore)




Woodoo Doll 7c+ leze Marek




Woodoo Doll 7c+ leze Marek




Woodoo Doll 7c+




Woodoo Doll 7c+




Woodoo Doll 7c+




zdravá výživa



Wiener Hausberge nejsou jenom Hőllentall a Adlitzgräben

Zima krásně trvá, čekají mě jarní prázdniny s dětmi (jak říkáme my odborníci se zlatky) a tak se rozhoduji jejich začátek strávit cestováním po našich bývalých zemích, tedy přesněji po Rakousku. Chci si opět trochu porovnat mixovou klasifikaci a tak vyzbrojen zbrusu novým průvodcem po ledových a mixových oblastech od Vídně po Salzburg přemýšlím koho umluvím, aby se mnou vyrazil, když Kvak je na několik týdnů mimo hru. Nakonec se mi podaří domluvit s Petrem Kočvarou  a v sobotu o sedmé  ráno vyrážíme směr Vídeň. Za Vídní nás čeká známá letní odbočka na S6 směr Semmering a jen si říkám, jak to prokličkuji přes sedlo v tom proudu aut nadržených lyžařů, před sedlem mě čeká milé překvapení, když, od doby, co jsem tu jel naposledy, otevřeli další kus dálnice s několika dlouhými tunely a tak než se naději odbočuji z dálnice na Műrzzuschlag a odtud už je to po místních silničkách  něco přes půl hodiny do Műrzstegu. Z něj doprava na Mariazell  je to k tunelu co by kamenem dohodil ( možná nějakých osm kilometrů). Podle průvodce parkujeme auto hned za tunelem a nejsme zde první, i přes množství sněhu se na parkoviště vejdou tak tři auta.  Průvodce nelže z parkoviště je to jen pár metrů ke skalám a já jsem rád, neboť bych se nechtěl v té zimě někde bořit půl hodiny ve sněhu po kolena. Oblast nás uchvacuje, je zde asi devět cest v širokém rozpětí od M5 až po M9+ a od WI 3 do WI 6, takže si tu může zalézt každý. Levá část oblasti vzdálená asi 200m poskytuje další možnosti.


Oblast Frein




Sektor zleva doprava




Levá část oblasti




Visící třímetrové rampouchy

Kupodivu jsme zde sami a tak se chvíli orientujeme a pak se rozhodujeme, že zkusíme bezejmennou M7  na rozlez, skála je však pokryta množstvím sněhu, takže prvolezec si občas připadá jako sněžná fréza  a není divu, že jištění občas nenacházíme. Hned v první cestě Petr předvádí, poté co se snaží traverzovat,  hrůzostrašný pád do třetího jištění a končí tak metr nad zemí.Raději ho střídám a dolézám cestu nepříjemnou stěnkou se závěrečnými zmrzlými travami .Teprve když slaňuji, zjišťuji, že naše cesta vede více vpravo, ale přes sníh nebyly vidět nýty a tak jsem si zkombinoval dvě cesty dohromady. Poté už je lezeme tak jak se má, celkem jsme překvapení z toho, že M6 je těžší než M7 a tak raději přecházíme pár metrů doleva do převisů, rozhoduji se pro cestu Vom Wahnsinn umzingelt za M9-, která začíná krásným pětimetrovým nástupovým rampouchem. Při prvním pokusu pro změnu já předvádím nekoordinovaný pád dolů a odnáší to Petr, jemuž jsem téměř zasekl jeden cepín do krku. Pak už v klidu vymýšlím kroky a pomalu postupuji nahoru, nad převisem mě místy čeká práce sněžné frézy a nějak rychle mi dochází expresky, konečně jsem u posledního nýtu s karabinou. Po nahlédnutí do průvodce a konfrontaci s realitou zjišťuji, že jištění je více a leze se trochu jinak než je zakresleno, ale to nevadí, zbytek dne trávíme v této cestě. Balíme už po tmě a rozhodujeme se , že nás vzhledem k vzdálenosti vyjde nastejno jet se vyspat domů, nebo zůstat v penzionu. Po dvaceti kilometrech jízdy zjišťuji, že jsem v té tmě tam zapomněl přilbu a tak se vracím, prostě, co nemá člověk v hlavě, musí mít v kolech.


Vlk v nástupu
Vom Wahnsinn Umzingelt M9-




Petr v nástupu
Vom Wahnsinn Umzingelt M9-




Petr v nástupu
Vom Wahnsinn Umzingelt M9-




Nástupový led
Vom Wahnsinn Umzingelt M9-


V neděli ráno opět vyrážíme z Brna a cesta již ubíhá rychleji. Neděle je stejně mrazivá jako sobota a my jsme opět v celé oblasti sami. Na rozlez nastupuji přímo do cesty Vom Wahnsinn umzingelt a jednou padám, po mně jde Petr a celkově na třetí pokus ji dává, já na ni potřebuji o dva pokusy více, potom se již naše zájmy různí, já jdu do Machine Head M8-, kterou je potřeba taktéž vyčistit, takže ji dávám na druhý pokus a Petr nacvakává a čistí No time to waste M9-/9, v druhém pokusu mu už chybí síla. Vzhledem k tomu, že lezeme bez patních háků, dává mu klíčové místo více zabrat, neboť se tam nemůže pověsit za patu, ale musí pověsit nohu do police mezi cepíny za špičku, krásná kreace. Vrchní pasáž se leze po tenké ledové glazuře, ze spodu slyším jak zasekává cepín a led letí dolů, křičím na něj nesekej, jen zaškrabuj, pomaličku se posouvá kolmou stěnou po ledové glazuře nahoru, závěr tvoří dva rampouchy s výlezem do police, který je pouze na hraně ledový a pak následuje nesoudržný sníh, Petr se zkouší nejprve prohrabat zbylé dva metry ke slaňáku, aby nakonec s méně slušnými výrazy odskakuje do posledního nýtu. Nakonec zkouší ještě Machine Head, ale už mu ve flaschi chybí síla a před koncem po velmi dynamických krocích padá. Tentokráte za světla balíme a v devět jsme doma jako na koni.


Klíčové místo
Vom Wahnsinn Umzingelt M9-




Dynamické kreace
Vom Wahnsinn Umzingelt M9-




Přítah oběma rukama
za jeden cepín




Závěrečné kroky
klíčového místa
Vom Wahnsinn Umzingelt M9-




Konec klíčové pasáže
Vom Wahnsinn Umzingelt M9-


Týden nato, mi Petr volá, že má ještě dva kamarády a že bychom na neděli mohli opět vyrazit do Freinu. Já se právě vracím z pobytu na  Slovenských horách poněkud dobitý, moc se mi nechce, ale nakonec souhlasím. Takže sedmá ranní to jistí a vyrážíme, v tunelech pod Semmeringem moji Hondičku opouští střední díl výfuku a tak se z ní, alespoň co se zvuku motoru týče, stává nadupaný sporťák s nejméně šestisty koňmi pod kapotou. Kluci chtějí na dlouhý led do Kramptenu, což je po cestě, problémem je najít nástup. Máme štěstí, že u silnice jsou dvě dvojky, které míří jejich směrem a tak je vysazujeme a pokračujeme dál. Čím dál jedeme údolím, tím méně se mi to zamlouvá, na mnoha střechách jsou vidět hasiči, kteří odhazují sníh, mně se zdá, že ho nějak přibylo. Na odbočce v Műrzstegu je napsáno, že je lavinové nebezpečí a je tam něco psáno o  zákazu vjezdu, na který nedbáme a říkáme si kam to pustí, tam to pustí. Hrazení přes cestu nás definitivně zastavuje asi tři kilometry před tunelem, nejsme zde sami, a dál musíme pěšky. Za tunelem pracují na úklidu sněhu a říkají nám něco v tom smyslu, že po jedné budou odstřelovat laviny. Tentokráte tu nelezeme sami, je zde ještě jedna rakouská dvojka a tak je necháme prošlapávat cestu ke skalám, ale i tak se boříme po pás v novém sněhu, ani se mi nechce věřit, že ho za týden tolik připadlo. Petr rovnou čistí a nacvakává No time to waste M9-/9, ještě než je na konci, přichází jeden z Rakušanů a říká, že odchází, neboť budou odstřelovat a že nejde říct, kde všude to padne.Přikyvuji, ale my jsme rozhodnuti zůstat, neboť z jedné strany jsme chráněni řekou a z druhé převisy. O půl druhé slyšíme nějaké dunění, ale nic se neděje. Celý den trávíme v jedné cestě, Petr se projevuje jako vytrvalec a na sedmý pokus cestu dává, mně se tak nedaří, klíčové místo nebude mým oblíbeným, protože jej na rozdíl od Petra musím přeshybovat s nohama volně ve vzduchu a i ledová glazura nahoře si zrovna netyká s mojí hmotností. Na zpáteční cestě k autu nás čeká přelézání lavin, které odstřelili přímo na silnici, alespoň to není jednotvárné. I když pomalu nastává večer údržba silnic pracuje naplno a určitě nepřestanou, než práci dokončí, sem bych poslal na školení naše silničáře. Do Kamptenu přijíždíme ve chvíli, kdy zrovna naši kluci u silnice balí batohy, akorát to vyšlo, nemusí na nás, podle původního plánu, hodinu čekat a pomalým tempem se vydáváme domů. Nálada je i díky zvuku motoru mého auta výborná a největší pobavení nás čeká v Mikulově, kdy k našemu přechodu dojíždím s vyřazenou rychlostí, aby policisté nic nepoznali. Odjezd je však do kopce a tak mi nezbývá než pořádně šlápnout na plyn, český policista s vyděšeným výrazem nadskakuje na své židli metr vysoko, což kluky pobavilo natolik, že se smíchy válí po autě. Pak už zbývá jen kluky rozvést a v klidu doma vybalit a dát vše usušit, auta mám akorát tak dost a  za volant na delší cestu aspoň čtrnáct dní nesednu.


Vlk v nástupu Machine Head M8-




Ledy za řekou




Jeskyně s nejtěžší cestou oblasti
Kankra M9+



Závěrem chci říct, že celé okolí naskýtá i krásné možnosti pro vyznavače skialpinismu a rozhodně jich tam potkáte více než milovníků ledů a mixů.   Vladimír Vlk Wolf, únor 2006

Přehled našich výkonů v roce 2005

PP/RP přelezy sportovních cest od 9- výš  (cesty za 8+/9- popř. 7b zde nejsou pro jejich velký počet uvedeny)
            

Obtížnost	Název cesty	Oblast	Lezec	Poznámky
10-	Panychida	Kras - Býčí skála	Michal Rožek	podle Michala 9+/10-
9+/10-	Tlustí chlapci nelétají	Kras - Henryovka	Michal Rožek
9+/10-	Pochybná pověst	Kras - Sloup	Michal Rožek
9+/10-	Čajový dýchánek	Budačina	Michal Rožek
9+	Kristovy rocky	Budačina	Michal Rožek
9/9+	Lednová neděle	Břestek	Michal Rožek
9	Barbarella	Kras - Henryovka	Jara Blatný
9	Sloní pilíř	Kras - Vaňousy	Jara Blatný
9	Hladomorný komplex	Skalka u Trenčína	Jara Blatný, Břeťa Lebloch
9-/9	Psycho	Kras - Sloup	Jara Blatný, Vladimír Wolf
9-/9	Budačinské Buoux	Budačina	Jara Blatný, Břeťa Lebloch
9-/9	Nekouše	Budačina	Vladimír Wolf
9-/9	Berla Mrazilka	Budačina	Vladimír Wolf, Michal Rožek
9-/9	Rozpětí kondora	Bajerova skála	Vladimír Wolf	3. přelez za posledních 7 let
9-/9	Madrid	Kras - Sloup	Vladimír Wolf	podle Vlka 8+/9-
9-/9	Manikůra	Komínky	Michal Rožek
9-	Devizový příslib	Kozel	Břeťa Lebloch
9-	Jiffy	Barborka	Jara Blatný	asi lehčí
9-	Greenboys	Břestek	Jara Blatný, Vladimír Wolf
9-	Nošovická	Barborka	Vladimír Wolf
9-	Nuda v Brně	Buchlovský kámen	Vladimír Wolf
9-	Předstartovní	Kras - Sloup	Vladimír Wolf
9-	Kouše	Budačina	Vladimír Wolf
9-	Podivné dědictví	Kras - Hřebenáč	Vladimír Wolf
9-	Zosobnění zla	Komínky	Michal Rožek	2. přelez
9-	Ivan Hlinka	Osvětimanské skály	Michal Rožek	2. přelez
9-	Souhra náhod	Kras - Lidomorna	Vladimír Wolf	klasifikace po vylomení chytu
9-	Nejdelší den	Kras - Nad jeskyní	Vladimír Wolf
9-	Vlkův nářek	Kras - Nad jeskyní	Vladimír Wolf
9-	Bílé sny	Kras - V Buči	Vladimír Wolf
9-	Godla	Mišja peč, SLO	Vladimír Wolf	7b+
9-	Minulet	Mišja peč, SLO	Vladimír Wolf	7b+
9-	Finale	Skalka u Trenčína	Petra Hrubošová
9-	Teória pola	Kamenné vráta	Břeťa Lebloch

 

Přelezy cest v horách, popř. vícedélkových cest vč. cest sportovního charakteru(pro různorodý charakter cest jsou cesty uvedeny v náhodném pořadí bez ohledu na skutečné obtíže; nečlenové HKUH jsou uvedeni kurzivou)

Obtížnost	Název cesty	Oblast	Lezci	Poznámky
8	Chlapcom z Everestu '88	Tatry - Jastrabka	Jara Blatný, Marek Zavřel	AF - jedno odsednutí
8-	Anouk	Petit Jorasses, Alpy	Jara Blatný, Lea Baloníková	AF - jedno odsednutí
8-	Anouk	Petit Jorasses, Alpy	Pavel Kryze, Pavel Urbánek	AF - jedno odsednutí
8	Korstoget	Presten, Lofoty	Pavel Urbánek, Tibor Vališ	AF
8 A1	Odins bow	Trollfestingen, Lofoty	Pavel Urbánek, Tibor Vališ
8+	Superdirettissima	Tatry, severní Kežmarák	Pavel Urbánek, Pavel Kryze	AF
8-	Tulák po hviezdach	Tatry, jižní Kežmarák	Jara Blatný, Lea Baloníková	AF
6+ A3	Ruská ruleta	Tatry, severní Kežmarák	Pavel Urbánek, Pavel Kryze	zimní přelez - 16.1.2005
TD+/ED-	Culoir Lagarde	Les Droites, Alpy	Pavel Urbánek, Pavel Kryze	zimní přelez - 12.-13.3.2005
7	Centrálny pilier	Tatry, Galerie Ganku	Dala Janků, Kuba Novák	+ vlastní varianta za 7
5	Puškáš	Tatry, Galerie Ganku	Dala Janků, Kuba Novák
6+	Weichtalwichtel	Höllental, Rakousko	Břeťa Lebloch, Marcela Leblochová	OS
6	Mit gottlicher hand	Höllental, Rakousko	Břeťa Lebloch, Marcela Leblochová	OS
7-	Seehutten trophy	Höllental, Rakousko	Břeťa Lebloch, Marcela Leblochová	OS
7-	Velebitašky	Paklenica, Chorvatsko	Břeťa Lebloch, Marcela Leblochová	lezeno 6+ AO
8-	Albatros	Paklenica, Chorvatsko	Břeťa Lebloch, Marcela Leblochová	AF
7+	Senza Pieta	Paklenica, Chorvatsko	Břeťa Lebloch, Honza Lekeš	AF
5-	Narovnanie piliera	Tatry, Čierny štít	Richard Coufal, Ota Kydal

 

Jiné, těžko zařaditelné výstupy:

Obtížnost	Název cesty	Oblast	Lezec	Poznámky
WI 5+	Kathedrale	Kasselwande	Vladimír Wolf	OS, led 370 m
M 9-	Nefalšovaný Cyborg	Jižní Morava	Vladimír Wolf	RK, 2. přelez, 30.12.2005
M 8-	Cyborg	Jižní Morava	Vladimír Wolf	PP, 4. přelez
8	Die 2. seiten	Adlitzgraben, Rakousko	Vladimír Wolf	OS
8+	Titanic	Arco - Nago, Itálie	Jara Blatný	Flash, 7a+
8/8+	Dynotytto	Sonka - Finsko	Břeťa Lebloch	PP, 2. pokus
6+	Česká mise	Reventeenvuori - Finsko	Břeťa Lebloch	RP, prvovýstup
max. 7B Fb	různé bouldry	Chřiby	Michal Rožek

 

Jara Blatný

FC Devils UH vs. FC Angels Břeclav

Datum 4.12.2005 se jednou provždy nesmazatelně vryje do kronik dvou spřátelených horolezeckých klubů – HK Uherské Hradiště a HK Pálavský Věšák. Tohoto dne se na půdě tělocvičny Lokomotivy Břeclav sešly nejlepší fotbalisté obou klubů, aby změřili své síly v bratrovražedném souboji s pravidly malé kopané. Šlo o hodně. Hradišťští fotbalisté vsadily své nejlepší skalisko z jejich správního obvodu – legendárního Kozla, Břeclavští vyrovnali sázku bečkou piva. Vítěz bral vše. Každým okamžikem, který se blížil k zahajovacímu výkopu vzrůstala nervozita v obou týmech. Kdo zvítězí a kdo bude navždy potupen? Kdo bude oslavován jako hrdina a kdo bude navždy terčem posměchu? Následující okamžiky měly provždy promluvit do osudů všech zúčastněných hráčů, kteří na sebe brali obrovskou odpovědnost. Okamžik pravdy se blížil!!!  Na hřiště proti sobě nastoupili hráči připraveni na vše. Jejich životy se jim promítali před očima od zázraku zrození až po osudový nástup na hrací plochu. Sekundová ručička se neodbytně blížila k patnácté hodině – hodině, která o všem rozhodne, jedny vynese do výšin, druhé shodí do hlubin zapomnění ... Oblohu proťal blesk, země se otřásla a apokalyptická podívaná započala... Již od úvodního hvizdu rozhodčího se zápas vyvíjel jednoznačně ve prospěch ďáblů z Hradiště. Lehkonozí hráči běhali po celé ploše hřiště, akce střídala akci a břeclavští často nevěděli, kde jim hlava stojí. Jakýkoli pokus o útok ze strany břeclavských byl většinou zmrazen již v úvodu tvrdými, ale čistě hrajícími, urostlými obránci, kteří pak dále rozdělovali míče do střední části pole, kde se akce poté rozbíhaly směrem na hbité útočníky, kteří pak zakončovali na soupeřovu branku důraznými a přesnými střelami, nebo technickými parádičkami. Byla opravdu radost pohledět na vysportovaná těla hradišťských hráčů a hráček, ze kterých přímo tryskala radost mládí. Břeclavští fotbalisté se často uchylovali k zákrokům, při kterých až tryskala krev, ale jejich odhodlaní soupeři nevnímali bolest. Znovu a znovu vyráželi k ničivým útokům, nenechali v Břeclavské obraně kámen na kameni a pustošili obrané pásmo andělů nájezdy s hrůznými konci, plnými tvrdých střel. Strach v očích břeclavských hráčů narůstal. V očích ďáblů se naopak zračilo až démonické odhodlání. Odhodlání ničit. Odhodlání nespokojit se s prostým vítězstvím, ale jedině s úplnou likvidací nepřítele. Gól za gólem padal do branky andělů. Tělo za tělem břeclavských padalo k zemi, aby se již nikdy nezvedlo. Absolutní vítězství bylo neodvratné. Pronikavý hvizd píšťaly sudího, ohlašující konec mače zničehonic proťal ryk vzrušených ochozů, křik pomalu umlkal, nastalo bolestné ticho. Prach, který se zvedl pod těžkými botami bojovníků  pomalu klesal k zemi. Na hřišti pevně stála legie zkázy hradišťských. Na zemi bezvládně ležel jejich soupeř. Světelná tabule ukazovala výsledek zápasu. Ten zněl: 10:4. Navždy sláva vítězům!!! Po vítězném zápasu byli fotbalisté HK Uherské Hradiště slavnostně vneseni na ramenou svých obětí do blízké restaurace, kde byla připravena velkolepá hostina. Zde se všichni oddávali popíjení opojných tekutin, pokuřování léčivých, regeneračních travin a intelektuálním hovorům. Na konci hostiny všichni spořádaně restauraci opustili a rozešli se pokojně do svých domovů, aby všem zvěstovali poselství o tom, že moc na zemi přebírají pro další rok zástupci Pekla – hráči HK Uherské Hradiště, hráči, v jejichž hrudích sálají neuhasitelné plameny, do kterých přikládají polena samotní služebníci Luciferovi. Začíná rok všepohlcujícího ohně!!! Omluvte sníženou kvalitu fotografií ze zápasu. Osoba, pověřená focením, nebyla, jak se zdá, řádně proškolena v obsluze komplikovaného přístroje. Fotografie z večírku jsou satanžel lepší. Jara Blatný

 



Soupeři při úvodním
ceremoniálu




všichni sledují míč, jen Marek se potácí opačným
směrem




Rum a Mára rozehrávají
roky nacvičovanou akci




ďáblové odpočívají




slavnostní nástup
všech hráčů




večírek se pěkně rozjíždí; Petr Sedláček (vlevo)
rozjíždí svou velkolepou
jízdu nocí




Irča a Rum




Mára po zápasu
nevypadal právě
nejčerstvěji




kapitán ďáblů v
omamném opojení




Petr Sedláček
nepochopitelně pije pivo
nosem, ďábelský kapitán
správně využívá ústa




Michal Rožek má dobrou
náladu




i Jitka má dobrou náladu




není radno usínat na
večírcích




Boubel a Michal jsou
kamarádi, rádi se smějí a
sypou na sebe
brambůrky




nejlepší sportovní lezci
obou klubů, na tomto
snímku na to tedy věru
nevypadají




kapitán ďáblů přemítá o
taktice na příští utkání




Michal s Boubelem vítají
nový den